Článek
Není zapotřebí se na zdražování dívat pouze černě. Že se všechno zdražuje, je možná jen jakási naše domněnka a pravděpodobně smyšlenka.
Za socialismu bylo dráž
Za socialismu stálo máslo zhruba 8 až 10 korun, přitom průměrná mzda byla jen něco málo přes 3 000 korun. Dnes máslo stojí 50 až 70 korun, přičemž průměrná mzda dosahuje téměř 39 000 korun. Co z toho vyplývá? Že z průměrné mzdy si dnes můžeme pořídit skoro dvojnásobné množství másla než za socialismu. Takže jak je to s tím zdražováním?
Česká vyčůranost
Na druhou stranu nelze zpochybňovat některé nekalé praktiky obchodních řetězců, které jsou schopné prodávat jednu a tu samou tabulku čokolády za 150 korun a jindy za 60 korun. Tady je skutečně někde chyba, a na soudruhy z NDR to svalovat nelze. Tohle je ryze „česká vyčůranost“, na kterou ale velmi rádi přistupujeme.
Když něco chceme, prostě si to koupíme. Sice budeme remcat, jak je to všechno drahé, že to je až nehoráznost, ale přesto si to koupíme. Ale proč? Když nechceme, aby výrobci a obchodníci neustále zdražovali, není dobrou taktikou jejich výrobky dokola kupovat.
Výrobci i obchodníci zkouší, kolik jsme schopni z peněženky vytáhnout, dokud nám nedojde trpělivost. A ona nedochází. Když jde o jídlo, nemají Češi nikdy hluboko do kapsy a nakupují jako diví.
Když je to drahý, tak to nekupuj
Správná taktika je opačná. Když se mi zdá drahé, tak to zkrátka nekoupím. A basta. A když něco nekupuju, nejde to na odbyt a výrobci nebo obchodní řetězce musí zlevňovat. Je to logické.
Proč se tím neřídíme? Protože Češi jsou rádi, když na něco můžou nadávat nad půllitrem piva, které mimochodem také zdražuje, byť pořád máme nejlevnější alkohol v Evropě. „Jó, za komunistů bylo líp,“ můžeme zaslechnout v hospodách.
Z toho vyplývá jediné – Češi mají navíc velmi krátkou paměť. Dneska se máme nejlíp než kdy předtím. Žijeme v blahobytu, ale pro Čechy to stále nikdy dost.
