Článek
Karel a Radka Malých z Příbrami chtěli ušetřit za energie. Kdo by taky nechtěl, že jo? Kamarád jim vychvaloval solární panely na střeše, tak se do toho pustili taky. Našli si firmu, zaplatili, a těšili se na nižší účty. Jenže osud jim připravil pořádně hořkou pilulku. Po roce mají nervy nadranc, díru v peněžence a spotřebu elektřiny větší než předtím.
Začátek jako z reklamy
„Dlouho jsme o tom přemýšleli,“ vypráví Karel u kuchyňského stolu, zatímco jeho žena Radka vytahuje šanon s dokumenty. „Skoro půl roku jsme studovali možnosti, počítali návratnost a tak. Nakonec nás přesvědčilo, že soused dva domy od nás má panely už dva roky a je spokojený.“
Firma, kterou si vybrali, působila seriózně. Hezké webovky, certifikáty na zdi v kanceláři, ochotní prodejci. Za systém s fotovoltaikou, baterií a tepelným čerpadlem dali skoro čtyři sta tisíc, ale po odečtení dotace to vyšlo na necelých tři sta.
„Ti chlapi, co to montovali, byli docela fajn,“ vzpomíná Radka. „Za tři dny bylo hotovo, všechno nám vysvětlili, ukázali aplikaci na mobil a řekli, že to vlastně ani nemusíme sledovat, systém jede automaticky. Jen jsme koukali, jak hezky nám elektroměr někdy i běží pozpátku.“
V srpnu, září a říjnu to vypadalo skvěle. Účty za elektřinu klesly o polovinu, a to ještě dobíjeli elektrokolo a používali klimatizaci víc než dřív.
První zima, první problémy
„Už v listopadu nám to začalo nějak divně blbnout,“ ukazuje Karel na telefonu záznamy z aplikace. „Tady vidíte, že výroba klesla, to je jasný, v zimě svítí slunce míň. Ale podívejte se na grafy spotřeby – to čerpadlo žralo elektřinu jak blázen.“
Volali technikovi, který přijel celý otrávenej. Chvíli něco ťukal do počítače, pak prohlásil, že je všechno v pořádku, jenom v zimě to holt funguje jinak. Účet za elektřinu v prosinci byl ale vyšší než předtím, než si panely pořídili!
„Já jsem si stěžovala přímo majiteli té firmy,“ říká Radka. „Byl arogantní jak opice, že prý jsme dostali přesně to, co jsme si objednali. Že za to, že jsme blbě zateplení a máme starší dům, on nemůže. Přitom před podpisem smlouvy nám tvrdili, že ani v zimě nebudeme skoro nic platit.“
Jaro plný průšvihů
Když začalo svítit jarní slunce, mysleli si, že problémy jsou za nimi. Jenže pak přišel liják a Radka našla na stěně v ložnici mokrou mapu.
„Manžel nejdřív myslel, že je to nějaká prasklá taška, tak vylezl na střechu a koukal,“ vysvětluje Radka. „A víte, co našel? Ty držáky na panely byly blbě utěsněný, takže voda tekla přímo pod tašky a pak do izolace. Za ty prachy, co jsme dali!“
Následovalo nekonečné dohadování s firmou. Ta tvrdila, že to montovali podle předpisů, a že za to může nekvalitní střecha. Nakonec poslali někoho, kdo to opravil, ale mezitím museli Malých vymalovat a nechat vyměnit část sádrokartonu.
„A co myslíte, že jsme z nich dostali? Ani korunu!“ rozčiluje se Karel. „Prej jsme to měli hned vidět a reklamovat, a ne čekat, až bude škoda větší. Jak asi máme kontrolovat zatékání pod panely, to mi nikdo nevysvětlil.“
Záhada jménem spotřeba
V létě to vypadalo, že konečně užijí trochu klidu. Jenže potom přišel další šok - vyúčtování za elektřinu. Místo slibovaných úspor platili skoro stejně jako před instalací.
„Nechápal jsem to,“ kroutí hlavou Karel, „tak jsme si pozvali nezávisýho elektrikáře, aby to prošel. A víte, co zjistil? Že to tepelný čerpadlo je blbě napojený a vlastně jede skoro pořád na síť, místo aby bralo proud z baterií. A ty baterie se mezitím vybíjely do prázdna, což jim škodilo.“
Kontaktovali firmu s reklamací. Ta se nejdřiv tvářila, že o ničem neví. Pak tvrdili, že špatné zapojení způsobili sami Malých tím, že si nechali od někoho „šťourat“ do systému.
„To je největší blbost, co jsem kdy slyšel,“ rozčiluje se Karel. „Já se bojím i vyměnit pojistky, natož abych hrabal do téhle elektroniky.“
Po několika týdnech výměny naštvaných e-mailů nakonec firma poslala technika, který problém opravil. Ale baterie už byly poničené častým hlubokým vybitím a nepracovaly efektivně.
Účty místo úspor
Po roce fungování si Karel sedl a všechno spočítal. „Víš, co vyšlo? Že jsme za rok ušetřili asi dvanáct tisíc na elektřině. Jenže jsme zaplatili třista tisíc za instalaci, sedm tisíc za opravu stěny po zatékání, pět tisíc za elektrikáře, co našel tu chybu, a teď musíme vyměnit baterie, což bude dalších padesát tisíc. Takže jsme v háji.“
Firma se teď snaží zodpovědnosti vyhnout tím, že jim nabízí opravu systému za „zvýhodněnou cenu“. „To si ze mě dělají srandu, ne?“ ptá se Karel a jeho otázka zůstává viset ve vzduchu.
Radka k tomu dodává: „Kdybychom ty peníze dali na spořící účet, máme aspoň úroky. Místo toho máme problémy, stres a faktury za věci, co nefungují. A nejhorší je, že reklamace nikam nevedou, protože ta firma má vždycky připravenou výmluvu.“
Jejich rada pro všechny, kteří o fotovoltaice uvažují? „Dávejte si zatracenej pozor, od koho si to necháte udělat. Nejlepší reference jsou od známých, co to mají už déle. A všechno si nechte písemně potvrdit, hlavně záruky.“
