Článek
Manželé Hruškovi žijí v menší obci nedaleko Plzně. Před osmi lety si tam koupili starší domek se zahradou a postupně ho zvelebovali. Okolí bylo klidné, sousedé přátelští a zdálo se, že našli místo, kde budou spokojeně žít až do důchodu. Jenže před pěti lety se vedle přistěhoval nový soused a jejich poklidný život se změnil v nekonečnou noční můru. A všechno to začalo kvůli obyčejnému plotu.
Zdánlivá maličkost s velkými následky
„Vždycky říkám, že nejhorší jsou sousedské spory,“ vzdychá Pavel Hruška, když sedíme u nich na zahradě a on ukazuje na inkriminovaný plot. „Nikdy by mě nenapadlo, že i já budu jednou součástí takové absurdní tahanice.“
Plot, o kterém je řeč, stojí na hranici mezi pozemkem Hruškových a jejich souseda Václava Malého. Nebo spíš – měl by stát na hranici. Ve skutečnosti zasahuje asi 30 centimetrů do pozemku Hruškových.
„Ze začátku jsme to ani neřešili,“ vysvětluje Marie Hrušková. „Pan Malý se přistěhoval, představil se a zdál se být docela fajn. Když začal stavět plot, všimli jsme si, že ho nedává přesně podle hranice pozemku, ale nechtěli jsme hned dělat problémy.“
Jenže pak se objevily další nesrovnalosti. Soused začal za plotem navážet zeminu, čímž změnil odtokové poměry, a při deštích začala voda stékat na pozemek Hruškových. A když Pavel Malého slušně požádal, aby plot posunul na správné místo, odehrál se první vážný konflikt.
Od prosby k hádce
„Pamatuju si to jako dneska,“ vypráví Pavel. „Bylo to v sobotu odpoledne, šel jsem za ním na zahradu a úplně v klidu jsem mu vysvětlil, že podle katastrální mapy plot stojí na našem pozemku. Ukázal jsem mu výpis z katastru i zaměření od geodeta, které jsme si nechali udělat.“
Reakce souseda je překvapila. Místo ochoty k domluvě se dočkali výbuchu vzteku.
„Začal na mě křičet, že si můžu své papíry strčit někam,“ vzpomíná Pavel s hořkým úsměvem. „Prý plot stojí tam, kde stál odjakživa a kde mu to vyhovuje. Že si nenechá od nikoho mluvit do toho, co dělá na svém pozemku.“
Marie dodává: „To bylo absurdní. Ten původní plot tam vůbec nestál, pozemek byl dřív neohrazený. On si prostě vymýšlel. A navíc to nebyl jeho pozemek, ale náš, o těch 30 centimetrů.“
Začátek právní bitvy
Hruškovi se nejprve pokusili situaci řešit smírně. Nabídli sousedovi, že by mohli uzavřít dohodu – buď plot přesune, nebo by jim mohl těch 30 centimetrů odkoupit za symbolickou cenu.
„Mysleli jsme, že je to rozumný kompromis,“ říká Pavel. „Jenže on nechtěl ani jedno. Prostě trval na svém, že plot je tam správně a nebude ho přesouvat.“
Po několika neúspěšných pokusech o dohodu se obrátili na právníka. Ten jim poradil podat žalobu o určení hranice pozemku a odstranění plotu. A tím začal kolotoč, který trvá dodnes.
„První stání bylo asi před čtyřmi lety,“ vzpomíná Marie. „Soudkyně si vyslechla obě strany a nařídila vypracování znaleckého posudku. Ten jednoznačně potvrdil, že plot je opravdu na našem pozemku.“
Jenže tím spor zdaleka neskončil. Pan Malý si najal právníka, který zpochybnil znalecký posudek a požadoval vypracování nového. Mezitím podal protižalobu, ve které tvrdil, že Hruškovi zasáhli do jeho práv tím, že mu poškodili část plotu při zimní údržbě jejich příjezdové cesty.
Pět let a pořád bez rozhodnutí, absurdní dohra bez konce
„Za těch pět let jsme byli u soudu snad desetkrát,“ kroutí hlavou Pavel. „Pokaždé to vypadá, že se blížíme k rozhodnutí, a pak přijde nějaký zvrat. Jednou onemocněla soudkyně, podruhé Malý vyměnil právníka a ten požádal o odročení, pak zase zpochybnil druhý znalecký posudek…“
Náklady na soudní spor už dávno převýšily hodnotu oněch 30 centimetrů pozemku. Hruškovi odhadují, že za právníka, soudní poplatky a znalecké posudky utratili kolem 280 tisíc korun. „Přemýšleli jsme mockrát, jestli to nemáme vzdát,“ přiznává Marie. „Ale pak si řekneme – proč bychom měli ustupovat? Jde o princip. Ten člověk vědomě zabral část našeho pozemku a ještě se tváří, že my jsme ti špatní.“
Pavel dodává: „Nejhorší je, že žijeme v neustálém napětí. Kdykoli vyjdeme na zahradu, vidíme ten plot a zlobíme se. Není to zdravé. A představte si, že s tím člověkem musíme žít v sousedství do konce života.“ Zatím poslední stání proběhlo minulý měsíc. Soud opět odročil rozhodnutí, tentokrát kvůli novému důkazu, který předložil právník pana Malého – údajně jde o starou fotografii, která má dokazovat, že hranice pozemku byla vždy tam, kde je teď plot.
„Je to k vzteku,“ uzavírá Pavel naše povídání. „Člověk si myslí, že žijeme v právním státě, kde jsou jasná pravidla. Máme katastr nemovitostí, zaměření od geodeta, dva znalecké posudky – a stejně se pět let taháme o 30 centimetrů pozemku. A nejhorší je, že to klidně může trvat dalších pět let.“ Jejich příběh je varováním, jak zdánlivá maličkost může přerůst v nekonečnou noční můru. A také připomínkou, jak důležité jsou dobré sousedské vztahy. Protože když se pokazí, může to zničit i to nejkrásnější bydlení.
