Článek
„Když máte chuť pohladit své dítě, nezapomeňte, že mateřská láska může být nebezpečná,“ napsal ve svém díle behaviorista John B. Watson a chtěl tím upozornit rodiče na výchovu dětí a možné dopady. Mnoho psychologů v první polovině 20. století totiž považovalo projevy náklonnosti k dětem za zbytečné gesto lásky. Věřili totiž, že by to mohlo vést k šíření nemocí a psychickým problémům v dospělosti.
S tím ale nesouhlasil psycholog Harry Harlow. Ten se rozhodl vytvořit vlastní tým psychologů, který se tímto výzkumem zabýval. Chtěl ukázat, že dosavadní tvrzení jeho kolegů jsou zastaralá. Byl přesvědčen, že samotná rodičovská láska je více než výchova. Ve svých odborných knihách poukazoval na to, že výchova a láska ovlivňuje to, jaký člověk ve skutečnosti je. Ve své laboratoři následně uskutečnil sérii po sobě jdoucích experimentů na mláďatech opic. Cílem bylo prokázat silné účinky lásky, ale také následky její absence. A výsledky jsou skutečně zajímavé.
"To uncover the true nature of love, we must dig deep into the soul and understand despair and loneliness." -an experiment by Harry Harlow A very appropriate find for the coming valentine's day! <3
Posted by Ryan Laughingstock Secrett on Monday, February 11, 2013
Začal chovat opice v izolaci a zkoumal jejich chování
První výrazný experiment spočíval v tom, že sledoval chování novorozených opic, které se ocitly v naprosté izolaci. Výsledky byly alarmující. Izolované opice si ubližovaly, nelogicky se pohybovaly v klecích a apaticky pozorovaly své okolí. Při kontaktu s ostatními lidmi ani předměty nevěděly, jak reagovat. Některé z nich dokonce přestaly jíst a uhynuly. Už tady psycholog Harlow zaznamenal, jaký dopad má vyrůstání bez rodičovské péče.
Během experimentu si navíc všiml zajímavého detailu – izolované opice se upínaly ke svým látkovým plenkám. To ho přivedlo k myšlence dalšího pokusu, který přišel přibližně o měsíc později. Předpokládal, že měkký materiál může napodobovat útěchu, kterou poskytuje matčin dotek. Matky totiž bývají ke svým miminkům citlivé a jemné.
Harry Harlow v roce 1968.
Experiment se dvěma typy „náhradních matek“
A v čem spočíval jeho experiment? Psycholog se rozhodl oddělit mladé opice od jejich biologických matek krátce po narození a nechal je vyrůstat s tzv. náhradními matkami. Vytvořil dva typy těchto náhražek – jednu z měkkého froté materiálu, která ale neposkytovala potravu, a druhou z drátu, která sice vypadala děsivě, ale byla vybavena kojeneckou láhví, ze které opice mohly sát mléko. Po několika dnech sledování zjistil, že mláďata trávila více času s látkovou matkou, i když od ní nedostávala mléko. Co víc, samotná přítomnost látkové matky dodávala opičkám větší jistotu a odvahu.
Opice, která byla závislá na jemné a plyšové matce.
Jeho kontroverzní výzkum potvrdil, že miminka hledají u matky nejen potravu, ale i útěchu a pocit bezpečí, díky čemuž se později stávají samostatnějšími. Tím definitivně prokázal, že láskyplná pouta jsou pro rozvoj dítěte nesmírně důležitá. Psycholog svým experimentem vyvrátil teorie svých současníků, kteří tvrdili, že fyzický kontakt není důležitý a že děti se váží na matky jen kvůli přežití. Jeho experimenty nám dokazují, že děti s dostatečným fyzickým kontaktem vyrostou v dobře přizpůsobené členy společnosti. Bez něj by byly bázlivé, agresivní a sociálně neschopné. „Láska je úžasný stav, hluboký, něžný a obohacující,“ prohlásil při prezentaci své práce na 66. výročním sjezdu Americké psychologické asociace v srpnu 1958.
