Článek
Ta opravdová, čistá, nezištná. A tak ji mnozí hledají právě u zvířat, která dokáží milovat srdcem. Opravdově a bez přetvářky. A to, že pes je věrný až za hrob a kočka falešná je pouhý mýtus. Kočička dokáže milovat stejně věrně a oddaně svého páníčka až za hrob. Pokud si kočička najde ke svému srdečnímu člověku cestu, už nikdy ho neopustí. Mám doma dvě kočičky, jedna z nich je nalezeneček. Maličké, vystresované koťátko choulící se u popelnice a pojídající pohozené zbytky.
Kočky jsou nádherné bytosti zasluhující si naší lásku.
Kolik jen vřelé lásky, ale i utrpení se vejde do kočičího srdíčka. Moje kočičky se pro mě nestaly jen úžasnými kamarádkami a společnicemi, ale také psychoterapeutkami a fyzioterapeutkami. Léčitelkami bolavého těla a posmutnělé duše. Nejúžasnější je kočičí vrnění.
Stačí když se mi kočička stočí v klíně a spustí ten svůj motůrek. Najednou ze mě spadne všechna tíha světa. Kamarádka má tři kočičky. Jedna z nich brzy oslaví své osmnácté narozeniny, což v kočičím životě znamená věk babičky. Je naprosto úžasné, jak se ostatní dvě kočičky o nejstaršího člena své kočičí rodiny starají.
Vždy kočičí babičku pořádně zkontrolují, pomohou jí umýt si kožíšek, a jelikož už jí vypadalo pár zoubků, stravu pro babičku rozmělní ve svých tlamičkách. A Lilinka, jak se babička jmenuje, jedné z nich pečlivě pomáhá s výchovou malých koťátek. Zvířecí říše je úžasná a od zvířat se máme ještě mnoho učit. Když pozoruji své kočičky s tím jejich ekeekee, musím se těm dvěma „Keliškám“ komentujícím dějí za oknem v krmítku smát.
Málokteré zvíře se zbaví nejstaršího člena své smečky jen proto, že zestárl. Především u našich domácích mazlíčků panuje harmonie a sounáležitost. Stará a nemocná zvířata jsou ponechána na pospas svému osudu povětšinou jen ve volné přírodě, kdy by mohli před predátory ohrozit třeba smečku s mláďaty hledající si nové území. Mrzí mě, kolik toulavých kočiček nemá svůj láskyplný domov, plnou mističku a teplý pelíšek. A kolik těch malých, opuštěných tuláčků je týraných.
Kočičí matky s koťaty často končí v krabici na polní cestě, mnohá koťata v popelnici. Dříve se malá koťátka topila. Dnes se kočky kastrují a tím se předchází utrpení jak jich samotných, tak jejich nechtěných mláďat. A přitom právě kočičí máma je tou nejúžasnější mámou na světě, která pro své chlupaté děti neváhá obětovat vlastní život. A chlapi se zlatým srdcem jsou také hasiči, kteří neváhají přijet na pomoc kočce v nouzi. Ať už uvízne někde v rouře, bojí se slézt ze stromu nebo visí z okenní ventilačky. Za nezodpovědnost člověka a lhostejnost společnosti mnohdy nevinné zvíře zaplatí tím nejcennějším co má, vlastním životem.
Ve 13. století končily kočky na hranici společně s čarodějnicemi.
Ve 13. století se na kočku nahlíželo velmi kladně, neboť podle jedné legendy kočka zahřívala a chránila malého Ježíška v jesličkách, za což ji Panna Maria něžně pohladila po hlavě. Typická kresba na hlavě mourovatých koček proto byla pokládána za stopu tří prstů Matky Boží.
S příchodem 13. století a příchodem inkvizice se ale pohled na kočku radikálně změnil, a zvláště pro ty černé se tento svět stal doslova peklem na zemi. Tehdy se vše předtím, co na nich lidé obdivovali, pružné pohyby, individualita, nezávislost stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy a spolčení s ďáblem. A protože má v očích pekelný oheň za spojence čarodějnic. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi. Černá kočka se stala symbolem ďábla, stejně tak jako krásná, éterická dívka nebo stará bylinkářka a léčitelka.
Kočky měly mít dokonce schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Někde se dokonce věřilo, že černá kočka je přeměněný čert mající chuť na naší duši a čekající na sebemenší hřích člověka. V lepším případě, že je to rarášek, který má přinést smůlu do domu a celému okolí, kde bydlí. S nástupem osvícenství se situace koček znovu obrátila. V období baroka a rokoka se staly ozdobou salónů. Systematický chov koček existuje v Evropě asi od 150 let. První výstava koček se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871.Objevilo se na ní několik exemplářů siamské kočky, v té době dovezené do Evropy.
Posvátné kočky ve starém Egyptě.
Kočky ve starém Egyptě byly vnímány jako vtělení bohyně Bastet. Byly to posvátné bytosti a jejich obyvatelé je ve svých domácnostech ctili jako ochránkyně v domech i chrámech faraonů. Kočičí mumie, kanopy, reliéby nebo sošky se stávaly předmětem úcty. Kočky byly rovněž považovány za takzvané „avatary“ zajišťující bohatství a plodnost. Lidi, co opustili tento svět, měly provázet i v posmrtném životě.
Z dochovaných záznamů a nálezů je patrné, že staří Egypťané nedali na kočky dopustit. Všimli si na nich hned několika výhod, proč se jim vyplatilo kočku uctívat. V kočkách viděli své bohy, ladnost, dravost, přívětivost, odvahu. Často byla kočka vyobrazovaná spolu s ženou, což podle archeologů mohlo zdůrazňovat plodnost. Za tuto asociaci nejspíš mohl fakt, že byla kočka schopná vrhnout tolik koťat. Zkrátka a dobře měla kočka čestné místo v životě starých Egypťanů.
Přečtěte si také
Pověry a mýty o kočkách:
Když kočka sedí klidně vedle vás, budete mít klid a blahobyt.
Když se kočka o vás otírá, budete mít štěstí.
Když vám kočka skočí do klína, budete mít velké štěstí.
Když kočka zívá, zanedbáte příležitost.
Když kočka od vás utíká, bude tento týden prozrazeno velké tajemství.
Když se potká černá kočka s pohřebním průvodem, předpokládá se úmrtí jiného člena rodiny.
Černá kočka přes cestu značí smůlu.
Zdroje:
facebook/České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace, která baví
Kniha od Eana Prieura Duše zvířat
https://cs.wikipedie.org>wiki>Kocky_ve
