Bobe, ono mrzne až praští a padá sníh. A proč Bobku, protože je zima.

Ti z okrajových částí nebo vzdálenějších oblastí vůbec. Paní zima se ujala své vlády s patřičnou důstojností, kdy část světa zabalila do ledu a poprášila sněhem. To, jak jsme v minulých letech zažívali spíše mírnější zimy nás tak trochu ukolébalo, a na zimní královnu jsme pozapomněli. Bez sněhové pokrývky strádala i příroda nabírající v zimním spánku nové síly k jarnímu znovuzrození. I paní zima má své kouzlo a romantiku. Nejen hory, ale také Praha je pod sněhovou čepicí nádherná. Jako z pohádky. Dokud se z bílého sněhu nestane mazlavá břečka, co obleče ulice do nevábné šedi.

Paní zima v dobách mého dětství.

Za mého dětství sněžilo takřka každou zimu. A také pěkně mrzlo. A my jsme vše brali tak nějak přirozeně. Aut nebylo tolik jako dnes a lidé nemuseli za prací dojíždět do vzdálenějších míst od svého bydliště. Více se jezdilo autobusem nebo vlakem. Anebo na kratší vzdálenost lidé chodili pěšky. Díky tomu byli zdravější a otužilejší. Jen tak je nic neporazilo. Do školy nás děti maminka táhla na saních a zpátky jsme hezky všechny tři „holky“ frčely z kopečka jako o závod.

Před domem si každý postavil sněhuláka. Často to byla hotová přehlídka galánů. Po škole nebo o víkendu jsem chodila s tatínkem a jeho partou hrát hokej na zamrzlý rybník. Anebo si jen tak zabruslit. A když jsem šla s kamarádkami sáňkovat na nejvyšší kopec, jaký v našem městě byl, padala jsem občas nejen já do sněhových závějích, ale především povánoční kila. Ta se jen koulela z kopce dolů. Za pár týdnů jsem měla fyzičku pěkně vypracovanou. A viry se mi vyhýbali raději obloukem. Nějaká chřipka nebo angína si na mě jen tak nepřišly.

Ve vzpomínkách mi utkvěla vůně ladovské zimy. Byla taková zvláštní, svěží. Stále jsem měla červené tváře. Jako jablíčka. Se spolužačkami jsme rády lízaly čerstvě napadnutý sníh. Maminka mi ušila oteplovačky na cestu do školy a také kožešinový štucl. Taková rourka na ruce, do níž se vsunuli. Jednou nám se sestrou praskly sáňky. A než rodiče pořídili nové, sjížděly jsme kopec na pekáči nebo igelitu. Na sněhu jsme s ostatními dětmi řádily až do večera. To se potom spalo.

Paní zima prověřila kondičku každého z nás.

Dnes je doba trochu jiná a zmatená. Lidé si nějak odvykli, že v zimě je zima a v létě někdy zase moc horko. Venkov se pomalu vylidňuje a obyvatelstvo se stáhlo do větších měst. Pak stačí nasněžit pár centimetrů a najednou to co nám dříve bylo přirozené, třeba i vlastní nohy přestává fungovat. Někteří lidé v tom sněhu neuměli ani pořádně chodit. Dokonce ti starší veteráni byli větší borci, než ti o pár generací mladší. První vydatnější sníh sesypal na nejen na naše města a vesničky doslova kalamitu.

A to si ještě neumím představit, kdyby přestala na pár dní fungovat elektřina, nešel internet a obchody zůstaly zavřené. To už by bylo hotové boží dopuštění a lidé by nespílali jen svatému Petrovi na nebesa, proč sem toho pořád tolik sype. Proč ale vidět jen to velký špatný. Stromeček ještě mám, lednice vydala své vánoční poklady v podobě podkoviček z kapra, a pár brambor se také našlo. Tak proč si ty vánoce o něco neprodloužit bez ohledu na kalendář. Zvláště teď, kdy se z nebe snáší bílý sníh. Jakoby chtěl alespoň na pár dní zakrýt všechnu tu špínu světa.

Když se vlády ujme ledová královna.

Milujete zimu a vyhlížíte sníh? Nebo ji naopak nesnášíte a léto by u nás v Česku mohlo panovat klidně celý rok. Před patnácti lety zažil Liberec bílé peklo. V posledních letech zažíváme Vánoce spíše na blátě než na sněhu. Ladovská zima je převážně minulostí, před patnácti lety ji ale město pod Ještědem a jeho obyvatelé zažili už v říjnu.

Před patnácti lety nastalo v Liberci bílé peklo, přívaly sněhu ochromily v polovině října život na Liberecku. Kvůli popadaným větvím a stromům vyhlásila společnost ČEZ kalamitní stav, sníh zkomplikoval i dopravu. Došlo k přerušení spojení mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou, na některých železničních tratích přestaly jezdit vlaky. Tramvajové tratě ochromovaly neustále výpadky elektrického napětí. Liberecká zoologická zahrada musela ze dne na den zavřít.

Do boje s přírodním živlem nastoupili profesionální i dobrovolní hasiči, do terénu vyrazili i silničáři. Prudký útok zimy se projevil na Liberecku i v počtu dopravních nehod. V celém Libereckém kraji vyšplhala způsobená škoda na deset milionů korun, přes polovinu tvořila suma na opravu krajských silnic. Největší škody napáchaly popadané stromy, které nevydržely nápor sněhu.

Bylo mi jedenáct let, když zcela nečekaně udeřily velmi silné mrazy. Školy zůstaly zavřené, a tak jsme si my děti o něco déle prodloužily vánoční prázdniny. Bydlela jsem tehdy v malé vesničce, a tak učitelé pečlivě obešli své žáčky a zadali nám domácí úkoly. Nebyly žádné počítače, mobily, internet. Vše jsme vypracovávali poctivě do sešitů nebo učebnice. Za tu dobu jsme se naučili i spoustu básniček, vypracovali čtenářský deník. Snad jsme se tou zimou dokonce zocelili. Kupodivu jsme ani nezhloupli. Na konci školního roku nikdo nepropadl.

Pamatuji si, že jsem mamince před usnutím četla z čítanky. Byla to krásná i když ne zrovna lehká doba. Všichni jsme stáli více při sobě, navzájem si pomáhali. Rodiče, učitelé, sousedé, i my děti. Tato situace nás snad připravila do života, který byl občas stejně tak krutý a drsný jako ty mrazy. A přece jsme se nehroutili jako je tomu převážně u mladší generace dnes. Byli jsme vycepovaní. Rodinou, školou i počasím.

V lednu 1979 byly v Československu vyhlášeny celostátní uhelné prázdniny. Celá ekonomika byla těžce postižena vlnou silných mrazů, které náhle udeřily v noci z 31.prosince na 1. leden 1979. Teplota přes noc klesla z +10 °C na −20 °C. Mezi hlavní problémy patřila neexistující výstražná meteorologická služba, která by umožnila přípravu na příchod mrazů, zamrzání mokrého uhlí ve vagónech a na nekrytých skládkách, což způsobilo problémy se zásobováním teplem a elektrickou energií v celém státě.

Konec roku 1978 byl ve znamení teplého, téměř jarního počasí. Na Silvestra se denní teploty pohybovaly kolem +10 °C, v jižních Čechách dokonce až +15 °C. Od severozápadu se ale již přes území tehdejší NDR rychle přibližovala hluboká tlaková níže doprovázená studeným arktickým vzduchem, který již od noci z 28. na 29. prosince působil kalamitní stavy v dopravě a energetice SRN. Přes severočeské příhraniční hory se tento studený vzduch začal přelévat právě v noci na Silvestra (z 30. na 31. prosinec) a v průběhu dne se pak šířil přes českou kotlinu na celé území republiky.

Došlo k nebývalému ochlazení rychlostí až 3 °C/h, například na Ještědu klesla teplota o 26 °C během 24 hodin a ve Frenštátu pod Radhoštěm dokonce o 30,5 °C. Meteostanice v Praze-Libuši zaznamenala 31. 12. 1978 pokles teploty z +11,4 °C ve 14 hodin na −10,5 °C ve 21 hodin, tedy téměř o 22 °C během 7 hodin, a do rána pak o dalších téměř 8 °C. Tento pokles byl doprovázen i změnou větru, z teplého jihozápadního proudění s nárazy o rychlosti 15–20 m/s na čerstvý ledový severozápadní vítr, který ojediněle v horských oblastech dosahoval rychlosti 30 až 45 m/s. Ten se sice později uklidnil, ale dvacetistupňové mrazy vytrvaly na většině území republiky cca do 10. ledna, ve druhé dekádě se zmírnily na teploty okolo −10 °C.

Tak silný a zejména rychlý pokles teploty způsobil energetickou i dopravní kalamitu prakticky pro celé Československo. V předchozích teplých dnech totiž vcelku vydatně pršelo, a veškeré vytěžené a většinou i nekryté uhlí (nejen to právě vytěžené na haldách, ale i provozní zásoby uhlí na skládkách elektráren, tepláren či místních kotelen) bylo tím pádem hodně mokré, a s příchodem mrazů okamžitě zamrzlo prakticky v celém objemu. Zamrzlo také uhlí a koks ve stovkách železničních nákladních vozů, které byly navíc při snaze o uvolnění uhlí poškozovány.

Během několika desítek hodin tak uhelným elektrárnám začalo docházet použitelné, nezamrzlé palivo, souběžně s tím však došlo v severočeském a sokolovském hnědouhelném revíru k vyřazení korečkových rypadel a pásových dopravníků, které zamrzaly a praskaly. Výsledkem byla obtížně řešitelná energetická krize s dalekosáhlými důsledky. Na mnoha místech zkolaboval systém centrálního vytápění, docházelo k častým výpadkům v dodávkách elektrické energie a protože stejným problémům čelily i okolní státy, nebylo možné požádat o pomoc sousedy a bylo nutné přijmout řadu úsporných opatření. Situaci navíc zkomplikovalo nové sněžení, kdy místy napadlo okolo 15 cm sněhu.

Dopravu dále ztěžoval fakt, že podniky, které měly deponované autobusy na volných plochách, v prvních dnech kalamity musely výrazně omezit provoz buď pro úplnou nemožnost nastartovat motor, nebo pro zamrzání nafty na trase. Ledová novoroční vichřice také dokonala zkázu imisně poškozených lesů na hřebenech Krušných hor, Jizerských hor a Krkonoš. V důsledku extrémního počasí se také zřítila část již dříve poškozeného vysílače Krašov, který musel být následně odstřelen.

Federální vláda ČSSR (a předsednictvo ÚV KSČ) na vzniklou situaci zareagovala až 5. ledna 1979 přijetím několika opatření, která vešla v účinnost v následujících dnech a která na úrovni krajů rozpracovávaly krajské energetické komise, podobná opatření byla přijata na úrovni okresů, jednotlivých měst či obcí, stranou nezůstaly ani podnikové a závodní energetické komise. Jako prvořadý úkol bylo stanoveno zajistit v prvních dnech omezení dodávek elektrické energie ve prospěch nejnutnější výroby a technologií.

Především vytápění budov apod., a v rámci celé republiky byly vyhlašované regulační stupně v odběru elektřiny. Například regulační stupeň č. 10 ukládal podnikům snížit v určenou hodinu spotřebu energie na technologické minimum (provoz kotelen, nejnutnějšího osvětlení, technologií, závodních kuchyní a jídelen, energetiky aj.) tak, aby v následující hodině mohla být výroba v plné výši ihned obnovena. Přesný čas omezení spotřeby elektrické energie (vždy 1 hodina v době dopolední a 1 hodina v době odpolední energetické špičky) byl určen pro jednotlivé okresy a pravidelně se měnil.

Například v Severomoravském kraji se mezi konkrétními opatřeními objevilo omezení vytápění veřejných místností (hotely, kina, restaurace apod.) na max. 16 °C, ale omezeno bylo i vytápění tramvají a trolejbusů a teplá voda na sídlištích byla dodávána jen každý druhý den. V Nové huti Klementa Gottwalda byly z důvodu omezení odběru elektřiny zastaveny některé výrobní provozy.

Výrazné omezení provozu postihlo „zbytné“ instituce: 6. ledna bylo omezeno vysílání Československé televize jen na dobu po 19. hodině, od 8. do 12. ledna dokonce až od 20:30, přičemž vysílání končilo kolem 23. hodiny. Poté se až do 18. ledna začátky vysílání pohybovaly mezi 18. až 20. hodinou. V dalších dnech se doba vysílání postupně prodlužovala, k obvyklému vysílacímu schématu se ČST navracela až po 3. únoru. Bylo dočasně zastaveno i rušení vysílače Svobodná Evropa. Byly uzavřeny i galerie a většina divadel. Ve školách byly od 8. ledna vyhlášeny uhelné prázdniny, které byly 11. ledna prodlouženy až do 29. ledna. Začátek pracovní doby v úřadech a administrativě tam, kde to bylo z důvodu dopravy možné, byl posunut až na osmou nebo devátou hodinu ranní.

Přes veškerou snahu se podařilo dodávky energií stabilizovat až v polovině ledna, po 20. lednu výrazně pomohla i mírná obleva. Energetický provoz se zvolna vrátil k normálu. Uhelné prázdniny tak mohly být odvolány k 29. lednu 1979 s tím, že kvůli zameškané výuce byly v tomto školním roce zrušeny jarní prázdniny a nebyly povoleny celodenní školní výlety.

Regulační opatření především v oblasti dodávek elektrické energie se v podobných případech průběžně uplatňovala i později, například na začátku roku 1987 s mnohadenními mrazy pod −25 °C. Stabilní dodávky elektrické energie však zajistila až úplná dostavba jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

Jako reakce na energetickou krizi byl v tehdejším Československu obnoven letní čas s platností od neděle 1. dubna 1979.

Extrémní mrazy postihly mnoho států Evropy. V Moskvě byla naměřena teplota −45 °C, čímž byl překonán rekord z roku 1900, rekordně nízká teplota −47 °C byla naměřena také v severním Švédsku. Na severu NSR padal sníh nepřetržitě 80 hodin a byl vyhlášen stav ohrožení. Dánský rozhlas nabádal občany, aby nevycházeli vůbec z domu.

cs.wikipedia.org/wiki/Uhelne_prazdniny_(1979)

liberecky.denik.cz/zpravy_region/snih-kalamita-doprava-liberec-pred-15-lety.html