Článek
Setkáte-li se kdekoliv na světě s Romy, setkáte se také s hudbou. Hudebníky jsou blízcí příbuzní Romů v Indii - domové a mirási, hudebníky jsou Romové v Iráku, Makedonii, Rusku, Španělsku i Maďarsku. Osobně jsem měla možnost setkat se před lety ve Španělsku s romským folklorem plným života, temperamentu a vůní moře, který ve mně zanechal krásnou vzpomínku a také jsem se rozhodla, se pár tanců naučit. Temperamentní romské hudebníky a pouliční tanečníky občas potkám i v ulicích Prahy, a je to pro mě příjemné zpestření dne.
Romská kultura: zvyky, tradice a přesvědčení
Romové jsou etničtí lidé, kteří se stěhovali napříč Evropou po tisíc let. Romská kultura má bohatou ústní tradici s důrazem na rodinu. Romové, často označovaní jako exotičtí a podivní, čelili diskriminaci a pronásledování po staletí.
Dnes jsou podle UNICEF jednou z největších etnických menšin v Evropě - podle UNICEF asi 12 až 15 milionů lidí, přičemž 70 procent z nich žije ve východní Evropě. Podle Time žije ve Spojených státech asi milion Romů.
Romové jsou slovo, které mnozí Romové používají k popisu sebe sama; podle Romské podpůrné skupiny (RSG) jde o „lidi“, organizaci vytvořenou Romy za účelem povědomí o romských tradicích a kultuře. Oni jsou také známí jako Rom nebo Romany. Podle Nadace otevřené společnosti jsou některé další skupiny, které jsou považovány za Romy, anglikánští Romané, Chorvatský Beyash, Kalé z Walesu a Finska, Romanlar z Turecka a Domari z Palestiny a Egypta. Irští kočovníci nejsou etnicky Romové, ale často jsou považováni za součást skupiny.
Romové se také někdy nazývají Cikáni. Někteří lidé se však domnívají, že je to hanlivý termín, zdržení, kdy se předpokládalo, že tito lidé pocházejí z Egypta. Nyní se předpokládá, že Romové migrovali do Evropy z Indie asi před 1500 lety. Studie zveřejněná v roce 2012 v časopise PLoS ONE dospěla k závěru, že romské populace mají vysokou frekvenci konkrétního chromozomu Y a mitochondriální DNA, které se vyskytují pouze v populacích z jižní Asie.
Diskriminace Romů
Romové čelili diskriminaci kvůli své tmavé pleti a kdysi byli Evropany zotročeni. V roce 1554 anglický parlament schválil zákon, podle kterého se být cikánem stalo zločinem trestatelným smrtí. Romové byli vylíčeni jako mazaný, tajemný outsider, který řekne štěstí a ukradne ho, než se přesunou do dalšího města. Ve skutečnosti je termín „gypped“ pravděpodobně zkratkou Cikánů, což podle NPR znamená lstivý, bezohledný člověk.
V otázce přežití byli Romové neustále v pohybu. Vyvinuli si pověst kočovného životního stylu a vzhledem ke svému vnějšímu postavení a migrační povaze navštěvovali málo škol a gramotnost nebyla rozšířená. Většina toho, co je o jejich kultuře známo, přichází prostřednictvím příběhů vyprávěných zpěváky a ústními historiemi.
Kromě Židů, homosexuálů a dalších skupin byli Romové za druhé světové války terčem nacistického režimu. Německé slovo pro Cikán, „Zigeuner“, bylo odvozeno od řeckého kořene, který znamenal „nedotknutelný“, a proto byla skupina považována za „rasově podřadnou“.
Romové byli posíláni do táborů, aby sloužili nebo byli zabiti. Během této doby dostal dr. Josef Mengele také povolení experimentovat s dvojčaty a trpaslíky z romské komunity.
Podle Pamětního muzea holocaustu Spojených států zabili nacisté na německém okupovaném území Sovětského svazu a Srbska desítky tisíc Romů. Tisíce dalších Romů bylo zabito v koncentračních táborech Osvětim-Birkenau, Sobibor, Belzec, Chelmno a Treblinka. Existovaly také tábory zvané Zigeunerlager, které byly určeny právě pro romskou populaci. Odhaduje se, že během holocaustu zemřelo až 220 000 Romů.
Romská kultura
Podle romského projektu mají stereotypy a předsudky po staletí negativní dopad na porozumění romské kultuře. Také proto, že Romové žijí rozptýleni mezi jinými populacemi v mnoha různých regionech, jejich etnická kultura byla ovlivněna interakcí s kulturou jejich okolního obyvatelstva. V romské kultuře však existují některé jedinečné a zvláštní aspekty.
Duchovní přesvědčení
Romové nenásledují jedinou víru; spíše si podle Open Society často osvojují převládající náboženství země, ve které žijí, a popisují se jako „mnoho hvězd rozptýlených v očích Boha“. Některé romské skupiny jsou katolické, muslimské, letniční, protestantské, anglikánské nebo baptistické.
Romové žijí podle složitého souboru pravidel, která řídí věci, jako je čistota, úcta, čest a spravedlnost. Tato pravidla jsou označována jako „Rromano“. Podle Open Society znamená Rromano chovat se důstojně a s úctou jako romský člověk. „Rromanipé“ je to, co Romové označují za svůj světonázor.
Jazyk
Ačkoli skupiny Romů jsou rozmanité, všichni mluví jedním jazykem, který se jmenuje Rromanës. Rromanës má kořeny v sanskritických jazycích a podle RSG je příbuzný hindštině, pandžábskému, urdskému a bengálskému jazyku. Některá romská slova byla vypůjčena anglickými řečníky, včetně „pal“ (bratr) a „lízátko“ (od lolo-phabai-cosh, červené jablko na tyčce).
Hierarchie
Tradičně, kdekoli od 10 do několik stovek rozšířených rodin tvoří kapely nebo kumpania, které cestují společně v karavanech. Menší spojenectví, nazývaná vitsas, se tvoří uvnitř kapel a jsou tvořeny rodinami, které jsou spojeny společným předkem.
Každá skupina je vedena voivodou, která je volena na celý život. Tato osoba je jejich náčelníkem. Starší žena v kapele, zvaná phuri dai, pečuje o blaho žen a dětí skupiny. V některých skupinách starší řeší konflikty a trestají, což je založeno na konceptu cti. Trest může podle RSG znamenat ztrátu reputace a nejhoršího vyloučení z komunity.
Struktura rodiny
Podle Nadace Rroma Romové kladou velký důraz na blízké rodinné vazby: „Rroma nikdy neměla zemi - ani království, ani republiku - to znamená, že nikdy neměla správu vynucující zákony nebo vyhlášky. Pro Rromu je základní jednotkou je tvořena rodinou a rodokmenem. “
Komunity obvykle zahrnují členy rozšířené rodiny žijící společně. Typická domácí jednotka může zahrnovat hlavu rodiny a jeho manželku, jejich vdané syny a švagrové se svými dětmi a nesezdané malé a dospělé děti.
Romové se obvykle vdávají mladí - často ve svých dospívajících - a je uspořádáno mnoho manželství. Svatby jsou obvykle velmi komplikované a zahrnují velmi velké a barevné šaty pro nevěstu a její mnoho obsluhujících. Ačkoli během fáze námluvy jsou dívky povzbuzovány, aby se provokativně oblékly, sex je podle The Learning Channel netrpělivý až po manželství. Některé skupiny prohlásily, že žádná dívka mladší 16 let a žádný chlapec mladší 17 let nebudou podle BBC vdáni.
Tradiční romská rodina
Patrná je odlišná struktura i velikost ve srovnání se současnou českou rodinou. Rodina je výrazně patriarchální a uvnitř panují silné rodinné vazby.
Nejvyšší postavení má muž (stařešinové), poté žena (dle počtu dětí), synové (od nejstaršího), dcery, manželky nejmladšího syna (ta se však může vyhoupnout výše dle počtu porozených dětí).
Nepřipouštějí rozvody a nikdy by nedali děti do dětského domova nebo rodiče do domova důchodců.
Všichni si pomáhají a vzájemně se podporují.
Muž vs. žena
Žena zabezpečuje chod rodiny, vychovává děti, poslouchá svého muže. Jídlo pro rodinu musí zajistit jakýmkoli způsobem. Žena většinou zaujímá podřízené postavení.
Muž je hlavou rodiny, nositelem prestiže. Rozhoduje a nese odpovědnost za rodinu. Jeho výdělek je spíše příležitostný, proto tráví většinu času sháněním zakázek, prací a udržováním dobrých vztahů s příbuznými a přáteli.
Umírání v tradicích romské kultury
Romové jsou zvyklí umírat většinou doma, obklopeni svojí rodinou. Ctí toto právo, a pokud je to v jejich silách, snaží se v tomto duchu „odcházejícímu“ členovi rodiny vyhovět. Kdo ze zdravotníků ve své praxi zažil umírání romského pacienta/klienta, s největší pravděpodobností také ví, že i v jeho posledních hodinách se rodina zeptá, zda si svého člena nemůže odvézt domů. U lůžka umírajícího se scházejí davy příbuzných a často i dlouhé hodiny naříkají. Dokážou opravdu pospolu setrvat u nemocného a dělat mu společnost, eventuálně naříkat.
Pokud Rom zemře v rodinném prostředí, je zvykem nechat jej až do pohřbu doma. Vartují (bdění u mrtvého) u zemřelého a tím ho chrání před zlými duchy, hrají karty a vyprávějí si příběhy o zemřelém. Nesmí se zpívat, tancovat a přiťukávat sklenicemi. Rituály a zvyky, které doprovázejí loučení se zemřelými, jsou zaměřeny na udržení dobrého vztahu se zemřelým. S posledním vydechnutím se musí zakrýt zrcadla, aby se ochránil svět živých před světem duchů. Pokud je zesnulou žena, odebírají se jí šperky a rozpustí vlasy, aby se duše odpoutala od těla.
Dokud není zesnulý řádně pochován, nesmí se z hygienických důvodů v místnosti vařit ani větrat. Na poslední cestu upravují Romové zesnulého sami. Vodu, kterou jej omývali, vylévají do míst, kudy nikdo nechodí, aby na nikoho nepřišla nemoc. Věří, že magická síla této vody se dá snadno zneužít. Oči se mrtvému zatlačí mincemi, aby si s sebou nikoho nevzal. Otevřená ústa se podvazují šátkem. Nebožtík je ve svátečním obleku uložen do otevřené rakve, umístěné uprostřed místnosti na dvou židlích. Šaty, které má na sobě v době smrti, se spálí, zakopou nebo vloží do rakve.
Košile se ukládá pod hlavu a kalhoty pod nohy. Osobní předměty se zemřelému ponechávají, stejně tak oblíbené šperky. Do rukou mu vkládají peníze, které bude potřebovat na onom světě. Na nohou se ponechávají pouze ponožky nebo se nazují bačkory. Pokud se zemřelému nazují boty, musí se z nich vyndat tkaničky. Zesnulé malé děti se obloží květinami a obrázky svatých. Někdy se přidává i ovoce a hračky. Zemře-li těhotná žena, do rakve se vloží i část výbavičky pro dítě. V den pohřbu se smuteční hosté shromáždí u rakve, každý mrtvého poprosí o odpuštění a sám mu také odpustí. Farář vykropí místnost svěcenou vodou a smuteční průvod opouští dům směrem ke hřbitovu.
Náboženské a filozofické faktory
Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je Černá Sára. V České republice v některých rodinách romské tradice mizí, nejdéle se však uchovávají tradice spojené se smrtí a narozením. Původem slovenští Romové mají velký respekt z duchů zemřelých (mulů). Mulové se jim mohou zjevovat, popřípadě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z guny daj, která může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno.
Pohostinství
Romové obvykle milují bohatství. Podle romského projektu romská kultura zdůrazňuje bohatství a prosperitu. Romské ženy mají tendenci nosit zlaté šperky a čelenky zdobené mincemi. Domovy budou mít často zobrazení náboženských ikon, s čerstvými květinami a zlatými a stříbrnými ornamenty. Tyto displeje jsou považovány za čestné a jsou důkazem štěstí.
Společné úspěchy se také považují za čestné a hostitelé projeví pohostinnost tím, že nabídnou jídlo a dárky. Velkorysost je považována za investici do sítě sociálních vztahů, na kterou se rodina může v obtížných dobách spolehnout.
Romové dnes
I když stále existují cestovní skupiny, většina automobilů a RV se pohybuje spíše od místa k místu, než ke koním a vagónům minulosti.
Dnes se většina Romů usadila v domech a bytech a nelze je snadno rozlišit. Kvůli pokračující diskriminaci mnozí veřejně neuznávají své kořeny a odhalují se pouze jiným Romům.
I když k Romům není přidružena žádná fyzická země, Mezinárodní romská unie byla oficiálně založena v roce 1977. V roce 2000 5. světový romský kongres v roce 2000 oficiálně prohlásil Romy za neteritoriální.
Během desetiletí začleňování Romů (2005–2015) se 12 evropských zemí zavázalo odstranit diskriminaci Romů. Úsilí se zaměřilo na vzdělávání, zaměstnanost, zdraví a bydlení, jakož i na klíčové otázky chudoby, diskriminace a gender mainstreamingu. Podle RSG však Romové i přes tuto iniciativu Romové i nadále čelí rozšířené diskriminaci.
Na území ČR žije několik skupin Romů:
Čeští a moravští Romové (byli nacisty v době 2. světové války fyzicky téměř vyhlazeni).
Slovenští Romové, kteří přišli na území dnešní ČR po 2. světové válce, tvoří dnes asi tři čtvrtiny romské populace v Čechách.
Olašští Romové (Vlachika Roma – asi 10 %), kteří se od zbytku romského etnika liší např. svými zvyky a způsobem obživy.
Sintí – němečtí Romové.
Podle zprávy komisaře Rady Evropy pro lidská práva „je hanebná nedostatečná implementace, pokud jde o lidská práva Romů… V mnoha zemích je běžná nenávistné projevy, obtěžování a násilí na Romech“.
8. dubna je Mezinárodní den Romů, den, který má zvýšit povědomí o problémech romské komunity a oslavit romskou kulturu.
https://wikipedia.org.wiki>Cikani_jdou_do_nebe
https://cs.wordssidekick.com
https://mujrozhlas.cz>folklorni-notovani
https://www.csfd.cz>film
https://krutykrtek.cz>romske-pohadky
https://aktualne.cz>romske-pohadky-jake-to
https://www.wikiskripta.eu>Ošetřovatelská
https://www.umirani.cz>clanky>umirani-a-smrt-v-romske-kulture
pohádka Nevěsta s nejkrásnějšíma očima
venezuelská telenovela Kassandra
Dřív než oči zavřeš hudební skupina Ginevra
Jak vy osobně vnímáte Romy a jejich kulturu.UID: 14482
Stále je považuji za méně vzdělaný, kočovný národ, který se nedokáže přizpůsobit většině. (0 hlasů)0%
Romové, dříve také Cikáni žijí ve svém vlastním uzavřeném světě. Mají své zvyky předávané jejich předky po staletí, které my nedokážeme zcela přijmout. (0 hlasů)0%
Romové jsou dobří hudebníci. Mají hezký folklor plný vášně, romské ženy jsou skvělé tanečnice. (0 hlasů)0%
Do společnosti by se měli více začlenit, především u dětí by se měl pěstovat přirozený talent v samém počátku. (0 hlasů)0%
Na Romy pohlížím především jako na lidi, kteří se naučili po celá pokolení čerpat sociální dávky. Nevidím v nich přínos pro tuto společnost. (1 hlasů)100%
