Článek
Snad se dá i odpustit lidskému pochybení, ale ne zapomenout. A tak ti milá Soničko píši tento vzkaz. Poznaly jsme se ve škole a pojilo nás letité přátelství. Když jsi se chtěla stát jednou z mých kamarádek, nechápala jsem a také dost dlouho váhala, zda mám tvou nabídku vůbec přijmout. Patřila jsem do klubu ošklivek s těmi svými nadbytečnými kily, obrýleným obličejem a neforemnou postavou. Zatímco ty jsi byla moc hezká, a také správná holka za kterou se otočil snad každý kluk.
Nakonec se z nás staly kamarádky na život a na smrt. Seznámila jsi mě se svými rodiči i mladším bráškou, a já jsem tak trochu patřila do rodiny. Když jsi si našla přítele a hned po té se vdala, šla jsem ti na svatbu. Byla jsem jedna z mála ze všech svatebčanů, která ještě neměla přítele. A bylo mi to tak trochu líto. Když jsi házela svou svatební kytici, snažila jsem se jí chytit v domněnce, že mi přinese štěstí a do roka se také vdám.
Kytice mě bohužel těsně minula a padla rovnou do náruče tvé sestřenky. A do roka se slavila další svatba. Když se ti narodil kluk jako buk malý Jiříček, stala jsem se pro něho tetou. A jako správná teta, ti se vším pomáhala, protože tvůj muž hodně pracoval. Chtěl pro svou milovanou rodinu to nejlepší. Chodily jsme spolu na procházky nebo jely na kratší výlet. A když jsem v jedné soutěži vyhrála pobyt na horách, vzala jsem vás s Jiříčkem, kterému bylo asi pět let sebou.
Moje první velká láska.
Užily jsme si nádherné dobrodružství. Malý se vyblbnul s dalšími dětmi. Když všechny děti usnuly, strhla se koulovačka mezi námi dospěláky a pro prcky jsme před chatou postavili sněhuláky. Když mi později rodiče přenechali poukaz k návštěvě vinného sklípku v Mikulově, vzala jsem tě samozřejmě sebou. Jiříčka pohlídala babička s dědou, tvoji rodiče. A právě tam jsem se seznámila s Láďou. Trochu zamlklým, ale zajímavým klukem. Miloval zvířata a přírodu stejně tak jako já, a jeho rodiče vlastnili vinohrad.
Trochu jsem tě zanedbávala, přiznávám, ale pak jsme si užívali především grilovačku na tvé zahradě a zábavu všichni dohromady. Ty s manželem, Jiříčkem a já s Láďou. Nikdy ale nezapomenu na okamžik, kdy jsem vás přistihla s Láďou, jak se objímáte a líbáte. Tehdy jsi se hrozně opila a Láďu svedla. Nějak jste se asi do sebe zakoukali. Tvůj muž tehdy odjel na pár měsíců pracovat do Německa a ty jsi s Láďou začala chodit. Zkrátka si ho okouzlila svými havraními vlasy sahajícími až k pasu, a postavou modelky, ač jsi byla maminka.
Prostě každý chlap je lovec. S Karlem, tvým manželem, jsi plánovala rozvod, který jsi mu chtěla oznámit hned poté, co se vrátí z Německa. Já jsem se pak zhrzená odstěhovala do Prahy a delší čas jsme se neviděly. Když jsem pak jednoho dne potkala tvého bráchu a zeptala se na tebe a Láďu, řekl mi, že jste se rozešli. Byl jen takovým tvým mámením, než se Karel vrátí domů. Zkrátka ti chyběl chlap. Karel se snad o tvém milostném románku nikdy nedověděl, nebo dělal, že o ničem neví. Ale jak jsem ho znala, byl to takový ňouma tebou oslněný, že by ti stejně časem odpustil.
Na zpřetrhané nitce zůstaly uzly hořkosti a zklamání.
Láďa už se mi nikdy neozval. Přebrala jsi mi kluka, ale přesto se naše přátelství časem obnovilo, i když už nebylo tak pevné jako předtím. Na té tenké nitce zůstaly uzly pochybnosti a zklamání. Časem se ti narodil druhý hošík Petříček, a za šest let po něm Karlíček, kterého jsi nechtěla přijmout. Přála jsi si holčičku, a tak jsem se Karlíčkovi věnovala hlavně já, než jsi si k němu našla ztracenou cestu. Byl tak roztomilý a moc hodný chlapeček. Přestože jsi ještě pár milenců měla, je naprostou záhadou a štěstím, že všechny tvé děti jsou věrným odrazem tvého manžela.
Jak jsi postupně stárla a děti rostly, usadila jsi se. Bohužel pak přišla krutá chvíle, kdy tvá maminka vážně onemocněla a ty jsi začala pít. Nebýt malého Karlíčka, tvého andílka strážného, kterého jsi zprvu odmítala, asi by jsi tady už nebyla. Našel tě v koupelně s rozbitou hlavou, a když tě odvezla záchranka, měla jsi v sobě asi tři promile. Když tvá milovaná maminka, a poté i tatínek zemřeli, propadla jsi alkoholu nadobro, a tvůj manžel doma zažíval obrovské peklo.
Nakonec jsi skončila v léčebně v Bohnicích, kam jsem za tebou, stejně tak jako tvá rodina chodila a dodávala ti sílu. Manžel mezitím vyřizoval dědictví. Zanedlouho, aby toho nebylo málo, to už jsi byla z léčebny doma, zemřel Jan, strýc tvého manžela, který žádné potomky po sobě nezanechal, a vše odkázal Karlovi. Stala se z tebe bohatá paní. Berounský panelový byt jste prodali a postavili si hezký rodinný dům. A protože nadále prosperovala i Karlova malá rodinná firmička, začali jste si užívat a vychutnávat život plnými doušky. Byla jsi plna radosti. A také jsi měla důvod. Stala jsi se babičkou malého Jakoubka.
Nevyměňuj staré známé pro nové.
Začaly jsme se vídat čím dál méně, málokdy jsi na své staré přátele a kamarády měla čas. Jen mi na messenger začaly přicházet fotografie z Floridy, New Yorku, Dubaje, Egypta a spousty dalších destinací. Nikdy jsi nic nenapsala, jen odeslala ty fotky. Když jsem se za tebou do Berouna vypravila, sousedé mi sdělili, že jste snad někde v Karibiku.
A když jsem ti poslala fotografie z hezkého pobytu z Mariánských lázních, ani jsi nereagovala. Mrzí mě to. Mám puštěné rádio, kde zrovna zpívá Barbora Poláková svou písničku Nafrněná. Jakoby ta slova patřila tobě. Ať už jsi se změnila jakkoliv, stále zůstáváš mou kamarádkou a dveře u nás ti zůstanou otevřené. A pokud už žiješ jiný život a ten starý jsi zahrabala hluboko pod zem i s dávnými přáteli, zůstanou v mém srdci alespoň hezké vzpomínky. A ty nikdo nevymaže.
