Já si létám, já se vznáším. Opět po roce jsem oprášila svůj motorlet

Děvčata si kolem ohníčku zatančila s košťátky a místní chasníci společně s těmi přespolními jim popřáli úspěšný start. A kdo by nechtěl vidět tu svou pěkně nažhavenou. A vlastně každá žena je svým způsobem tak trochu čarodějka. Však která z nás by bez nějakého toho kouzla zvládla tolik věcí najednou. A také uměla nasbírat ty správné bylinky a pak z nich vyrobit mastičky na různé neduhy.

Zjistila jsem, že já sama stihnu upéct kuře, přitom vyprat kupu prádla, sledovat po několikáté svůj oblíbený film a ještě zkontrolovat mobil. No, a jelikož se přiblížil tak jako každoročně můj svátek, hezky se na svém motorletu proletím a prohlédnu si svět z ptačí perspektivy. Ale nejdříve se pořádně nacpu očouzenými špekáčky, zatančím u ohníčku, abych ze sebe pořádně vyklepala všechny ty démony, co mě v životě brzdí, a pak vzhůru k výškám.

No, a kdyby to šlo, nejraději bych se na tom svém košťátku proletěla časoprostorem a přistála v době svého dětství. Ráno na prvního máje bych na dvorku našla májku, kterou mi postavila moje první láska. A také se opět setkala se všemi, které jsem tolik milovala. Jak ráda bych je obejmula svou láskyplnou náručí. A ráno na 1. máje bych pod rozkvetlou třešní dostala ten nejsladší polibek.

Anebo doletěla na jinou planetu, kde žijí všichni ti, kteří opustili tento svět. Vždyť právě Valpružina noc je nocí zázraků. A co já vím, kam mě mé košťátko donese. Jen by na nebi měla být v tento čas pro letadla a jiné stroje bezletová zóna. A zvláště košťata mají přednost. Tak snad se na nebi objeví i semafor. Nebezpečí srážky je zde velké. Stačí třeba nějaký větší dravec a z kochání se mezi hvězdami je rychlý spád zpátky na zem.

Pálení čarodějnic je oblíbená tradice. Pochází již z dob Keltů a pojí se s ní spousta tajemných pověr. Noc ze 30. dubna na 1. května, zvaná filipojakubská nebo také Valpuržina, je spojována s tajemnými silami a magickými rituály. Přečtěte si, odkud pochází tradice pálení čarodějnic, čím se lidé chránili před zlými silami a proč je tento lidový zvyk oslavou života a plodnosti.

V současné době je předvečer Prvního máje spojen především se zábavou, kdy se v městech a vesnicích zapalují společnými silami připravené hranice, kolem kterých se scházejí lidé, aby se bavili, opékali se buřty, zpívá se a tančí, děti se převlékají do strašidelných čarodějnických kostýmů… V dřívějších dobách byl ovšem význam zcela jiný, šlo zejména o rituál ochrany před zlými silami a nemocemi.

Filipojakubská nebo také Valpuržina noc, ke které se váže zvyk pálení čarodějnic, byla od pradávna spojována s tajemnem a magickými rituály, zaměřenými na ochranu domovů, hospodářství i dobytka před zlými nadpozemskými silami. Lidé věřili, že takové síly mají právě během této noci obzvláště velkou moc.

A proč právě filipojakubská? Tento název vznikl proto, že v dávné minulosti slavila křesťanská církev v první květnový den svátek sv. Filipa a Jakuba, který měl připomínat den, kdy byla vysvěcena bazilika s ostatky apoštolů Filipa a Jakuba v Římě.

Historie filipojakubské noci sahá do pohanských dob a váže se ke keltskému svátku Beltain, který se slavil v době mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, a začínalo jím teplejší a příjemnější období v roce. Oheň byl pro Kelty symbolem slunce, života a síly, také ale očisty a ochrany, proto bylo v tento den zvykem zapalovat velké ohně s vírou, že jejich plameny mají očistné účinky a přinášejí zdraví. Kolem hranic se poté celou noc zpívalo a divoce tančilo.Tradice zapalování ohňů o filipojakubské noci sahá do pohanských dob a váže se ke keltskému svátku BeltainFoto: Artush, Shutterstock.com

Již od dob středověku lidé věřili, že některé dny v roce mají zlé síly větší moc než kdy jindy, stejně jako tomu, že veškeré zlo je na ně sesíláno v podobě čarodějnic. Kvůli těmto obavám panoval již od 15. století v celé Evropě až panický strach z čarodějnických sil, lidé se proto uchylovali k nejrůznějším praktikám a rituálům, které je před nimi měly ochránit. Třeba kreslili kruhy na vrata, pokládali před dveře domovů svěcené větvičky, praktikovali zaříkávání a zapalovali ohně.

Především na venkově věřili, že právě o filipojakubské noci se čarodějnice na košťatech slétají na kopcích, kde pořádají „sabat“ – věnují se děsivým rituálům, proměňují se ve vlky, pojídají žáby a hady a snaží se všem uškodit.

Tradice pálení čarodějnic v podobě, jak ji známe dnes, se začala v českých zemích šířit až v polovině 19. století a dlouho byla nekompromisně zakazována. Lidé se scházeli na kopcích nebo vyvýšených prostranstvích, kde zapalovali velké hranice, mnohdy s figurínou čarodějnice, aby zahnali temné a zlé síly a ochránili sebe i svá obydlí. Házeli do vzduchu zapálená košťata a jejich ohořelé zbytky si poté odnesli domů, aby je chránily.

Právě o filipojakubské noci se také zapalovala takzvaná hromnička, což byla svíčka, kterou si lidé na Hromnice nechali v kostele vysvětit, aby ochránila jejich majetek, pole a hospodářská zvířata před přírodními živly. Věřilo se též, že o poslední dubnové noci se otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukryté poklady. Co spousta lidí netuší, že tato noc bývala považována za nejplodnější z celého roku, zapalování ohňů bylo tedy zároveň oslavou plodnosti a plodné části roku.

Většina pořekadel je spojena s počasím a úrodou:

Zdroj:

prozeny.cz/clanek/zdravi-azivotni-styl-paleni-carodejnic-historie-tradice-98547