Článek
V 70. letech minulého století se rodilo dětí jako smetí. Maminky se na porodním sále střídaly jako na běžícím pásu. Městy a vesničkami zněl zvonivý dětský smích a maminky se pyšnily svými ratolestmi. A jelikož byl tehdy u moci president Gustav Husák, začalo se těmto dětem říkat Husákovy děti. Ti, s nimiž ekonomika stoupá a bez nichž hrozí její úpadek.
Na tuto dobu si vzpomínám velmi dobře. Měli jsme krásné, klidné dětství, kdy děti byly skutečně dětmi a mohly si této vzácné etapy svého života užívat plnými doušky. Sice jsme neznaly mobily, ale za to jsme si užívaly facebook naživo. Třeba na kobercovém klepači nebo na hřišti. Celé dny jsme trávily venku beze strachu s klíčem na krku pomalu do setmění.
Ve své rodině jsme měly jistotu. Třeba v tom, že rodiče nepřijdou o práci, neskončí na ulici a my rozhodnutím sociálky v dětském domově. Spřízněnou duši jsme nacházely u své babičky na venkově. Povidlové buchty a borůvkový koláč s drobenkou jen tak něco nenahradilo. A jelikož nás dětí byla hodně, nebylo lehké najít si své místo pod sluncem a obstát mezi ostatními.
Husákovy děti často musely soupeřit o své místo pod sluncem.
Musely jsme stále mezi sebou soupeřit. Kdo si víc získá srdce oblíbené učitelky, naučí se nazpaměť básničku nebo přeskočí kozu. A ne vždy vyhrál ten nejlepší. I doba před sedmatřiceti lety měla svá úskalí. Spousta těchto dětí, dospívajících a později dospělých musela proplout rozbouřeným mořem, než našla pokojný přístav, kam se rádi vraceli. Rodina se stala jejich majákem.
Maturitních oborů bylo pomálu. Ne každý se na vysněný obor dostal. Mladí lidé chodili na různá učiliště, která chrlila nové a nové kuchařky, číšníky, servírky, prodavačky, elektrikáře, automechaniky, kominíky, opraváře, brašnáře…A tak si mladí lidé začali nejen brzy vydělávat vlastní peníze, ale také zakládali rodiny. Stále platilo motto: rodina je základ státu.
A dnes, když silné populační ročníky ze 70. let zestárly, mají za všechny prohřešky vlád minulých tvrdě zaplatit. Dokonce i tím nejcennějším, co jim zůstalo. Vlastním zdravím. Doba odchodu do důchodu se zvláště ženám oproti jejich maminkám prodloužila takřka o deset let. Společnost si na rozdíl od let minulých přestala žen vážit a postavila je na úroveň mužů.
Mají pracující zaplatit tu nejvyšší daň, aby se jejich rodiče a prarodiče měli líp?
Husákovy děti se pomalu chystají postavit do fronty před branou vedoucí k zaslouženému odpočinku. A jelikož jich spousta pracuje od svých 18. let, na svůj podzim života se těší. Síly pomalu ubývají a paměť už také ne vše pobere. Lidé, kterým zbývá do důchodu už jen pár let, se začínají ztrácet jak v sobě samých, tak zrychleném světě, kterému přestávají rozumět.
Občas jim připadá, jako by se vrátili o pár desítek let zpátky. Na stará kolena opět musí bojovat o své místo pod sluncem. A to jak s mladší generací, tak AI. Trh práce o tuto generaci z minulého století příliš nestojí. Na práci už jsou příliš staří a na důchod zase příliš mladí. Dnes si ti mladší vše potřebné najdou na internetu, a tak o moudré rady starších nestojí. A také mají svou vlastní hlavu, odlišné představy o stavu světa.
Toho současného i budoucího. Neviditelná generace 50+ má tu smůlu, že na rozdíl od svých rodičů a prarodičů musí zůstat na trhu práce nejdéle. Tyto silné populační ročníky jsou brány za ty, kdo drží ekonomiku nad vodou. Politici moc dobře vědí, že po jejich odchodu ze scény se Titanik na kterém plujeme začne pomalu potápět. Dokud ale Husákovy děti ještě pracují, na palubě se dál vesele tančí.
Místo ocenění přichází studená sprcha.
Namísto ocenění zásluh této početné generace přišla z řad mnohých politiků studená sprcha. Lidem, kteří přijdou o práci bude snížena podpora v nezaměstnanosti. Když nepracují, tak ať tedy ani nejí, nesvítí, nosí obnošené šatstvo a nenakupují zbytečnosti. A ani nechodí k doktorovi, na kterého stejně mít nebudou. Na některé léky se doplácí. Nu, a kdo zvláště po padesátce netrpí nějakým zdravotním neduhem.
Politici se patrně inspirovali ve Švédsku, avšak ani to nedalo jednoznačnou odpověď na otázku, co s před důchodci, o které trh práce příliš nestojí. Soukromníkovi asi těžko někdo může nařídit, koho má zaměstnat a pracovní místa pro starší generaci s ohledem na věk a zdravotní stav se takřka nevytvářejí. A jací by to byli politici, aby jedněm nemohli přidat a těm druhým vzít. Na pracující musí být zkrátka bič. A proč mají marodit.
Prostě se tři dny nemocenské proplácet nebudou a basta fidli. Rozpočet už je tak dost napnutý a peníze musí zůstat především pro seniory. Za ty vše jako za státní pojištěnce i při nadprůměrném důchodu zaplatí stát. A také za ty, kteří práci viděli leda tak z rychlíku, alimenty za nezodpovědné tatínky. Natažených rukou je příliš a pracující lidé se stávají záchrannou brzdou systému. A pokladna přece není bezedná.
Lidé s podlomeným zdravým půjdou o žebrácké holi.
A tak nemocní budou prskat, kýchat a roznášet bacily všude možně. A ti zdraví je budou nenávidět, protože se budou bát nákazy. Seniory sice nakazí také, ale ti na rozdíl od svých živitelů mají dostatek času nemoc v klidu a teple vyležet bez sebemenší ztráty příjmu. Lidé nebudou dle přání politiků marodit a to se podepíše na jejich zdraví.
Léčba pak vyjde stát mnohem dráž a na zdravotníky bude přetlak nemocných s následky přechozené nemoci. A ten, kdo je více nemocný, třeba s ohledem na věk, aby si šel rovnou hodit mašli, protože mu nezbyde ani jak se říká na slanou vodu. Napadá mě otázka.
Když už jsou politici tak moudří, proč jim plná nemocenská při jejich královském platu zůstane, zatímco pracujícím nemusí zůstat peníze na nájem nebo dojíždění do práce. To chtějí stvořit další armádu bezdomovců a ještě s podlomeným zdravým. Občas mi připadá, že snad žiji ve středověku v době nevolnictví.
Lidé budou přicházet o část příjmu a společnost celkově zchudne.
Tím, že lidé budou přicházet o část svých příjmů, společnost celkově zchudne a senioři se se štědrými valorizacemi důchodů budou muset na hodně dlouho rozloučit. Prostě na ně nebude. Se zbytkem společnosti budou muset držet krok o žebrácké holi. A jelikož lidí v důchodu se všechny ty výmysly politiků příliš netýkají, možná zůstanou většinovou zdravou společností.
Česko se stává jednou z nejrychleji stárnoucích zemí v EU. A možná jednou a nemusí to tak dlouho trvat v politice vzejde někdo, kdo přizná tvrdou a drsnou realitu, o níž si šeptají už i holubi na staroměstském náměstí. Pohádka skončila. Všechny seniory zkrátka stát neuživí. A tak i oni, ať se jim to líbí nebo ne, se nějakou měrou budou muset na chodu společnosti podílet.
Tento stát si pomalu kope vlastní hrob.
Třeba si nějakým způsobem platit zdravotní pojištění tak, jak je běžné na západ od našich hranic. Jiné cesty při úbytku pracovní síly a demografickému zvratu nebude. A to by si měl uvědomit i Aleš Juchelka. A nikoliv vše přenášet pouze na pracující. Vždyť mnohé důchody už se vyrovnávají minimální mzdě. A nechť si člověk s minimálkou zkusí nezaplatit zdravotní pojištění.
Pokud má být společnost skutečně solidární v dobách dobrých i zlých, tak by mělo platit ono mušketýrské: „jeden za všechny, všichni za jednoho“. A v časech zlých by se nikdo neměl jen vézt. Pamatuji si z dob svého dětství, že o matičku a tatíčka se staraly potomci.
Snad i právě proto bylo v mnoha staveních dětí jako smetí. A tak zatímco dříve staříčci odpočívali na vejminku v kruhu svých blízkých, dnes by všechny ty domovy seniorů, v nichž tráví staří, a často osamělí lidé svůj podzim života utvořily jedno menší město. A to, že stát hodí produktivní lidi přes palubu, vykopává sám sobě hrobeček.
Nakonec to dopadne tak, že každý bude bojovat proti každému. Především na sociálních sítích i v politice. Mladí proti starým, zaměstnaní proti nezaměstnaným, zdraví proti nemocným, úspěšní proti těm, k nimž osud nebyl tak štědrý.
A pan Juchelka by se měl zaposlouchat před tím, než z něho něco vyleze do textu jedné z písních Marka Ztraceného.„ Obuj si mý boty, jestli mě chceš soudit, můžeš se v nich projít, snad nebudeš bloudit".
Zdroj:
forum24.cz/juchelka-podpori-navrat-karencni-doby-babisova-vlada-ji-v-minulosti-zrusila
ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vlada-schvalila-navrh-se-snizenim-podpory-v-nezamestnanosti-377150
cs.wikipedia.org./wiki/Husakovy_deti
plzen.rozhlas.cz/lide-nad-padesat-let-hledaji-v-cesku-praci-nejdele-tema-se-tyka-i-plzenskeho-kraje-9600959
seznamzpravy.cz/clanek/fakta-fakta-cesko-starne-do-statistik-vsak-hrube-zasahl-coronavirus-186212
echo24.cz/a/H3WnE/denik-zpravy-svet-svedsko-tvrde-proti-nezamestnanym
