Článek
Práce je prý dost, a tak proč by si měli mnozí lidé užívat prodlouženou dovolenou a sladký čas nic nedělání. Kdo prostě nepracuje, ať nejí. Zapomněl však na jednu důležitou věc. Spousta převážně starších lidí hledá nové pracovní uplatnění mnohem déle, než lidé o generaci, dvě mladší. Na úřadech práce zůstávají nejdéle lidé, kteří by měřeno pravidly z dob jejich rodičů, už nějaký čas byli v důchodu, nebo se do něho právě chystali. Mnozí dokonce odpracovali více let, a tudíž i více odvedli do státního rozpočtu než ti, kteří jsou v důchodu celé čtvrtstoletí a déle.
A při svých velmi nízkých mzdách a brzkém odchodu do důchodu zdaleka do státního rozpočtu neodvedli tolik, kolik z něho dnes čerpají. Kolik tak asi mohla odpracovat let babička, která odcházela při třech dětech na zasloužený odpočinek krátce po padesátce a dožila se úctyhodného věku devadesáti či dokonce sta let. I taková je realita, ať už si současní senioři či vládní představitelé myslí to své. Nakonec babička obdrží za svou dlouhověkost odměnu. A i na tu se musí někde vzít peníze.
Ti co odvedli nejvíce zaplatí příliš velkou daň.
Vyčítat jim to tak zcela nelze. Taková byla zkrátka doba. Spousta jich na druhou stranu prožila druhou světovou válku, ti s nejtužším kořínkem možná obě. Bídu a strach o život. A především, ženy rodily děti. Mařenka se seznámila s Pepíkem na vesnické tancovačce a do roka nad stavením zakroužil čáp. Nebo vrána. Dnes se dá říci, že mezi dvěma mlýnskými koly se nejvíce ocitla generace 50+ z řad nejsilnějších populačních ročníků ze 70. let, tzv. Husákovy děti.
Většina zplodila své následovníky, avšak věk odchodu do důchodu byl zvláště ženám oproti jejich maminkám oddálen takřka o deset let. A právě tyto ženy se ocitly v pasti. Budou nejen muset pracovat téměř do pětašedesáti let, ale ještě krom chození do práce se postarat o rodinu, nemocného manžela nebo své staré rodiče. Tyto ženy spadají do tzv. sendvičové generace a jejich úděl není dvakrát lehký. Některé naopak zůstaly osamělé, třeba po rozvodu. Stárnoucí, o něž trh práce příliš velký zájem nejeví.
A právě tito lidé mají být nejvíce potrestáni, pokud přijdou o práci. A jak už je v Česku běžná praxe, ponejvíce na základě věku. Staršího člověka propustí jen tak naoko pro nadbytečnost, dají mu na přilepšenou nějaké odstupné, aby hned na uvolněné místo přijali někoho mladšího, perspektivního, v plné životní síle, co vnese do firmy svěží vánek. A aby toho na psychicky zlomeného člověka krátce před šedesátkou nebylo málo, sníží mu stát podporu v nezaměstnanosti.
Léta jsi poctivě pracoval, tvoje chyba. Směje se stát.
A co koho zajímá, že ta žena se ocitla na úřadě práce zcela poprvé a spoustu let obětovala firmě, v níž si myslela, že vydrží až do důchodu. Není přece žádný fluktuant. Za svých poctivě odpracovaných 41 let dostala nejen padáka, protože si dovolila zestárnout, ale ještě ji stát odmění nižší podporou v nezaměstnanosti, přestože ví, či by měl vědět, že pět let před důchodem už si na trhu práce pomalu neškrtne. O starší zaměstnance podniky příliš nestály ani v dobách socialismu. Razilo se heslo:„ mládí vpřed, kupředu levá".
Také můj tatínek musel odejít úderem šedesátky do starobního důchodu. A na jeho místo hned nastoupili mladí kluci po vyučení a po vojně. Jak mi jednou pověděl, mistr se s ním příliš nepáral se slovy: „A co tady budu s takovým starým dědkem dělat, já potřebuju mladou krev“. A bylo vymalováno. Před takřka sedmatřiceti lety však byl svět ještě v pořádku a ručička váhy nebyla vychýlená směrem ke stáří. Za jednoho dědu mohlo nastoupit klidně pět švarných jinochů, jak říkal tatínek.
Mládí vpřed, kupředu levá.
Sama vím, jak je zvláště pro ženu ve starším věku obtížné najít nové zaměstnání. Ze strany firem téměř skoro žádná vazba, či jen ono strohé, že byl vybrán vhodnější uchazeč. A když jsem se do společnosti vypravila osobně, nejdříve si mě pichlavýma očima zrentgenovali s tím, že mám zaslat životopis a oni si mě sami pozvou. Samozřejmě se neozval nikdo. Nakonec mi zvědavost nedala a zašla jsem se podívat koho vůbec přijali. Fiktivně jsem se zeptala na paní, s níž mám domluvenou schůzku. Paní na recepci mi ani nedokázala dát potřebné informace a ani poradit, do které firmy mám vlastně jít.
Vypadala sice unaveně, práce za recepčním pultem ji evidentně nebavila, ale měla oproti mě a dalším uchazečkám nespornou výhodu. Byla nejméně o dvě generace mladší. Jak by zazpíval Karel Gott, být stále mlád, to je oč tu běží. A, ač mnohé uchazečky, které jsem na pohovoru poznala měly hezké štíhlé postavy, byly to elegantně oblečené dámy naprosto splňující daná kritéria, stejně neuspěly. Prostě mládí si člověk nekoupí ani tou sebelepší péčí o sebe .Dokonce jeden neomalený mladý personalista se jedné z nich optal, zda už má vnoučátka.
To, že se Aleš Juchelka rozhodl snížit podporu v nezaměstnanosti na loňskou úroveň by možná ani tak velká tragédie nebyla, kdyby mnozí lidé nebrali buď minimální nebo podprůměrnou mzdu. Ne proto, že se třeba špatně učili, ale třeba jen proto, že zestárli a vzali prostě takovou práci, jaká je. I když za méně peněz. Jenže složenky se neptají, zrovna tak, jako majitel nemovitosti, kterou třeba starší osamělé ženě po rozvodu v předdůchodovém věku pronajal.
Nejhůře snížení podpory v nezaměstnanosti pocítí starší, osamělí lidé před důchodem.
Mnozí lidé se takto mohou dostat do neřešitelné životní situace. Pokud si mají hledat nové zaměstnání, nemusí jim zbýt na dopravu anebo omezí hygienu. A nebude to asi vadit jen cestujícím ve veřejné dopravě. Někteří jsou třeba nemocní, berou léky. Budou nezdravě jíst a tím si poškodí zdraví, na což zase doplatí především zdravotnictví.
Podpora v nezaměstnanosti by měla být odstupňovaná počtem odpracovaných let a také zohlednit to, zda se člověk celoživotně vzdělával, a byl ochoten si svou dosavadní kvalifikaci zvýšit nebo prohloubit. Ten, kdo se vrátil třeba v pětačtyřiceti letech zpátky do školy a dodělal si maturitu, vyučil se nebo z rekvalifikoval v novém oboru by měl být zohledněn. Dříve ženy chodily do důchodu před šedesátkou. A mělo to samozřejmě také své výhody.
Mladým se postaraly o děti a žena mohla dříve nastoupit do práce. A tím, že se postaraly o své rodiče, ušetřily státu nemalé peníze. A možná víc, než činil jejich důchod. V domově seniorů se musí platit pečovatelky, kuchařky, uklízečky. A ony pečovaly zcela zdarma. Mnohé s láskou vracely svým rodičům vše to, co jim dali, když byli dětmi nebo mladými rodiči. Dnes se vše změnilo a ne vždy, zvláště na trhu práce platí, že věk je jen pouhé číslo v kalendáři.
Spíše dávám za pravdu jednomu filmu, že stáří není pro sraby. Česko bohužel nemá vypracovaný plán ohledně stárnoucí populace, a to může poškodit jak potencionální uchazeče o zaměstnání, tak i samotnou ekonomiku. Pokud vyvstane plán A, musí vzniknout i plán B. Třeba vytváření pracovních míst pro starší zaměstnance a dostupné bydlení v místech s větší koncentrací pracovních příležitostí, stejně tak veřejná doprava.
V Dánsku si musí nezaměstnaný člověk dávky od státu zasloužit. Dále se vzdělává, podstoupí rekvalifikaci nebo jde na veřejně prospěšné práce a sbírá třeba větve. Dánsko má k nezaměstnaným jednoduchý přístup: „Nenecháme nikoho padnout. Pomůžeme ti, pokud sám nebudeš stát stranou“, pronesl Esben Krabbe Christiansen z regionálního úřadu ve Vajle.
Jak si Dánsko dokázalo poradit s nezaměstnanými.
Základem trhu práce je flexicurity
Flexicurity - tak zní kouzelné dánské zaklínadlo, slučující dva anglické termíny - flexibil a security, pružnost a jistoty, tedy pružná pravidla trhu práce a kvalitní sociální síť.
* Nezaměstnaný dostává až 80 procent svého posledního výdělku, a to nanejvýš čtyři roky.
* Podpora v nezaměstnanosti je o to vyšší, o co nižší byla mzda.
* Nezaměstnaný připraví spolu s poradci z úřadu práce podrobný časový výhled, co podnikne pro získání nového místa, včetně rekvalifikace. Obě strany dokument podepíší, takže je závazný.
* V závislosti na věku - u lidí pod 30 let po půlroce, u starších po roce - dostává řadu „aktivačních“ nabídek od neplacené veřejně prospěšné práce, přes stáže, až po rekvalifikační kursy.
* Ten, kdo aktivaci odmítne, musí počítat se sankcemi. Může přijít na pět měsíců o všechny státní příspěvky.
* Uchazeč o zaměstnání musí práci přijmout ve kterékoli části země, s výjimkou Faerských ostrovů a Grónska.
* Pokud však máte jak pružný trh práce, tak sociální systém, na kterém se podílejí firmy, umožňuje to zaměstnavatelům určitou dynamiku, mohou na sebe brát riziko.
* Tři čtvrtiny všech Dánů v aktivním věku může pracovat podle pružné pracovní doby stanovené zaměstnavatelem.
seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-bez-prace-nejsou-davky-v-danskem-modelu-musi-nezamestnani-treba-sbirat-vetve-307453
archiv.hn.cz/c1-67288820-dansky-model-podpory-v-nezamestnanosti-funguje–ale-jen-s-danskymi-danemi
novinky.cz/clanek/ekonomika-dansko-nezamestnane-prilis-nerozmazluji-40127953
cs.wikipedia.org./wiki/Husakovy_deti
neviditelni.org./blog/sendvicova-generace-hrdinove-pod-tlakem-mezi-dvema-svety
ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vlada-schvalila-navrh-se-snizenim-podpory-v-nezamestnanosti-377150
