Hlavní obsah

Zlatí komunisti, aneb sen o demokracii, která nepřišla.

Foto: Michaela Kočička/pixabay/obrazky/zdarma

Zlatá éra socialismu. Zamáčknou jedni slzu. Hlavně, že už je to za námi. Oponují ti druzí.

Kde ale hledat skutečnou pravdu. A bylo pro všechny lidi před sedmatřiceti lety skutečně tak špatně, jak se nám snaží mnozí nastínit. Každá mince má přece dvě strany.

Článek

Socialismus neměl jen stinnou stránku a za oponou se neskrývala pouze temnota. Spousta věcí byla dobrých, přinášející lidem užitek a klidně mohla být ponechána. Možná by se obyčejným lidem žilo mnohem líp a nejistotu dnešních dnů by vyměnili za jistotu. Mladí za bydlení a ti starší, odejít zavčasu na zasloužený odpočinek. Nezaměstnaní 55+ za právo na práci i ve starším věku, když už jim odchod do důchodu o hezkých pár let prodloužili.

Lidé před listopadem 1989 toužili po svobodě a demokracii. Jenže ta skutečná nikdy nepřišla. Vždy byla nějaká část obyvatelstva, kterou společnost odsunula až na okraj společnosti. Buď to byli režimu nepohodlní štouralové a provokatéři, handicapovaní, kteří nezapadali do zdravé a silné socialistické společnosti k budování lepších zítřků, nebo staří, co už společnosti nic nepřinášeli.

Jen čerpali ze společného krajíce. Ti všichni kazili obraz rozkvětu socialistické vlasti. Už tatínek říkával:„ jednou vy mladí nám budete vyčítat slovy, babička a dědeček, ujídají nám chlebíček. A toho se dožít nechci". Sen se mu nakonec splnil a stačil odejít z tohoto světa dřív, než se společnost mezigeneračně rozdělila natolik, že na staré lidi nastal zvláště na sociálních sítích doslova hon.

Socialismus, a později to převzal kapitalismus měl být budován ponejvíce na silné, mladé a zdravé společnosti. Heslo „kupředu levá, mládí vpřed nahradila jen pravá“. Lidé se nedožívali příliš vysokého věku, což režimu nahrálo do karet. Naopak se rodilo více dětí. Především proto, že lidé měli jistotu bydlení a práce. Platy a důchody byly víceméně rovnostářské, a tak si lidé neměli tolik toho co závidět.

Rodina byla základ státu, platy rovnostářské

Naopak si vzájemně pomáhali, zvláště na venkově. Rodina byla základ státu a tomu byl přizpůsobený i pracovní režim. V sobotu zavřely obchody ve 12. 00 a neotevřely se v neděli ani o svátcích. Ve vícesměnných provozech se pracovalo na tři směny. Lidé byli odpočatější, měli více času na rodinu. Kde to nebylo až tak nutné, žilo se stylem „co se vleče, neuteče“.

V pracovní době se oslavoval svátek i narozeniny, příchod nového člena rodiny na svět nebo MDŽ, kde karafiát dostala každá žena jako projev úcty. Svobodná i vdaná, mladá dívka i babička. Jako učnice jsem dostala od mistra kytičku a utěrky. Ale i za to jsme byly vděčné a více se cítily jako ženy, které nejsou na tomto světě tak zcela marné. Kdo by jen pomyslel, jak se o pár desítek let svět změní.

Oproti dřívějšku mi připadá, že zrychlil natolik, že mu zvláště spousta nejen starších lidí přestává rozumět a stačit. Vše je soustředěno jen na výkon a lidé si začínají připadat jako stroje. Pokud ve starším věku danému tempu přestávají stačit, jsou lehce nahrazeni těmi mladšími, výkonnějšími nebo cizinci.

Nezbývá jim nic jiného, než spolknout pokoření a jít na úřad práce. Naopak jsou i takoví, kteří jsou tam jako doma. Ne všechny ručičky se musí bát, že by se od práce ušpinily nebo se jim udělaly mozoly. Vše je nějak naruby, svět se utápí v chaosu, a to, co dříve bylo očím, srdci i duši skryté se řeší dny i týdny. Lidé jsou přehlceni informacemi natolik, že už si ani nedokáží vytvořit zdravý úsudek.

Jsem ráda tomu, že jsem část života prožila v minulém století

Namísto trávení volného času v přírodě, s rodinou, přáteli, přemýšlejí nad nesmrtelností chrousta, hltají jednu událost za druhou, a na sociálních sítích se neváhají navzájem urážet a dehonestovat. Kdo není na facebooku, instagramu nežije. Moderní technologie přinesly lidem spoustu užitku, ale také dokáží ukrást spoustu volného času. Jsem ráda tomu, že jsem prožila dětství, kdy jsem byla skutečně bezstarostným dítětem.

S klíčem na krku, co po návratu ze školy odhodilo aktovku do kouta a spěchalo za kamarády ven. Hráli jsme fotbal na hřišti, kluci i holky, lezli po stromech, skákali gumu, panáka. Domů jsme se vraceli po setmění bez obav rodičů, že se nám něco stane. Scházeli jsme se u táboráku při kytaře, prožívali svá velká malá dobrodružství na letním táboře.

Očima dnešní mladé generace sice už patřím mezi dinosaury, ale já jsem tomu naopak ráda. S dnešními dětmi bych asi neměnila. Patřím zřejmě ještě ke generaci, která prožila dětství a dobu dospívání, jaká se už nikdy více opakovat nebude. Čas malin nezralých byl krásný a radostný. Chodili jsme na venkovské zábavy, diskotéky, kde jsme se lehce seznámili a prožívali první lásky.

Nejednou jsme šli z diskotéky rovnou do práce a vše zvládli v naprosté pohodě. Byly jsme zkrátka držáci, my Husákovy děti a těmi jsme vlastně zůstaly dodnes. Ekonomiku držíme nad vodou, že nás ani do důchodu pomalu nechtějí pustit zavčasu, protože nás nemá kdo nahradit. Tak špatně nás ten socialismus odkojil.

A jak to vše vůbec tenkrát bylo, že každý měl střechu nad hlavou, pracoval a zakládal rodinu

Právo na práci

Do listopadu 1989 měli všichni lidé práci zabezpečenou ústavou. Takto učinili, jak někdo tvrdí zlatí a jiný zase zlí komunisti, aby lidé nezůstali bez střechy nad hlavou, netrpěli hlady ani zimou. Práce jim dávala jistotu především v tom, že si mohli dovolit mít více dětí než jedno. A kapitalisté jim naopak toto právo zrušili. Kdo pracovat nechce, nemusí. Místa pod mostem je dost.

A ten kdo pracovat chce, zase na práci nemá nárok, protože je pro zaměstnavatele překročením padesátky už starý a neperspektivní. Na důchod je ale zase moc mladý. A tak se mnozí lidé díky panující diskriminaci ohledně věku dostávají do bezvýchodné situace. Někteří dokonce skončí na ulici, z níž se už nikdy nedostanou. Vše odstartovala 90. léta, kdy se podniky zavíraly nebo privatizovaly a starší lidé byli propouštěni mezi prvními.

Komu se blížil důchodový věk, odešel do důchodu. Tak to měl i můj tatínek. Ve svých 59 letech už byl pro svého zaměstnavatele příliš starý. Jiní zamířili na úřad práce, kde jim ale neměli co nabídnout, než přišel zahraniční kapitál a přinesl nové pracovní příležitosti. Ne však pro všechny. Nejžádanější byli mladí lidé, stejně tak, jako je tomu dnes. S těmi staršími se příliš nikdo nebavil. A to vlastně přetrvalo dodnes.

Bydlení

Bydlení mnozí lidé získali zadarmo, pokud podepsali pracovní smlouvu nejméně na deset let, kdy zůstanou v podniku. Tak to měl i můj tatínek po narození druhého dítěte. Většina lidí, včetně tatínka ve svém zaměstnání vydržela až do důchodu. Kdo chtěl, postavil si vlastní střechu nad hlavou svépomocí, stavěly se družstevní byty pro mladé rodiny. Na střechu nad hlavou měl člověk právo. To bylo zakotveno přímo v ústavě, stejně tak, jako právo na práci. Člověk není zvíře, aby žil v lesní noře a živil se kořínky.

Dnes si lidé pořizují bydlení na drahé hypotéky, kdy někteří mají dvě, tři práce a trnou hrůzou, aby dlouhodobě neonemocněli. Na předlouhých 25 -30 i více let se musí uskromnit a spoustu věcí si odříci s tím, že na stará kolena budou mít alespoň vlastní střechu nad hlavou. Nikomu nebudou muset platit tak drahý nájem, že jim na něho nebude stačit plat ani důchod.

Socialistický režim podporoval především mladé rodiny. Lidé měli své jistoty. Novomanželé, a později lidé do 30 let dostávali bezúročné půjčky na zařízení a vybavení bytu. Rodiče nám dvěma holkám zařídili díky takovéto půjčce hezký pokojíček a vybavili si ložnici. Lidé odcházeli do důchodu dříve, než jim přestalo sloužit zdraví. Babičky se tak mohly věnovat svým vnoučatům, aby mladé ženy mohly nastoupit do práce.

Vzpomínám si, že, když se něco v bytě porouchalo, vše zařídil tzv. byťák. Ať už šlo o instalatérské práce, výměnu kuchyňské linky, kotle na ohřev vody nebo nové lino. Nájemníka to nestálo ani korunu či zaplatil jen nepatrnou částku. Za dvoupokojový byt platil tatínek zprvu nájem něco kolem tří stovek. Plat měl jako řidič asi 1 500Kč, už si to přesně nepamatuji. Takové dardy, jaké dnes lidé za bydlení platí navzdory stále nízkým mzdám to ale nebyly.

Průmysl

Náš průmysl patřil k jedněm z nejlepších na světě. V Československu se vyráběla:

Dopravní letadla, lokomotivy, trolejbusy, motorky, auta, špičkové zbraně, turbíny, nákladní automobily, námořní lodě, ač žádné moře nemáme, kvalitní ocel a hutnické výrobky, stavěly se jaderné a vodní elektrárny, přehrady, budovaly školy, školky, jesličky, v nichž se o ty nejmenší staraly zdravotní sestřičky, nemocnice, zdravotní střediska. Do škol pravidelně docházel dětský lékař, děti pravidelně měly vyhrazenou některou z vyučovacích hodin též na návštěvu zubaře.

Sama si pamatuji, jak ze třídy odešli kluci a potom holky v rámci prohlídky pediatrem. Dokonce mi odhalil vývojovou vadu a díky včasnému záchytu a následné léčbě jsem už do dospělosti vstupovala jen s menšími obtížemi. A díky pravidelným návštěvám zubní ordinace jsem měla zuby jako perličky, přestože jsem pěkně mlsala.

Dnešek. 37 let po té

Společnost je rozdělená. Jedni se považují za lepšolidi, co mají patent na správný názor. Ti druzí jsou ovce, tupci, koblihy, nevzdělanci, lůza, a vše možné, co patří spíš do chlíva nebo ZOO. Stali jsme se levnou pracovní silou a sběrným dvorem Evropy. Platy pobíráme stále východní, avšak mnohé ceny předčily ty na západě.

Místo fronty na banány a automatickou pračku stojí lidé ve frontě na úřadě práce, ať už jako nezaměstnaní nebo čekatelé na superdávku. Společnost je rozeštvaná a rozhádaná, prohlubují se mezigenerační příkopy. Pro spoustu, hlavně mladých lidí se stalo vlastní bydlení nedostupné. Nedostupný vzhledem k cenám se pro spoustu lidí stává i zubař. Buď je pro ně příliš drahý nebo ho neseženou. Do důchodu, pokud se ho vůbec dožijí, bude část lidí odcházet zřejmě bezzubá.

Stejně tak chybí sociální byty pro sociálně slabší rodiny, osamělé seniory a nízkopříjmové pracující. Někteří končí na ubytovnách, azylových domech nebo na ulici. Stačí přijít o práci, zvláště ve starším věku, onemocnět, rozvést se nebo ztratit nárok na některou ze sociálních dávek. Skoro nic už nám tady pomalu nepatří.

Cítíme se jako cizinci ve vlastní zemi. Peníze ze zahraničního kapitálu proudí zpět do zahraničí. Češi chudnou zatímco miliardy mizí v černé díře. Stali jsme se kolonií západu a pod diktátem EU, kdy kyselo je moc kyselé, bramboračka moc bramborová a jelito příliš tlusté jsme částečně pozbyli svobody. Ale přišla skutečně pro všechny?!

Jsme dále shrbeni a pod diktátem všemocných mocných nemocných. Toto jsme skutečně 17.11.1989 chtěli?! Všichni jednou zemřeme. A mnozí z těch, co plni emocí, víry a naděje v lepší svět pro sebe a své děti zaplnili s klíči Václavské náměstí, odejdou z tohoto světa v plenkách a u pásu.

Tento svátek neslavím. Patřím na trhu práce mezi neviditelné, takže by mě stejně nikdo neviděl. A především se na žádné politiky ani režim nespoléhám. Z naivity, že jsou tady pro mě jsem dávno vyrostla. Možná tak pár týdnů před volbami. A pak ticho po pěšině. Nejsmutnější je, že ty, co stáli u zrodu listopadových dnů 1989 dnešní systém hodil přes palubu.

Dobu před a po listopadu 1989 samozřejmě vnímá každý především dle svého sociálního statutu, možnosti uplatnění se ve společnosti, finančního zajištění, zdraví a věku. Pokud někdo vnímá časy minulé jako zlaté, chyba na jeho přijímači to zrovna být nemusí. Zamyslet by se nad tím měli jak politici, tak celá společnost, kde ti soudruzi z NDR udělali tu největší chybu.

Zdroj:

Eddie.W.Nicholas Bratislava, Krasavica na Dunaji/facebook

ct24.ceskatelevize/clanek/domaci/husak-odesel-a-jeho-deti-zacaly-konecne-zit-341370

zakonyprolidi.cz/cs/1960-100

ustavprava.cz/blog/2018/04/socialisticka-ustava

irozhlas/veda-technologie/historie/sametova-revoluce-listopad-1989-pad-komunismu_1911092203

moderni-dejiny.cz/clanek/historicky/predkrm-co-se-delo-pred-listopadem-1989

cs.wikipedia.org/wiki/Husakovy_deti

casopisczechindustry.cz/products/prumysl-v-ceskoslovensku

idnes.cz/zpravy/domaci/spokojenost-cechu-s-fungovanim-demokracie-rok-po-volbach-do-snemovny-klesla.A261112_121634_domaci_pluh

edu.ceskatelevize.cz/video/466-vaclav-klaus-vysvetluje–kuponovou-privatizaci

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz