Článek
Sama patřím k lidem, kteří už to do důchodu příliš daleko nemají. Mám však určité vzdělání a jsem zvyklá o sebe pečovat jak po stránce fyzické, tak především té duševní. Za „starou usedlou bábu“, jak mě v mém věku začíná trh práce vnímat se rozhodně nepovažuji. Jsem aktivní sportovkyně a půlstoletí by mi hádal málokdo. Jelikož do práce dojíždím hezkých pár kilometrů, rozhodla jsem se poohlédnout nejen po lépe placené profesi, ale také o něco blíž svému bydlišti. A také se ještě někam posunout, cítit se ve své profesi přínosem, a třeba na ten zasloužený odpočinek až tak nechvátat.
Přesně tak, jak avizoval Marian Jurečka, aby si lidé hledali lépe placenou profesi, namísto jít žádat pro dávky, pokud jim jejich dosavadní zaměstnavatel neplatí tolik, aby si jednou ročně mohli dovolit třeba dovolenou u moře nebo wellness pobyt v lázních. Anebo, když jim vypoví službu třeba lednička, nemuseli si hned žádat o půjčku. A především, by se jim o hezkých pár stovek také zvýšil nejen starobní důchod, ale také případná podpora v nezaměstnanosti nebo nemocenská.
Za poctivou práci by měl člověk pobírat důstojnou mzdu.
Prostě a jednoduše, člověk by měl za svou poctivě odvedenou práci pobírat důstojnou mzdu, a ne pouhou almužnu, z níž po zaplacení nejnutnějších výdajů, třeba na bydlení už jen přežívá od výplaty k výplatě. A jelikož si sama sebe vážím a cením, bonus v podobě multisport karty nebo sick day taktéž uvítám. A pokud stát příliš nestojí o to, aby lidé odcházeli do předčasného důchodu příliš brzy anebo nestrávili valnou část pracovního života na neschopence, neměli by zaměstnavatelé na svých zaměstnancích příliš škudlit. Z chudé společnosti později vznikne ta nezdravá, což se notně později podepíše na zdravotnictví a sociálních službách.
Ona už jen ta minimální mzda 20 800 hrubého je výsměch. A nepracují za ni jen ti, jak se často presentuje „kteří se měli lépe učit“, ale také spousta lidí z řad neviditelných. Generace 55+, která je na trhu práce nejméně žádaná. Spoustě lidí z této generace, pokud nechtějí čas, který jim zbývá do důchodu strávit na dávkách často nic jiného nezbývá. Nějaký čas jsem pročítala pracovní servery a na několik zajímavých nabídek dokonce odpověděla. Během tří dnů však mi přišla odpověď ve stylu jako přes kopírák „velmi si vážíme a ceníme vašich odborných zkušeností, dlouholeté praxe i vzdělání, ale bohužel na uvedenou pozici byl vybrán vhodnější uchazeč“.
Potetovaná vedoucí nás pojala jako zbloudilé dinosaury.
Světe div se, nevím, který uchazeč nejlépe splňoval uvedené požadavky, ale inzerát stále z pracovního serveru nebyl stáhnut. A tak o pár dní později, na ten samý odpověděla moje kamarádka. Během pár dní obdržela tu samou odpověď, z níž si prý připadala jako retardovaná. Je to celkem pohledná žena s několikaletou praxí v uvedeném oboru. A jelikož nabízená profese je necelých patnáct kilometrů od mého bydliště, na uvedené místo jsme vyrazily. Nechaly jsme si od recepční, která prý údajně odchází na mateřskou zavolat vedoucí nebo přímo majitelku společnosti.
Paní byla zčásti potetovaná a taková dost zvláštní. Neustále si nás prohlížela jako muzejní exemplář nebo nás pojala za zbloudilé dinosaury. Neopomněla také zmínit, že že si představovala spíše někoho mladšího, svižného se zápalem o práci, což u starších pracovníků spíše postrádá. Má prý už své zkušenosti. Když zmínila plat, až tak oslňující také nebyl, ale zase by člověk tolik neutratil za dopravu a měla bych více času na své sportovní aktivity. Nakonec nás vyprovodila se slovy, že se ještě ozve. Firmy neustále naříkají, jak jim schází schopní lidé. Málokdo si ale přečte životopis především z řad starších uchazečů o práci.
Střídání stráží.
Buď životopisy už na základě věku třídí umělá inteligence anebo se k rukám personalistů ani nedostanou, což v mnoha uchazečích vyvolává frustraci. Na několika místech, kam jsem se zašla alespoň podívat zase seděli starobní důchodci. Pro firmy prý vyjdou levněji. Tam to zase není až tak o věku ale o penězích. A tak si říkám, jakmile odbije poslední minuta mého času, kdy mohu odejít na zasloužený odpočinek anebo o pár týdnů dříve do předčasného důchodu, nebudu váhat ani den. Tato společnost o mě stejně nestojí, ať už si ministr práce a sociálních věcí říká co chce, tak co bych jí asi tak mohla přinést.
Nechť tedy na pracovištích zavane mladý svěží vánek, tak, jak to bylo v dobách mého mládí. Střídání stráží jednou přijít musí. A já těm mladým a perspektivním rozhodně překážet nechci a nebudu. Zalezu do své dinosauří nory a budu si svůj podzim života po těch 43 letech, možná o něco více zaslouženě užívat. Já už ve svém věku společnost změnit nemohu. To ona spíše změnila mě. A to, že firmy stojí o názory a zkušenosti těch starších až zas tolik neplatí. Měli jsme ve firmě dívku na praxi, která svému staršímu kolegovi odpověděla:
„Neraď dědku, jsi už starý a nerozumíš tomu“. Jedna moje bývalá spolužačka zase vyprávěla, že měla na oddělení staršího pána v důchodu, který tam chodil na pár dní vypomáhat, co měl na mladé kolegyně oplzlé řeči. Tak to bylo ale vždy, i v dobách socialismu. Staří odcházeli do důchodu a svět patři mladým budovatelům světlých zítřků. Soudruzi se řídili heslem „mládí vpřed“. A ať už si každý myslí, co chce, měli pravdu. Tak to má správně být a je to zcela přirozené. Jinak za mrzký plat si firmy neudrží ani mladé ani ty řekněme starší a pokročilé. Jíst lidé musí a bydlet také.
