Článek
Rodina musela často ustoupit do pozadí, což mnozí muži nelibě nesli a vzpomínali na dobu, kdy byli malými kluky. Žena byla ochránkyně rodinného krbu a muž živitel, na což byl patřičně hrdý. Muži jsou přece jen o něco více ješitnější než ženy, a pokud žena vydělává víc než muž, či je dokonce chytřejší nebo vzdělanější, trpí jeho ego a stává se nejistým. Přírodu ale obelstít nelze a samotné ženy se začínají pomalu ztrácet sami v sobě. Muž stále zůstává mužem a žena ženou. Tak to prostě příroda chtěla a zařídila. Už jen pro zachování lidského rodu. Žádné třetí ani další jiné pohlaví příroda nezná a Bůh nestvořil.
Rozmach ženské práce se rozmohl po druhé světové válce, kdy ženy musely nahradit v mnoha činnostech padlé muže. A pak za socialismu, kdy moje babička pronesla, že komunisté by ve jménu budovatelství, a hesla jít vstříc světlým zítřkům nejraději oblékli do montérek i Panenku Marii. Aby ženy mohly po porodu co nejdříve nastoupit do práce, zřizovaly se jesle pro nejmenší děti. A kapitalismus se ve svém prvopočátku snažil namluvit ženám, že svobodu a štěstí najdou v tom, že budou úspěšné ve své kariéře a mateřství odsunou na čas stranou.
Ženy odsunuly mateřství a končí na antidepresivech.
Neblahé důsledky této vize vidíme dnes, kdy porodnost rapidně poklesla, dětí se rodí rok od roku stále méně, zatímco armáda seniorů narůstá. Přitom šlo a dodnes jde o kalkulaci, mít více pracovní síly za méně peněz. Ženy v mnoha profesích berou stále méně než jejich mužští kolegové, přestože mnohdy odvedou stejný, ne-li lepší výkon. A tak se několik generací žen bezhlavě hnalo za úspěchem, ač později skončily lidově řečeno na práškách. Spotřeba antidepresiv zvláště v ženské populaci rapidně stoupá.
Na ženy je ze strany společnosti vyvíjen neúměrný tlak. A to, co se u muže přehlédne, je u ženy neodpustitelné. Vžilo se, a spousta žen této deziluzi stvořené světem médií, a v neposlední řadě sociálních sítí naprosto podlehla, že žena musí být dokonalá takřka za každé situace a ve společnosti musí obstát. Ve společnosti se vůči ženám rozmohl takový nešvar. Mít dítě a pracovat rovná se být špatnou matkou, která odložila dítě na druhou kolej.
Zůstat bezdětná znamená, stát se bezohlednou kariéristkou. Žena musí zůstat krásná a přitažlivá téměř za každé situace. Být dobrou matkou, hospodyňkou, kuchařkou, uklízečkou, účetní, pečovatelkou a pracovnicí. Jestliže muž podá padesátiprocentní výkon, ona musí dalších padesát procent přidat, aby uspěla jako bytost, co nosí sukni. Silný trend dneška je zestejnit muže a ženu, přičemž jejich fyziologie i psychika je zcela odlišná, a každý má jinou životní roli i poslání na tomto světě.
Křehké ženy se vlivem doby mění v drsňačky.
Za mého dětství bylo pravidlem, že živitelem rodiny byl muž. Žena pečovala o domácnost, starala se o děti, vytvářela teplo domova. A ten se stal pokojným přístavem, kam se každý tak rád vracel. A možná právě to „zestejnění“ muže a ženy vede ke vztahovým problémům a také poklesu porodnosti. Mnohé ženy se dokonce za projev svého ženství stydí a oblékají se unisex. Nebo změní svou vizáž křehké víly v květovaných šatech v drsňačku v motorkářském stylu. Jedny se bojí obtěžování ze strany mužů třeba v hromadných prostředcích, další přebírají mužský styl včetně slovníku a chování.
Ledy možná prolomí nová generace maminek nacházejících smysl v péči o rodinu, který je naplní více než věčný souboj s muži a honba za kariérou. Stejný názor začínají zastávat i ženy před důchodem, které se už nechtějí plahočit ani za úspěchem, ani vyšším platem a ani za společenským postavením. Stále více se začínají přiklánět k tradičnímu rozdělení rolí, tak jako tomu bývalo za časů jejich dětství. Tedy muž živící rodinu a žena obstarávající teplo rodinného krbu. Starší ženy si chtějí plnými doušky vychutnat blížící se podzim života, užít si vnoučata, věnovat se zahrádce. Mít už zkrátka svůj klid.
Mnohé už jsou babičky a cítí, že pomalu ztrácejí dech a chtějí být vládkyněmi svého času. Být opět ženami, laskavými babičkami. Bohužel, ženy ohrožuje mnohem více Alzheimerova nemoc než muže. Podle Světové zdravotnické organizace trpí demencí na světě více než 55 milionu lidí a do roku 2050 může jejich počet vzrůst na 152 milionu. Alzheimerova choroba je příčinou až 70 % případů postupné degenerace člověka jako takového. A právě ženy jsou v této oblasti zasaženy nejvíc. Dvě ze tří pacientek jsou právě ony a současně to bývají právě ženy, kdo se stará o své blízké s touto nemocí.
Na ženy by se mělo myslet více.
Politici z valné části zastoupeni muži nějak na ženy ve svých prioritách a vládních prohlášení zapomínají. Snad hořkou odměnou, jakou ženám udělili, je za celoživotní úsilí a obětavost stejný odchodový věk odchodu do důchodu v 65 letech, jaký mají muži. A to, že zatímco ony pečovaly o rodinu, domácnost, v noci vstávaly k plačícím dětem, z jedné šichty naskočily do té druhé, zatímco pán tvorstva odpočíval u fotbalu s lahváčem v ruce na tom asi příliš nezmění. Zkrátka si jedna generace a možná ta poslední ten hořký kalich vychutná plnými doušky od kolébky k hrobu.
I to je možná daň za emancipaci. Mladé ženy, především generace Z, a ty po ní na tom budou už patřičně lépe než jejich maminky. Bude jich méně a své místo pod sluncem si budou umět obhájit. Ženy jsou různé. Jedny se bojí jít vstříc novým začátkům, další se do nich vrhají rovnou po hlavě.„ Někdo se bojí, protože vody jsou hluboké, noc tmavá a cesta dlouhá". Ne každá žena dokáže běhat s vlky, jak píše ve své knize spisovatelka Clarissa Pinkola Estés.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org>wiki>Unisex
https://cojeto.superia.cz>kultura>unisex.php
https://cojeto.superia.cz>politika>emancipace.php
Clarissa Pinkola Estés Kniha ženy, které běhaly s vlky
časopis Žena a život (21. 10. 2025 - str.8 - psychologie)
https://www.kurzy.cz>vypocet>tabulka-odchodu-do-duchodu
https://plus.rozhlas.cz>mezinarodni-den-zen-za
https://cs.wikipedia.org>wiki>Detske_jesle
https://www.kondice.cz>zivot>proc-maji-zeny-nizsi
