Článek
Mnoho lidí se s novou dobou nedokázalo zcela vyrovnat a svobodu pojalo po svém ve jménu: „co není zakázáno, je dovoleno“. Devadesátky se staly divokým východem. S rozjezdem podnikání a následnou privatizací národních podniků, chtěl každý co nejdříve zbohatnout a užívat si pozemských radovánek. Práce se stala prioritou, rodina musela jít často stranou. Nejen podnikatelé, ale i mnozí zaměstnanci pracovali od nevidím do nevidím. Neobvyklé nebyly ani čtrnácti, šestnáctihodinové směny, kdy se člověk chodil domů jen vyspat. Oproti době minulé nastal obrovský tlak na výkon, což samozřejmě zvláště starší lidé nedali.
90. léta se stala divokým východem
A tak je zaměstnavatel poslal buď do důchodu, nebo na nově zřízený úřad práce. Lidé, kteří rychlejší pracovní tempo nezvládali, přicházeli o práci, rodinu a nakonec i střechu nad hlavou. Rodiny se rozpadaly, rapidně klesala porodnost. V ulicích jsme se setkávali s prvními bezdomovci. Sociální nůžky se v devadesátých letech rozevřely snad nejvíce v historii. Vznikala bohatá vrstva, tzv. prominenti především z řad podnikatelů a velmi chudí lidé. Senioři, pokud se o ně nepostarala rodina, žili na okraji společnosti. Sociální podpora ze strany státu byla mizivá.
Starý svět skončil a nastolil novou etapu. Věčného mládí, nespoutané energie, perspektivy. Kult krásy a mládí hrál v mnoha nových profesích prim. Do popředí se začínalo dostávat také vzdělání, a tak si ho lidé začínali dodělávat dálkově po večerech, jak to pojal film Marečku, podejte mi pero. A tak se tatínek nebo maminka po náročné šichtě vraceli do školních lavic, aby si dodělali maturitu, bez níž byli na trhu práce zcela bezcenní. Jak to dokázali zvládnout, je pro dnešní mladé lidi naprostou záhadou.
Naprostou realitou se staly přesčasy, a to někdy úplně zbytečně. S příchodem různých super marketů a obchodních center se prodloužila pracovní doba pracovníků v obchodě. Otevřeno bylo sedm dní v týdnů, a tak především ženy měly méně času na rodinu. Domů se vracely unavené, vyčerpané. Lidé se báli ztráty zaměstnání. Vše se zdražovalo rychlým tempem, rodiny si braly hypotéky na rodinné domy a byty. A tak často chodili do práce nemocní, báli se projevit svůj názor, říci si o zvýšení platu, což ostatně přetrvává dodnes.
Především starší zaměstnanci žijí a pracují ve strachu. Do práce jdou i s horečkou, aby nepřišli o výdělek, nebo nebyli vyměněni za někoho mnohem mladšího, zdravého a vitálního. Odchod do důchodu se sice prodloužil, avšak na zdravotní neduhy a handicap související s věkem nikdo nehledí. Firmy po starších zaměstnancích chtějí podat stejný výkon jako po těch o generaci, dvě mladších. Naštěstí přichází na svět generace Z. Mladí lidé, kteří nechtějí pouze pracovat, ale také žít. Skloubit život pracovní s tím rodinným. Pracovat a sloužit ve dne v noci se pro ně stává nepřijatelné.
Osm hodin spánku, osm hodin práce a osm hodin odpočinku. To věděly už naše moudré babičky
Jsou mladí, vzdělaní, jazykově nadaní. Lehce si poradí s technickými vymoženostmi. Cítí se především jako lidé, nikoliv středověcí otroci, znalí svých práv. Upřednostňují humanitu a vlídnější zacházení. Ačkoliv je především starší generace se shrbeným hřbetem vnímá jako rozmazlené fracky, jsou to právě oni, kdo mohou vrátit svět opět do normálu a zpomalit jeho rychlé tempo, kterému přestávají stačit mladí i staří. Ať už jsou to mladí lékaři, zdravotní sestřičky, řidiči, prodavačky, nechtějí se nechat naprosto pohltit pracovními povinnostmi na úkor osobního a rodinného života.
Mnohem více než práce od nevidím do nevidím jsou pro ně důležité mezilidské vztahy, vzájemná empatie, dbají na ekologii. Chtějí více sociální rovnost celé společnosti, pracují jako dobrovolníci v ústavech sociální péče, útulcích pro opuštěná zvířata. Umí si říci, kdy jsou unavení, nemocní, nenechají se v práci lehce ponižovat a zneužívat, jak bylo zvykem u starší generace. Dokáží si říci i o vyšší plat. Jsou sebevědomí a staršího, ač loajálního, ale unaveného pětapadesátníka mohou lehce připravit o místo. A tomu pětapadesátníkovi takovýto přístup může připadat nespravedlivý. Firmě obětoval veškerý svůj volný čas na úkor svých zájmů, rodiny.
A nakonec se pro zaměstnavatele stává unaveným a zbytečným. Veškerou svou energii už vydal a nakonec je nahrazen mladou krví. Mladý pracovník odvede nějaký pracovní výkon. Buď je z firmy vyhozen, protože mu chybí právě ona loajalita, anebo naopak stihne práci pětapadesátníka za mnohem kratší dobu a bez přesčasů. A pětapadesátník si začíná vyčítat, proč se naopak více nevěnoval své rodině, nešel s kamarády na fotbal. Teď je opotřebovaný a neperspektivní. Jeho pracovní výsledky a oddanost společnosti takřka až za hrob vyletěla do luftu.
Mladí lidé mají šanci vrátit svět do normálu
Tím, že se mladí lidé hlásí o své slovo, může tuto společnost proměnit a vrátit jí do normálu. Musíme mít notně otevřené všechny obchody takřka pár metrů od sebe o víkendech a do pozdějších večerních hodin. Montovny se také časem odsunou na východ, protože mladá, vzdělaná pracovní síla bude pro tyto investory příliš drahá. Nemusíme žít v nadbytku, který nás postupně pohlcuje.
Pro mě je mnohem lepší koupit si recyklované zboží, než to nové a předražené. Nakupuji převážně ve slevách a beze studu. Už takhle zahlcenou planetu dále zahlcovat zbytečnostmi nechci. Nemusím mít nejnovější typ mobilu, ani značkové oblečení. Potraviny částečně nakupuji od farmářů. Mnoho mladých lidí vyznává zdravý životní styl. Raději přijmou práci za menší plat, než se v práci uhonit, nemít vlastní rodinu, vyhořet a následně onemocnět.
Generace Z a také AI pracovní trh notně promění. A vytěží z toho jak mladší generace tak lidé ve středním věku. Upracovanost a přepracovanost se příliš nosit nebude. Unavený člověk ani nemůže podat stoprocentní výkon. Už nyní se začíná uvažovat o sdílených lékařských ordinacích, v nichž může pracovat na pár hodin jak starší lékařka, tak mladá maminka. To samé může nastat ve firmách, obchodech, sociálních službách. Ony už i ty dvanáctihodinové směny jsou přežitek. Mnozí pětapadesátníci si dnes jen mohou rvát vlasy. Pracovali takřka celý život, přetrpěli devadesátá léta a důchod stále v nedohlednu.
Očima trhu práce jsou staří a opotřebování. Zvláště ke starším ženám jsou mnozí personalisté tvrdí a nekompromisní. Pokud se mladí lidé nenechají prací takřka pohltit tak, jak tomu bylo u starší generace, v padesáti letech mohou vypadat zcela jinak než jejich upracovaní rodiče. Až odejdou na odpočinek Husákovy děti, lidí bude na trhu práce nedostatek a oni si budou moci vybírat a klást podmínky. Budou žít v mnohem lepší době než jejich rodiče. Už tím, že do života všech zasáhne AI a trh práce zcela jistě promění. A samozřejmě zcela nový koloběh světa, a tím změnu pracovních podmínek určí klimatické změny, kterým začínáme čelit už nyní. Ono nic není tak zlé, jak se může na první pohled znát a podceňovaní mladí lidé, ještě mohou hodně překvapit.
https://cs.wikipedia.org/wiky/1990-1999
https:// radiozurnal.cz/privatizace-a
https//cesky.radio.cz/cim-zila-svobodna-a-divoka…
https://sitevhrsti.cz/generace-z
