Článek
Pomalu odcházející starý svět do dějin zapomnění tomu mladému příliš neporozumí. Zrovna tak jako mladý svět nepochopí poselství a odkaz toho starého. Očima dnešního světa jsem byla prostě blbka. Když jsem chodila do školky, holčičky mezi sebou často bojovaly o kočárek s panenkou. Každá chtěla být pyšnou maminkou. Nejraději jsme si my holky hrávaly na doktorky, paní učitelky nebo prostě maminky.
O volná autíčka a vláčky u dívek valný zájem příliš nepřevažoval. A ta dívenka, která si raději než s panenkami hrála s vláčky a různými mašinkami, byla zkrátka divná. Takovéto hračky jsou spíše pro kluky. Tak jsme byly zkrátka my děti vychované. Role byly předem rozděleny. Žena patří ke sporáku a k dětem, peníze vydělává muž. Možná to někomu může přijít divné, ale svou rodinu většinou uživil.
Zatímco Husákovy děti patří k jedněm z nejsilnějších populačních ročníků vydělávající na předchozí generace, s jejich dětmi už to tak růžové není. Mladí žijí naprosto jinak než generace jejich rodičů a prarodičů. Jsou mnohem vzdělanější, volnomyšlenkáři a zkušenosti mnozí nabírají v cizině. S tím rozdílem, že se hledají mnohem déle a nenacházejí uspokojení ve vnitřním Já. Svět je příliš rychlý, neustále se mění a oni jsou zmatení.
Zatímco svět minulosti znal pouze muže a ženu, či alespoň na veřejnosti se prezentovala dvě pohlaví plodící potomky vzešlé z muže a ženy, dnes jich vzešlo nespočet. Dříve byli takovíto lidé prezentováni snad jen v cirkuse. Pokud se někdo cítí natolik odlišný, že se považuje jednou za ženu, pak zase za muže a když se špatně vyspí třeba za psa, který může klidně čůrat se zvednutou zadní nožkou, je to jen a jen jeho intimní věc. S tímto by na veřejnosti vystupovat neměl.
Když muž se ženou snídá.
Tento svět mi připadá poněkud zvrácený. Stvoření světa zná pouze muže a ženu plodící potomky k udržení rovnováhy. I sama svatá kniha Bible praví: „Bůh stvořil člověka. Jako muže a ženu ho stvořil. Požehnal jim a pravil. Podmaňte si tuto zemi. Milujte se a množte se“. Pokud široká veřejnost toleruje různé takovéto prapodivné existence, ať se potom nediví, že jejich děti a vnoučata budou vyrůstat ve světě starců okořeněném různými prapodivnými bytostmi. Obecenstvo přihlíží přehlídce monster a strašidel, zatímco republiku mají zachraňovat senioři. Slabí, křehcí, zranitelní a mnohdy už i nemocní lidé mají ve fabrikách, službách, zařízeních sociální péče nahradit muže a ženy v plné životní síle.
Slabochy, skrývající se pod duhovým deštníkem. Ne každý musí být skutečným homosexuálem nebo lesbou. Jen prostě využije různých privilegií. Třeba, když si muž nedokáže najít ženu, schová se pod duhový deštník. A společnost ho buď toleruje, lituje nebo naopak nesnáší. Skutečné homosexuály a lesbičky v duhovém průvodu v takovém množství ani potkat nemusíme. Žijí si svůj život, a pokud nám svou orientaci nesdělí z očí do očí, nevíme to. A bereme je zcela normálně jako kohokoliv z nás. Mnohdy to dokonce mohou být i lepší lidé než jsme my sami. Znala jsem mladého muže, který se svým registrovaným partnerem jezdil zachraňovat vzácné a ohrožené druhy zvířat do Afriky.
Když chodí holky s holkama a kluci s klukama.
Když chodí holky s holkama a kluci s klukama. Vzhůru na Petřín. Takto to přesně nastínila zpěvačka Lucie Bílá v jedné ze svých písní. Homosexuálové a lesbičky s námi žili, žijí a žít budou. Mnozí si žijí svůj vlastní život po boku partnera nebo partnerky, slavné osobnosti nevyjímaje, aniž by se svěřili svým rodičům, blízkým, natož celému světu. Jsou to naprosto pohodoví lidé a svou orientaci nikde veřejně neprezentují.
Těmto dávám palec nahoru. Prostě láska je láska a mají na ni právo jako každý jiný. Je to jejich osobní a především intimní věc. Takovéto lidi beru a přijímám. Prostě se takovými narodili a nezmohou vůbec nic. Příroda byla v tomto mnohem silnější. Proč, to ví jen ona sama. Třeba jednou z jejích myšlenek bylo to, aby se už lidstvo tolik nemnožilo, protože tolik lidí neuživí a budou hladovět.
To co ale předvedl Prague Pride, duhový průvod procházející Prahou od 5.8-11.8, stejně tak jako to, co předvedla Paříž při zahájení letních olympijských her, spíše poukazuje na vyžilost a úpadek západu. Dokonce pražský magistrát vyvěsil duhovou vlajku na budovách na Mariánském náměstí a Škodova paláce v Jungmannově ulici u příležitosti festivalu o životě gayů, leseb, bisexuálů či trans a queer lidí. Praha také tak jako každoročně akci finančně podpořila částkou 700 000 korun. Navzdory tomu, že náš starý dobrý svět zná pouze muže a ženu, tak, jak je stvořil Bůh Stvořitel či matka příroda. To ať si posoudí každý sám, dle svého vnímání, vyznání a přesvědčení. Duha nabízí navenek zcela jiný a odlišný pohled. Je takovým pestrobarevným deštníkem, pod kterým se skrývá nespočet pohlaví.
A tak kromě žen a mužů existují ještě podivní babochlapi, muženy, ladycats a další a další prapodivné bytosti stvořené moderním zhýčkaným člověkem. Tatínek by to řekl zcela jednoduše: „Protože už nevědí, co roupama “. Cítí-li se někdo třeba psem a rozhodl se i tak čůrat se zvednutou nožkou dle duhy, je to jeho svaté právo. A právě mnozí zblbnutí mladí lidé si urgují právo na ředitele a ředitelky zeměkoule. Vždyť jsou tak veselí, plni životní energie s patentem takřka na vše. A pojem být starý takřka neexistuje.
Oni přece nejlépe v pětadvaceti, třiceti, pětatřiceti letech vědí, jak se cítí šedesátník. Starým se prostě jen nechce pracovat, aby oni se mohli vesele bavit pod barvou duhy a zbytečně si nehuntovat zdraví. A navíc něčím tak zbytečným jako je práce. Zvláště ta manuální. Stáří se ve světě věčného mládí, pestrosti a radosti zkrátka neuznává. Lidé duhy a různí poděsové jsou zkrátka in. Svět patří od nepaměti bláznům. A v neposlední řadě také klukům co chodí s klukama a holkám, co chodí s holkama. Část společnosti, především ta mladší uznává nespočet pohlaví. Školy si lámou hlavu s tím, kam umístit WC pro děti, které si nejsou jisté, zda čůrají jako holčičky nebo kluci.
Ale kolik že jich ale doopravdy je. Tři, sedm, pětatřicet. Ani to mladí sami nevědí, jen převzali módní trend ze zahraničí. Do listopadu 1989 jsme se s něčím takovým nesetkali, přestože tato 5% menšina mezi námi a s námi žila. Nakonec se psychicky zhroutí z toho, že v 18 letech stále netuší, kdo a kým vlastně jsou. A zda mají jít v restauraci na dámy nebo pány. A jaké pohádky budou znát naše děti. O duhovém princi, který polibkem osvobodí toho Šípkového. A Popelka. Ta se bezhlavě zamiluje do princezny s kuší. Zvrácený svět už nám předvedla jedna z olympijských sportovních disciplín v Paříži, kde si borec nevěří jako chlap, tak přijde do ringu zbít holku.
„To je hnus velebnosti, jdu zvracet“. Chce se mi naplno vykřičet do světa, který mě stejně neuslyší. Jsem ráda, že jsem vyrůstala v normální světě, na který tak rád vzpomínal Mistr Karel Gott v písni „Když jsem já byl tenkrát kluk“. Jak vše mají pojmout zvláště děti a mladí lidé vstupující do života. Mají se dívky stydět za své ženství, mateřství a muži za své mužství. A chce-li muž oslovit třeba na ulici ženu s tím, že se mu líbí a rád by ji pozval na kafe, nemůže se být jistý, že se neurazí ve smyslu, co si to vůbec dovoluje.
Štíhlá postava, rty našpulené, ale žena to není pane. Dnes, jakoby bylo hříchem být normálním mužem a ženou. Tradiční rodina, v níž se rodí děti. Budoucí živitelé, kteří budou vydělávat v potu své tváře na zástupy vyživovaných. (Senioři, vězni, matky na mateřské, nezaměstnaní, nemakačenka s lachtaní nemocí, nemocní lidé, kteří už se o sebe nedokáží postarat tak jako dřív). Stáří, to je nezvratný osud. I tzv. duhoví lidé jednoho dne zestárnou a nebude nikdo, kdo by jim utřel na LDN zadek.
Sport ztrácí své kouzlo.
Ve sportu jsou různé sportovní disciplíny přizpůsobeny jen dvěma pohlavím. Ženám a mužům. Zatímco žena v atletice, vzpírání, tenise nebo plavání aj. svou zcela odlišnou fyzičkou muži konkurovat nemůže, on ženě ano. A lehce ji s úsměškem může porazit. On se pasuje na třetí pohlaví, které se mohlo zcela svobodně rozhodnout, zda se zúčastní mužské nebo ženské disciplíny. Zatímco na tu mužskou nemá koule, na ženskou si klidně troufne. A proč ne. Sice se narodil jako muž, ale ve svém mužském těle se cítí jako žena. A tak se svěří do rukou operatérům, plastikům a v neposlední řadě přijdou na řadu hormony.
Takovýto člověk už ale nebude ani mužem a ani ženou. Tudíž by soutěžit neměl ani za muže ani za ženy. Problém těchto lidí a s těmito lidmi právě nastínila letošní olympiáda v Paříži. Svou italskou soupeřku v ringu snadno porazila boxerka Alžířanka Imán Chalífová, u níž se spekuluje o zvýšené hladině testosteronu a mužských hormonů XY. Když jsem si tuto boxerku pečlivě prohlédla, ženu mi příliš nepřipomínala. Pokud budou především ženské disciplíny reprezentovat takovýto neurčití jedinci, které bych nazvala TO, především ženský vrcholový sport začne ztrácet smysl.
Festival Prague Pride se však prezentuje jako lidskoprávní festival, zastupující především práva LGBT+ lidí. A že bylo vše za minulého režimu tak špatné. Ale kdeže. Ti, kdo minulost nejvíce haní ji vůbec neznají. Nadávají na ni, mnozí vyjadřují pohrdání nad těmi, kdo v socialismu žili. Na druhé straně starším v mnohém závidějí. V nitru touží po jistotách, bydlení, klidu, jaký měli jejich rodiče v dobách, kdy každý alespoň věděl kdo a kým je. Dnešní pomatený a zmatený svět se řítí do řiti. Každý z nás má právo na svůj vlastní pohled i názor. Buď se něco líbí nebo ne.
Miluji klasické pohádky, v nichž princ bojuje o svou vyvolenou.
Já osobně duhový festival příliš neuznávám. A až si mladí zase budou vylévat srdíčko, že je moc starých a z čeho je stát uživí, ať si sáhnou do svědomí. Z nebe ti staří určitě najednou nespadli. Zatímco jejich rodiče je zplodili, starali se o ně, dali jim vzdělání, oni si vesele tančí pod duhovým deštníkem. A než se otočí, najednou je tu stáří. A oni zůstali sami. Blíží se k hranici, kdy budou také ujídat ze společného chlebíčku. Jen s tím rozdílem, že nebude nikdo, kdo by na něho vydělal.
A z krásné duhy se nakonec vyklube ošklivý černý mrak. A ti starší. Ať se zase zamyslí nad tím, kde pochybili oni. Duhová Husákova vnoučata také z nebe nespadla. Někdo ty mladé vychovat musel a základem státu je od nepaměti rodina. Ono už to, že je žena při odchodu do důchodu postavena na úroveň muže, také v pořádku není. Mentální a fyzikální struktura ženského a mužského těla i mentality zůstane vždy odlišná. A to ani děti duhy stejně tak jako politici nezmění.
Jsem zkrátka stará škola. Žena, která se dojme nad krásným romantickým filmem. V mladším věku jsem patřila k těm ženám , co zatoužily být milovanou Angelikou, Markýzou andělů. A na pohádky se raději podívám na ty klasické než ty moderní. Pyšná princezna, Zlatovláska a samozřejmě Popelka budou mít v mém srdíčku stále své místo.
https://festival.praguepride.com/program 2024
https.//cs.wikipedia.org./wiky/Prague-Pride 2024
https://www.idnes.cz/OH/pariz-2024/iman-chalifova
