Článek
Stále nenažranější složenky nepočkají, stejně tak, jako pan nebo paní bytná čekající na včasné zaplacení nájmu. A pokud chce člověk také žít, vidět svou rodinu, občas si dojít posedět s přáteli nebo zasportovat, namísto druhé, třetí práce si raději dojde na úřad práce pro sociální dávky. V menších regionech často převládá minimální mzda, a to nejen u školních kuchařek nebo uklízeček. Pokud se mladý člověk bez praxe hlásí na některou pozici ve státní správě, je ohodnocen tabulkově, a to někdy právě minimální mzdou.
Nebo jen pár tisícovkami nad ní. A ani v Praze, kde je nejdražší bydlení, to není nějak zvlášť slavné. Na průměrnou mzdu 49 402 spousta lidí nedosáhne. A s nabízeným platem 27 000 Kč hrubého i nižším, zvláště osaměle žijící člověk před důchodem, který je rád, že vůbec nějakou práci má příliš nevyžije. A tak mu nezbyde často nic jiného, než si zahanben dojít pro některou ze sociálních podpor. Nejčastěji je to příspěvek na bydlení. Lidé v regionech dál od Prahy to také nemají dvakrát lehké. Spousta jich za prací musí několik kilometrů dojíždět.
Část rodinného rozpočtu spolkne lidem drahá doprava.
Nejenže takto přicházejí o svůj drahocenný čas, který by mohli věnovat sportovním aktivitám, koníčkům nebo rodině, ale ještě vydají spoustu peněz za dopravu. Na rozdíl od seniorů nízkopříjmoví pracující žádné slevy nemají. A to mnohdy s mnohem nižšími příjmy, než činí průměrný důchod. Zvláště lidé z vesnic dojíždějící za prací do okolních měst za minimální mzdu. Pokud si nedojdou pro některou ze sociálních dávek, v rodinném rozpočtu jim může chybět okolo 1 500-2 000 Kč, které za dopravu dle vzdálenosti od místa svého bydliště vydají.
Po ohlášeném zdražení dopravy ve Středočeském kraji cca o 30%, což už je pro mnohé nízkopříjmové rodiny značný zásah do rodinného rozpočtu, mnozí avizují, že raději půjdou na pracák. Do práce sama dojíždím, a mnohé rozhovory vyslechnu. Někteří lidé dokonce vynadají za dražší jízdné řidiči, který je ale malým pánem a nic s tím neudělá. A tak si svá lidově řečeno „nemakačenka“, ač ti lidé jsou zvyklí pracovat vytváří sám stát, města i kraje. Ne všude je dostatek pracovních příležitostí. Zvláště pro starší lidi a matky s malými dětmi.
A pokud už mají tito lidé dojíždět do vzdálenějších míst, na rozdíl od bydlení jim nikdo na dopravu nepřispěje. A tak na jedné straně tady budeme mít vzrůstající armádu seniorů se všemi možnými i nemožnými slevami a kompenzacemi, a na té druhé lidi na úřadě práce. Jejich potenciální živitele, kteří vše ze svých nízkých příjmů neutáhnou. Samozřejmě, že jsou mezi námi i ti, kteří se práci záměrně vyhýbají a jejich jediným posláním je plodit děti. Další pobírače sociálních dávek.
Ceny západní, platy východní
Pracovat se zdaleka nechce ani mnoha mladým, statným mužům postávajících buď před branami úřadu práce, nebo s kelímkem v ruce ve vestibulu metra. Mzdy v Česku jsou velmi nízké, což je také jeden z důvodů rozbrojů mezi mladou, střední a tou nejstarší generací. Za mnohde nabízený plat za dvanáctihodinovou směnu se pomalu ani nevyplatí vstát z postele. A pokud je člověk osamělý, žije v pronajatém bytě nebo splácí hypotéku, a musí uživit svou rodinu, z podprůměrné mzdy zkrátka nevyžije.
Kdo jediný z toho snad těží, jsou obchodníci s chudobou ve vyloučených lokalitách, kde lidem vše doplatí stát. Na úkor nás daňových poplatníků. Což stojí nemalé peníze, a ty mizí v soukromých kapsách těchto obchodníků s lidmi ve finanční tísni. Ti, co žijí na ubytovnách si jen dojdou pro sociální dávky a nic je nezajímá. A pronajímatelé si jen mnou ruce, jak hezky obelstili stát. O ty lidi jim vůbec nejde, ať si žijí jak chtějí.
Neviditelní 55+.
Další kapitolou jsou lidé 55+. Jedna z mých bývalých spolužaček v současnosti bez práce odepsala na nespočet pracovních nabídek. Včetně dělnických profesí, ač má maturitu a komunikativně se domluví anglicky. Odpověď buď nedorazí vůbec nebo s omluvou, že byl vybrán vhodnější uchazeč. Dokonce vše bylo oznámeno s politováním, že si váží její dosavadní praxe, odbornosti a vzdělání. Bohužel věk 58 let už byl značnou přítěží. Může se pak někdo divit této flustrované a trhem práce odepsané ženě, že zvažuje volit jednu ze stran od středu nalevo..
Na rozdíl od své dcery, o kterou v jejích 33 letech jeví zájem vícero zaměstnavatelů, a ona se pak na svou maminku se kvůli její volbě zlobí. Prý jí svou volbou zničí úspěšný život a budoucnost. Maminka zase vzpomíná na nostalgické časy, kdy její maminka odcházela do důchodu v 55 letech, a tak jí pomáhala nejen s dětmi, svými vnoučaty, ale také pečovala o babičku. Svou maminku. Zatímco ona si připadá jako kus nějakého zboží na trhu, který se musí v pokročilejším věku doprošovat a předvádět mladým personalistkám své schopnosti. Cítí se ponižována, už tím, že ji na pohovor nepozvou, upřednostní mladšího kandidáta, nebo se neozvou vůbec.
Bydlení
V Česku převládá styl vlastního bydlení, kdy nemovitost jistí člověka na stáří. Přinejhorším ji prodá a půjde do některého ze sociálních zařízení, pokud uzná, že už se pomalu začíná stávat nesoběstačným a potřebuje pomoc druhé osoby. Mnohem lepší by byla taková forma nájemního bydlení, kdy především mladý člověk by mohl jen s pár kufry odejít za lepší prací do zařízeného bytu. Třeba na druhém konci republiky. A když by si po pár letech našel práci v jiné části země, sbalil by ranec a šel za lepším výdělkem zase o kus dál.
Samozřejmě, u starších lidí, kteří v určité oblasti zapustili své kořeny by to hůř fungovalo. Problém dneška je ten, že v regionech, kde je dostatek a třeba i dobře placené práce, chybí byty. Dříve se dokonce stavěly tzv. svobodárny. Na Andělu v Praze jsme kdysi my mladé ženy bydlely v Ženských domovech. Později jsem odešla na ubytovnu v Malešicích. Byli jsme mladí a neklidní, chtěli poznávat nové a dobře si vydělat. Podobně to měli i muži přicházející do hornických měst za slušnými výdělky.
Po téměř 37 letech je mi tak trochu smutno z toho, kam jsme až jako společnost došli. Rozdělili jsme se a převládá vzájemná nenávist. Jeden má to, druhý zase ono. Ten je mladý a ten zase starý. Všichni chtějí jen do všeho mluvit a málokdo chce nést plnou zodpovědnost. Ať už sám za sebe, svou rodinu, celou společnost. A politici. Ti si žijí ve své vlastní skleněné ulitě, a na jediné, na co se ještě zmohou, je před volbami slibovat zázraky, které nikdy nepřijdou. Proto nejvíce věřím sobě samé.
Lidé si přestali vážit jednotlivých profesí, zvláště těch manuálních, které jsou také nejméně finančně ohodnoceny. Jenomže: kdo upeče chleba, přinese pacientovi v nemocnici čaj, postará se o staré lidi, uklidí dětem ve škole, zamete ulici nebo smontuje díly do auta, bez kterého se mnohý študovaný neobejde.
Zdroje:
https://kurzy.cz>makroekonomika>mzdy
https://www.pruvodcepodnikanim.cz>clanek
https://www.finance.cz>novinky
https://ceskeduchody.cz.>zpravy
https://ct24.ceskatelevize.cz>clanek>domaci>dve
https://www.prace.cz
https://www.indeed.cz
https://m.echo24.cz
https://www.novinky.cz>clanek
https://www.idnes.cz>volby>velky-prehled-kandidatu
https://cs.wikipedia.org>wiki>Obchod_s_chudobou
https://zdopravy.cz>stredocesky-kraj-chysta
https://kurzy.cz>platy>platova-tabulka-statni
https://www.novinky.cz>clanek>ekonomika-dvacet
https://www.mesec.cz>clanky>platy-statnich-zamestna…
https://www.ceskykralovskyinstitut.cz>nedostupne…
https://cnn.iprima.cz>nove-byty-ve-velkem
https://www.remaxalfa.cz>clanek>domaci-zivot-v…
https://archiv.hn.cz
https://www.mpsv.cz>prispevek-na-bydleni
https://ct24.ceskatelevize.cz>clanek>domaci>dve…
https://e-news.cz>nazory>proc-uz-nikdo-nechce
https://www.staci-malo.cz>detail>jak-vyjit-s-vyplatou
