Článek
Buď se je snaží napodobit nebo jimi opovrhuje. A nelze se na ty mladé zlobit, jsou jejich zrcadly. Tak jako každé ráno jsem ještě s jednou paní, s níž pravidelně dojíždím takřka hodinu do zaměstnání nastoupila do ranního spoje. Jindy z poloviny zaplněný autobus v němž lidé většinou lehce dospávají, čtou si, nebo se jen tak dívají z okna a pozorují okolní krajinu byl takřka plný. Když jsem se pozorně rozhlédla, zkoprněla jsem hned po nástupu.
Většina míst byla obsazena rozjásanými seniory či spíše seniorkami nabitými energií, jakou bychom jim my o generaci, dvě mladší mohli závidět. No, být hezkých pár let doma, asi bych tou nezdolatelnou energií překypovala také. A asi nejen já, ale všechny ženy, které budou muset pracovat až do svých 65 let. Prý si udělaly hezký výlet do Prahy za památkami.
A aby jim ty památky náhodou neutekly, musely se zrovna nacpat do spoje ve špičce, který vozí ponejvíce lidi do práce, přestože o pár minut za ním jel takřka prázdný, a o něco delší tzv. courák. A jelikož od těch, kteří pospíchají do práce mají spoustu času, menší objížďka by je udolat neměla. Když na dalších zastávkách přistupovali další lidé, ozývalo se směrem k řidiči, který jen pokrčil rameny „důchoďák na kolech“. Zatímco ti co jeli do práce poklimbávali a odpočívali třeba před náročnou šichtou, ponejvíce ze přední části autobusu a z jeho středu se ozývalo bujaré veselí.
O věku to opravdu není.
Seniorky hlasitě překřikovaly jedna druhou, jaké je hezké počasí, jak jim zase zvýší důchod a Mařka, že nemohla s nimi jet, protože neudrží moč, což nikoho z ostatních cestujících naprosto nezajímalo. Stejně tak, jako to že jim nic nechybí a výletují dvakrát do týdne, jezdí do Egypta a do lázních v Maďarsku. No, zkrátka slovy Jiřího Paroubka, „kdo na to má“. Odměnou jim byly kyselé obličeje a úšklebky. Korunu tomu nasadil až pán, který už to nevydržel a zařval mocným hlasem lva, že už toho kdákání a kokodákání má vážně dost, a ať konečně zmlknou nebo vystoupí třeba rovnou na dálnici.
No, na svůj věk měly kondici vcelku dobrou, ale pár jich bylo zmalovaných jako Marfušky. Výrazná červená rtěnka a obočí ala Brežněv k vyššímu věku přece už jen nesedí. Já mám přece jen mnohem raději ty prosté venkovské babičky jako byla ta moje. Skromné, tiché, pokorné se srdcem na dlani. Tyto si příliš nezadaly s rozvernými puberťáky. Svou pohádku mládí vzaly sice hezky od podlahy, ale spíše by se víc vyjímala na nějakém candrbále nebo politickém mítinku svých oblíbenců.
Po tomto nepříjemném dojmu už vím, že o věku to není. Hlupák může být mladý stejně tak jako starý. Na tom to číslo v kalendáři asi příliš nezmění. A také mě napadlo, že by ve větších městech párkrát denně mohla jezdit linka S-senior, kde by se senioři s nikým nemuseli dohadovat, zda je pustí sednout. V jedné části Prahy je tato linka zřízena pro starší lidi a invalidní duchodce. Nízkopodlažní autobus vyjíždí ze stanice na Florenci.
A každý, kdo si cestu zaplatí, nechť má právo si sednout, bez ohledu na věk. Zpáteční cesta už byla přímo balzámem po té ranní. Mladí a ti ze střední generace buď pospávali nebo byli přilepení k displeji mobilu. Místo halekání přes půl autobusu si posílali zprávy a tak to má být. Pokud si jízdu zaplatím a to dokonce v plné výši, nechci být nikým rušena. Chápu, že si lidé povídají, ale řvát jako paviáni v ZOO nemusí. Ať už jsou mladí nebo staří, nikdo na ně zvědavý není.
Slabí senioři, silní voliči.
Po této neblahé zkušenosti mě svět starých začíná tak trochu děsit, přestože do něho za pár let budu sama patřit. Už v politice jak v domácí, tak celosvětové jsou jakési náznaky nadvlády nové éry a to gerontokracie. Mnohé porodnice se pro nízkou porodnost ruší a namísto nich budou patrně vznikat gerontologická centra a oddělení. Školy a školky pro děti a studenty nahradí univerzity třetího věku a různá komunitní centra. A slevy pro seniory , které zaplatí méně početná generace, stejně tak jako nízkopříjmoví pracující, už budou jen pro vyvolené, jež se při průměrném důchodu takřka 22 000 čistého stanou novodobou elitou.
Už jen tím, že jejich hlas v každém volebním období bude nabývat na síle. Někdo vidí sklenici vody poloplnou, druhý poloprázdnou. Faktem zůstává, že ještě nikdy v historii nenastalo období, v němž by staří dalece začali převyšovat mladší generace, a důchody byly vypláceny ve stejné výši, nebo byly dokonce o pár stovek vyšší než platy pracujících lidí v regionech mimo Prahu a větší města. Mým rodičům přidal Kalousek ve jménu budoucích generací pouhých 40 Kč. No, asi to myslel dobře. Pomalu bobtnající mezi generační válku jsme neznali.
A stal se zázrak. Hlady rodiče nepomřeli ani nepřišli o střechu nad hlavou. Zatímco Gustav Husák nejvíce vkládal do mladých, levné novomanželské půjčky, výstavba bytů, nárůst přídavků na děti a zanechal za sebou nejpočetnější generaci narozenou v 70.letech minulého století, dnešní politici investují spíše do stáří. Otázkou zůstává, zda dříve nebo později dopadneme jako starý vyžilý Řím, nebo se potopíme jako bájná Atlantida. To už ale dnešní politiky ani seniory trápit příliš nebude. Po nás potopa.
https://www.podnikatel.cz>aktuality
https://cs.wikipedia.org>wiki>Husakovy_deti
