Článek
Když už bych někam vyrazila, tak na nějaký opuštěný ostrov daleko od civilizace. Poslední dobou příliš lidi nemusím. Jsem jimi přesycená a nechci nic jiného, než si od toho neustálého pofňukávání, nervozity, uspěchanosti a všudypřítomné negativity odpočinout. Ideální by pro mě byl pobyt v modré laguně. Mimochodem tento film velmi miluji. Občas jsem těm dvěma obyvatelům opuštěného ostrova uprostřed panenské přírody, moře a sluníčka tiše záviděla. Jen netuším, jakým dopravním prostředkem bych se na ostrov dopravila, když mám panickou hrůzu z létání a do té plechové roury nevlezu za nic na světě.
A že jich ve vzduchu je. Chytit při letu pěknou bouřku a turbulence, tak je po mě snad dřív, než mě stihnou pronásledovat černé myšlenky, zda se to letadlo ve vzduchu vůbec ještě udrží, neprojede jím blesk nebo se nevykoupu v oceánu plném žraloků. A myslím si, že by mnou asi nepohrdli. Pokaždé, když jsem jela k moři a něco se kolem mě mihlo, třeba jen malá rybička, zjevil se mi před očima film Čelisti, a hned bylo po plavání v širém moři daleko za bójkami. Dnes už bych tu odvahu neměla, ale mládí je příliš rozverné, než aby přemýšlelo nad tím, co kdyby. Touží po adrenalinu a dobrodružství, na které se jen tak nezapomíná.
Ráda cestuji za památkami nebo se kochám krásami přírody.
Dnes cestuji spíše u nás po Česku, kde je také moc hezky. Mnohá místa nebo památky, jakoby kopírovali ty za humny. A co víc, miluji lázně, kde jsem opečovávaná a hýčkaná jako princezna. Ráda jezdím na kole, poznávám a vychutnávám si tu všudypřítomnou krásu. Moje srdcovka je především Šumava a Brdy, které ji tak trochu připomínají. Občas na svých cestách narazím na hospůdku jako vystřiženou z minulého století s milými lidmi. Většinou starousedlíky, od nichž se dovím spoustu zajímavých věcí, třeba o vesničce, kde žijí takřka od narození a blízkém okolí.
Se svým batohem na zádech s obrázkem kočky a nápisem kočičí máma většinou upoutám pozornost. A lidé se mi pak chlubí se svými kočičkami a koťátky. O nabídky kočičích miminek nemám nouzi, a hned bych si některého toho mourka, zrzka, umouněného kominíčka nebo Micinku hned odvezla domů. Ale už žiji se dvěma paními domácími a už se nás do malého bytu moc nevejde. A tak alespoň v batůžku nosím pár kapsiček pro tuláčky, které občas potkám.
Naše české lázně jsou opravdový skvost.
Za skutečný skvost považuji naše lázně. Navštívila jsem jich většinu, krásně si odpočinula a zpět domů jsem se vracela jako znovuzrozená. V Mariánských lázních jsem ráda večer poseděla u zpívající fontány a v těch Františkových jsem si zvláště v podvečer, kdy bylo město nasvícené připadala jako někde v Turecku. Každý den jsem si chodila zaplavat do tamního aquaparku a nechala se hýčkat příjemnou masáží.
Pak jsem se šla projít do parku s nádhernými rododendrony. V jihočeské Třeboni jsem si připadala jako u moře. Písečná pláž, nekonečný rybník Svět, aquapark se slanou vodou. V centru města jsem nikdy neodolala rybí restauraci, a to by v tom byl čert, abych si třebaže je léto nedala pravého smaženého třeboňského kapra. Po čtyřdenním pobytu mi málokdo uvěřil, že jsem se nevrátila od moře. Lázně, to je jeden velký malý zázrak pro ozdravení těla a očištění duše. A už dávno nepatří mezi místa, kam jezdí jen důchodci.
Svým kočičkám jsem posílala pohledy z cest.
A co bych to byla za kočičí maminku, kdybych svým dvěma holkám neposlala pohled třeba právě z té Třeboně. A kupodivu došel. Zajímavé je, vnímat lidi na dovolené. Jakoby se okolní svět trochu zklidnil a každý se co nejvíce snažil užít si právě tu svou chvilku. Čas, který nikdy víc přijít nemusí. Nečtu noviny, neotvírám mobil. Vnímám jen tady a teď. Ráda navštěvuji místa, odkud dýchá historie a někdy se musím před svými předky skutečně sklonit, za vše, co nám tady zanechali. Miluji ZOO a při návštěvě Safari ve Dvoře Králové, kde se volně pohybují stáda zvířat jsem prožila nevšední zážitek v prosluněné Africe.
Stejně tak jako před pár lety při pobytu v Hřensku v Českém Švýcarsku, kde jsme navštívili soutěsku. Nádhera, z jaké se až tajil dech. Až o něco později jsem se dověděla, že podobná existuje v americkém Oregonu. A můj oblíbený Hrad Kašperk, kde se natáčela pohádka Anděl Páně, na který jsem se při pobytu na Šumavě vydala, připomíná středověký hrad Sunluce v severním Irsku. Dokonce, jsem pak pátrala po dalších zajímavostech, které určitě stojí za návštěvu. Narazila jsem dokonce na českou Saharu poblíž jihočeského Tábora. Písečný přesyp se nachází u Vlkova a při větru zde vznikají jemné písečné duny.
Hezky je tam, kde jsou vlídní lidé.
Žijeme v překrásné zemi. Za zážitky nemusím letět přes oceán, známá i neznámá cizokrajná území, mít obavy, že se s místními moc dobře nedomluvím nebo mi dojdou peníze. A co já sama ženská nebo s kamarádkou v daleké cizině. A přece takřka celý svět najdu u nás doma. Dalo by se říci, zemský ráj to napohled. Svět je zrychlený a vše vidět, poznat a prožít se za jeden krátký život nedá. Všudypřítomná krása kolem nás se dá ale vnímat srdcem. Zastavit čas, zastavit sebe, zvolna se nadechnout a vychutnat si tu nejbáječnější dovolenou. A doma je všude tam, kde jsou vlídní lidé. Já se vždycky ze svých cest nejvíce těším na ty své chlupaté holky.
https://www.poznatsvet.cz/cestovani/nejlepsi-turisticke-destinace/
