Článek
Černá kočka se od nepaměti stala symbolem smůly. Jakmile přeběhla přes cestu, nastal pro toho kdo jí potkal smolný den. Staré babky na vesnici se vždy pokřižovaly nebo si odplivly. Prostě si pocestný jen vzal do hlavy, že celý den bude mít prostě smolíka. Přitom ta kočička šla jen na procházku nebo sehnat něco k snědku pro svá hladová koťátka. Ve středověku byly dokonce černé kočky upalovány na hranici společně s čarodějnicemi jako poslové a služebníci ďábla. Ocitne-li se černá kočička v útulku pro opuštěná zvířata, často je tou úplně poslední, kterou si někdo odnese domů.
A přesto jsou tato umouněná štěstíčka s velkýma smaragdovýma očima nádherná. A kolik lásky nosí jen ve svém srdíčku. Jsou to stejně umazlená zlatíčka jako mourinky, zrzci nebo tříbarevné kočičky. Miluji tyto roztomilé čertíky a právě jednoho mám doma. Černého jako úhel a oddaného až za hrob. Pověry o černých kočičkách jsou jen snůšky bolesti pro tyto čisté, křehké dušičky. A černá barva je také svým způsobem krásná a sluší skoro všem. Lidem i kočičkám. A kdo by si nezamiloval černovlásky s uhrančivým pohledem a jižanským temperamentem v celé své kráse ve víru flamenga.
Černá barva je posmutnělá, ale ne opovržihodná. Zvláště tehdy, nosí-li kožíšek v jejím odstínu tak ušlechtilý tvor, jakým je právě kočka, jejíž kožíšek na sluníčku přímo plaje. Láska je nádherná, a ta na černo je stejně sladká jako na červeno. Kočka je tvor, který člověku změní život a mnohdy úplně naruby. Může se při dobré péči a moři lásky dožít i dvaceti let. Kočička vůbec není falešná, jak praví další z pověr. Naopak ke svému páníčkovi přilne podobně jako pes a bolí ji, pokud ji její páníček zradí. Moje dvě milované kočičky mourinka a černá kočička Lucinka mě vždy láskyplně vítají po příchodu domů jako pejsci. A černý kominíček mi nosí jen samé štěstí.
