Článek
Toho našeho krásného Ježíška, nikoliv zavalitého Santa Clause v červeném hábitu s obrovským pytlem dárků na zádech, nebo dědu Mráze jakého pamatuji z dětství. Na Ježíška jsem věřila takřka až do svých jedenácti let. Tento čas jsem pojímala jako posvátný. Atmosféru provoněnou františky, skořicí a vanilkou. Ráda vzpomínám na maminčiny ruce upatlané od těsta, které jsme jí se sestrou tajně ujídaly. Svět se najednou změnil a takřka odevšad dýchala všeobjímající láska. Lidé se měnili v pozemské anděly.
Mile se na sebe usmívali a kdo mohl, snažil se podělit o část svého štěstíčka s někým, koho minulo. Babička vždy říkala, že o vánocích by nikdo neměl zůstat sám, a o štědrovečerní večeři, tam, kde jedna židle zůstala na vždy prázdná, by se měl dát jeden čistý bílý talíř s ubrouskem a příborem. Jako vzpomínka na toho, kdo už slaví vánoce s nebeskými anděly. Vánoce jsou především svátky lásky, vzájemné sounáležitosti a rodiny. A také vděku.
Za vše, co jsme po celý rok prožívali, za všechny ty dary a požehnání, ale také bolest a zkoušky, které nás posunuly dál. Současné vánoce spíše vypovídají o zapomenutém Bohu, stresu, honbě za dárky, pečení několika druhů cukroví, které ani nestačíme sníst. O čase, kdy jsme chrám Ducha vyměnili za chrámy konzumu, v nichž snad nacházíme chvilkové uspokojení. Vzpomínám na svou babičku, jak před příchodem adventu vysmejčila svůj příbytek. Já tak učinila před Dušičkami.
Ježíšek se narodil v jeskyni. Z předvánočního úklidu se nezblázním.
Příchod adventu se spíše snažím vychutnat plnými doušky a se svařákem v ruce nasát na tržištích vánoční atmosféru. Ráda se setkávám s přáteli s nimiž vyrazím za nějakým hezkým zážitkem, který mě okouzlí. Generální úklid nechám až na dny po novém roce. Vždyť Ježíšek, to nevinné, čisté jezulátko, které se stalo symbolem vánoc, a jehož příchod na tento svět slavíme, se narodil v jeskyni. Namísto peřinek ho zahřívala sláma a zvířata svým dechem.
Důležitá je pohoda. Svit svíček vytvářející magickou atmosféru ledacos skryje. Vaří se, peče se, oslavuje. Takže tam, kde, bych s vánočním úklidem skončila, bych mohla začít znova. A namísto sledování pohádek bych se plně odevzdala sladkému spánku. A to nechci. Teď, když už jsem velká holka sním o jediném vánočním přání. Zázraku, kdy se otevře svatopetrská brána a já po schodech vystoupám do nebe. A tam nahoře, všechny ty, které jsem milovala a oni mě, láskyplně obejmu.
Živé zvířátko pod stromeček není pro každého.
Vánoční dárky jsou rozmanité. Od knížek, panenek, vláčků až po chytré telefony, zážitkové programy. Já jsem si vždycky pod stromeček přála pejska na kterého jsem si musela počkat až do dospělosti. Nakonec mi ho přinesli Tři králové, kterým jsem slíbila, že ho budu navždy milovat a nikdy ho neopustím. Po jeho odchodu za duhový most mi Ježíšek nadělil maličkou, křehkou kočičku z útulku, která moc moc toužila prožít krásné vánoce v láskyplném domově. A to se jí nakonec splnilo. Dodnes je Ježíškovi nesmírně vděčná.
Po živém zvířátku, stejně tak jako já před léty touží snad každé dítě. Tento vzácný dárek však není určen pro každého. Zvíře, pejsek nebo kočička není věc, kterou lze kdykoliv odložit, nebo plyšák, který když omrzí, skončí odrbaný v popelnici. Zvíře je živá bytost vyžadující několikaletou péči a zodpovědnost. Není jen mazlíčkem. Příchodem do nového domova se stává součástí rodiny. Povánoční čas bývá pro spoustu pejsků a kočiček smutný.
Jako nevhodný dárek, který nelze vrátit ani vyměnit v obchodě, často končí v krabici u popelnice, polní cestě nebo v tom lepším případě v útulku pro opuštěná zvířata. Zvířátku, které mělo do domova vnést radost, zůstalo zlomené srdce. Vánoce jsou svátky lásky a právě ta nejčistější je ta zvířecí. Ježíška přestože nikdo nikdy neviděl cítí hluboko uvnitř. A to jsou ty krásné hřejivé vánoce, které z nás tvoří lepší bytosti. Láska, má mnoho podob. A vůbec nezáleží na tom, zda je dvounohá nebo čtyřnohá. Láska je věčná, a to nejen v čase vánočním.
Starobylé vánoční tradice a zvyky
Vánoce bezpochyby patří k největším křesťanským a občanským svátkům. Slaví se již od 7. století a jejich kouzlo je mnohdy opředeno magií, rodinnými tradicemi i starobylými zvyky. Pojďme si některé z nich připomenout, protože ač si hodně lidí myslí opak, tak o skutečném původu vánoc toho víme opravdu málo.
Proč nesmí o Adventu chybět vánoční dekorace?
Ač se mohou Vánoce vysvětlovat jakkoliv, tak jejich dominantním úkolem bylo zahnat špatnou náladu plížící se pomalu do lidských domovů s příchodem zimy, tmavých večerů i nedostatku jídla. Křesťanské obyčeje plynule navazovaly na pohanské slavení slunovratu a tedy prastaré kouzelné rituály plodnosti a hojnosti. Přírodní materiály, tlumené světlo svíček a dekorace navozují pozitivní emoce, které byly v nelehkých dobách velmi důležité.
Pokud navíc zvolíte ty s nostalgickým nábojem, tak si můžete být jisti, že vaše tělo bude vyplavovat mnohem více hormonu štěstí, jenž doslova zaplní celý prostor. V domácnostech by neměly chybět dekorace symbolizující poselství vánoc jako jsou andělé, betlém, svícny a svíčky a také adventní věnec z přírodních materiálů. A také jmelí přinášející do domu štěstí. Zvláště to darované od srdce.
Moderní vánoční dekorace se opět navrací k tradicím a zvyklostem našich babiček. Ostatně tradice a rodinné hodnoty byly letos hlavním námětem největšího vánočního veletrhu Spirit of Christmas Fair v Londýně. Zásadním designovým prvkem festivalu bylo dřevo a tradiční aranžmá. Chcete tento trend aplikovat na české prostředí? Nikdy nešlápnete vedle, pokud zvolíte slaměné ozdoby, ořechy (ponechte ale jejich přirozený vzhled a ničím je nebarvěte), sušené plátky citrusů, dřevěnou vánoční výzdobu, nebo stále oblíbenější rustikální dřevěné vánoční svícny.
Adventní věnec s magickou symbolikou.
Kruhovitý tvar věnce má výraznou mytologii. Kruh značí nekonečno, konec, ale i nový začátek. Svíčky, zelené větve i kruh používaly staré národy ještě v době předkřesťanské. Jejich pohanské slavnosti však v mnohém zapříčinily vznik křesťanských svátků. Na jednu stranu se křesťanské svátky inspirovaly a navázaly na pohanské oslavy úrody a slunovratu. Na druhé straně bylo třeba keltské a germánské zvyky v jistém smyslu vymýtit. Dnes se zelených větviček nemusíte zas až tolik striktně držet, ale od přírodních materiálů se doporučujeme neodklonit. Proutěné adventní věnce vnesou do domova osobitý ráz, adventní věnce ze dřeva si zase skvěle notuje s moderním stylem letošního udržitelného trendu.
Slavnostní stolování v duchu starodávných zvyklostí.
Dokonalé moderní servírování vytvoříte snadno pomocí minimalistického skandinávského stylu, který je inspirován severskou mytologií. Pokud se chcete držet českých tradic, tak doporučujeme na stůl dát vánoční dekorace z proutí, ořechy, jablka a sušené ovoce. Svíčky se tradičně používaly fialové, můžete se však držet letošního trendu a použít svíčky bílé. Není neobvyklé, že naši předci používali svíce z včelího vosku. Stolování na Štědrý den bylo dříve doslova posvátné a dodržovalo se hned několik pravidel.
Počet chodů – tradičně jich bývalo 12 jako Apoštolů, někdy se ale uvádí i číslo 9.
Nesmělo se vstávat od stolu – hospodyně měla mít vše připravené a všechny chody by měly být na stole.
Prostíralo se pro jednoho člověka navíc – domácnosti to mělo přinést štěstí.
Sekyra pod stolem – pokud byste na ni zlehka došlápli, tak vyřešíte případné zdravotní problémy s nohami.
Tradice a zvyky staré stovky let.
Dnes spoustu tradic zdomácnělo a bereme je spíše jako příjemné oživení večera. Naši předkové ale vánocům připisovali magickou moc a vánoční čarování, předvídání budoucnosti i přivolávání mrtvých pro ně mělo nedozírný význam.
Jaké tradice byly nejpoužívanější?
Zlaté prasátko – Pokud se celý den budete postit, tak se údajně s první hvězdou na nebi objeví i zlaté prasátko, které vám přinese štěstí po celý rok.
Tajemné adventní věštění budoucnosti – Se Štědrým dnem se pojí mnoho magických obřadů a čarování. Návaznost na pohanské oslavy a slunovrat jistě není náhodná. Postupně se z čarování týkajícího se úrody začali zajímat i o budoucnost vztahovou. Neprovdané dívky o štědrovečerní půlnoci chodily na hladinu vodní plochy sledovat svou budoucnost. Ta se věštila i při lití olova. V mnohých domácnostech se věřilo, že na Štědrý den je hranice mezi světem živých a mrtvých daleko tenčí a mihotavé světlo svíček udržovalo brány otevřené.
Koleda – Největší rozmach chození po domácnostech a zpívání tematických vánočních písní zaznamenaly české země zejména v období baroka.
Obdarovávání – Ač naši předkové jistě nezažili takové hromadné nakupování dárků, tak přesto na Štědrý den někoho s láskou museli obdarovat, aby byla příští rok bohatá úroda.
Pohoštění – Slavnostně prostřená tabule nesměla chybět a u stolu se scházela široká rodina.
Krájení jablka – Oblíbený zvyk, který se dodržuje dodnes. Pokud po rozkrojení spatříte pěknou hvězdičku, tak budete celý rok zdraví.
Strašidelné perchty – Štědrý den byl sice plný hojnosti, ale Advent i Vánoce obecně by měly probíhat v duchu střídmosti. Na půst, který měl člověk držet čtyři týdny před Vánoci, dříve dohlížely strašidelné perchty párající břicha těm, co postní dobu porušovali.
Zpěv a setkávání sousedů – Častým adventním zvykem bylo setkávání sousedů. Starší ženy předly a vařily, mladší ženy s chlapci zase zpívaly.
Házení střevícem za sebe - ta dívka, u níž špička hozeného střevíce směřovala ven, se do roka vdala.
Adventní čas si zasloužil svébytné zdobení – Tajemné světlo svící nejen že umělo předvídat budoucnost, ale otevíralo brány mrtvým příbuzným. Nejrůznější magické předměty domov ochraňovaly (anděl, jmelí), nebo měly důležitou symbolickou funkci (zelené větve, kruh, jablka), či se jednalo o dekorace v sakrálním duchu (betlém, vánoční hvězda, kometa, či fialová barva).
Kde se vzal vánoční stromeček?
Původ vánočního stromečku je dodnes opředen tajemstvím. Zelené větvičky symbolizující zejména hojnost můžeme v nevlídných časech středoevropské zimy považovat za jisté povzbuzení. Zpočátku se používaly na již zmíněné věnce. Kdo se ale nespokojil s větvemi a vzal rovnou celý strom? To se zřejmě nikdy nedozvíme. V Německu se dřevěný vánoční stromek většinou vyřezával z desky nebo kartonu.
Tato obdoba však nebyla příliš oblíbená a tak se v českých zemích uchytil živý stromeček. Zdobení vánočního stromku se rozvinulo zejména v 19. století v domech bohatých měšťanů. Později se tato zvyklost rozšířila i dále. Aby stromek nezabíral místo, často visel ze stropu, někdy dokonce špičkou dolů. A co kromě dřevěných vánočních ozdob na stromeček nesmělo na větvích chybět?
- Proutěné vánoční ozdoby
- Jablíčka
- Sušené ovoce
- Ořechy
- Zdobené cukroví
- Svíčky
- Vánoční kometa
Dnes lidé na tradice moc nemyslí a vánoce se tráví v konzumním duchu. Poslední dobou ale zaznamenáváme příjemný obrat a prim hraje zejména udržitelnost, přírodniny, jemné barvy přírodních tónů a vánoční dekorace ze dřeva. Hitem letošních Vánoc jsou dřevěné, proutěné či slaměné dekorace v kombinaci s bílou a sytě zelenou barvou. Výzdobu stromečku tedy ponechte ve velmi jednoduchém designu – bohatě budou stačit finančně nenáročné vánoční ozdoby z překližky, úsporná LED světýlka a bílou polevou bohatě zdobené perníčky. Uvidíte, jak vás takový stromeček okouzlí svým jedinečným duchem.
Předvánoční trhy umí rozehnat jakékoliv chmury
S adventem úzce souvisí i tolik oblíbené vánoční trhy. Dříve se na nich prodávaly zejména potřeby pro domácnost, případně nějaké atraktivní a neobvyklé pokrmy, či postavičky Mikuláše z rohlíkového těsta. Dnes se trhy snaží držet tradic a zvyků a krom ukázek českého řemesla a vánočních dřevěných betlémů tam najdete i nepřeberné množství rukodělných výrobků a stylových dekorací.
Pokud chcete ladit letošní vánoční výzdobu v duchu českých zvyků a tradic, tak vás jistě oslní nabídka proutěných vánočních dekorací nebo dekorace ze slámy, či dřeva. Pohádkové vánoce se dají vytvořit snadno i doma a vůbec nemusí být drahé. Stačí letos zvolnit, více chodit do lesa a setkávat se s přáteli. Vykouzlíte tak podmanivou atmosféru, která bude vonět po starých časech!
Já zvláště o vánocích pohlížím na nebe, a srdcem píšu dopisy své babičce a rodičům. A ty posílám po křídlech andělů s vírou, že se jednoho dne, až nadejde můj čas spolu opět setkáme. Vánoce jsou plné zázraků a také o naději zahaleny rouškou tajemství. Ty skutečné a krásné nenesou symbol obžérství a bezbřehého utrácení. Nesou poselství lásky, zastavení se, ztišení a vzpomínek. Na to ale přijde člověk až s postupujícím věkem, kdy se jeho čas začíná pomalu krátit a více už toho má za sebou než před sebou.
https://www.cistedrevo.cz/lifestyle/starobyle-vanocni-tradice-a-zvyky





