Hlavní obsah

Mladí nechtějí pracovat a mateřská moc dlouhá. Zoufají si zaměstnavatelé.

Foto: Michaela Kočička/pixabay/obrazky/zdarma

Práci si prý najde každý, kdo opravdu pracovat chce. Mladým se prý moc pracovat nechce, staré nechtějí, a ženy zůstávají na mateřské příliš dlouho. Zoufají si mnozí zaměstnavatelé.

Zaměstnavatelé si zoufají, že nemohou najít zaměstnance, přestože nezaměstnanost pozvolna stoupá vzhůru a leckde se propouští. Lidé jsou zkrátka nedostatkovým zbožím.

Článek

Mají ale sami svým potencionálním uchazečům nabídnout víc, než je život o žebrácké holi, suché kůrce chleba a vodě. Práce je dost a ten, kdo chce pracovat ji najde. Alespoň tak to zní z úst některých politiků, ekonomů a části laické veřejnosti. Povětšinou té starší, která má už to své sice odpracováno, ale za zcela jiných podmínek, než za jakých musí pracovat, a mnohdy i živořit mnozí zaměstnanci pobírající podprůměrný plat. Na lidi bez práce se často pohlíží jako na netáhlo, co má tisíce výmluv proč to nejde, namísto toho, aby hledal nějaké řešení, jak svou ekonomickou a finanční situaci zlepšit.

Zcela jiná je ale také představa zaměstnavatelů, která naprosto nekoresponduje s realitou. Nejvíce z nich hledá především mladého, perspektivního pracovníka, nejraději absolventa s maturitou, kterého si přetvoří k obrazu svému. Měl by mít zkušenosti v oboru nebo delší praxi. Nejméně desetiletou, dobře ovládat PC, být manuálně zručný, pracovat od nevidím do nevidím, umět se domluvit anglicky a mít slušné vystupování. Žena, by měla mít děti už odrostlé, ale být mladá a atraktivní.

Firmy hledají především levnou pracovní sílu s co nejmenšími náklady.

Spousta vzdělaných žen je na mateřské až příliš dlouho, firmám se na jejich návrat příliš čekat nechce. Než se po čtyřech a více letech vrátí zpátky do práce, nejenže ztratí svou kvalifikaci a odbornost, ale co víc, o něco zestárne. Částečný úvazek ale firma nabídnout nemůže, a míst ve školkách se nedostává. A dětské skupiny ne v každé firmě nebo městě fungují, nebo alespoň ne tak, jak by si maminka představovala. Anebo prostě nemá dostatek financí.

O starší zaměstnance zase firma nestojí. Stále převažuje stigma, že jsou zkostnatělí, pomalí, neradi se učí novým věcem a takřka žádným přínosem pro zaměstnavatele nejsou. A co víc, jsou příliš drazí. Spousta firem sice naříká nad nedostatkem pracovníků, které ne a ne najít, ale ony se také nepředají. Mnohé nabízejí plat přímo oslňující. 130-140 hrubého za hodinu. A to se ještě tváří, jak své lidi přeplácí.

O bonusech jako jsou stravenky, sic day, multisport karta, nabídka ubytování nebo příspěvek na dopravu si uchazeč zvláště v menších společnostech v soukromém sektoru může nechat jen zdát. Firma si zkrátka takový nadstandard dovolit nemůže. Vše je drahé, inflace stoupá, zakázek ubývá a kdo chce pracovat, a ne být jen na podpoře v nezaměstnanosti nebo na dávkách, měl by přijmout jakoukoliv práci. A to jako vážně? On ten potencionální uchazeč musí také z něčeho žít, maminka nemůže nechat malé děti samotné doma a starší lidé třeba ještě splácí hypotéku.

Uchazeč o práci je buď moc mladý, příliš starý nebo matka s dětmi.

Složenky jsou čím dál nejnažranější a z platu 24 000 - 26 000 hrubého, a tento plat je u některých profesí nabízen i v Praze nájem za pronajatý byt horko těžko zaplatí bez pomoci státu. Buď si bude muset najít novou práci, což je zvláště pro nejmladší generaci Z něco jako scifi a nemít takřka žádný volný čas. Na vzdělávání, koníčky, přátele, cestování nebo nalezení vhodného partnera s nímž by později založil rodinu a posílil klesající porodnost.

Anebo si zkrátka zajít na úřad práce pro příspěvek na bydlení. A právě tady se roztočila jedna ze spirál. Lidé pobírají příliš nízké mzdy, zatímco náklady na bydlení stále stoupají. Zaměstnavatelé sice ušetří na svých zaměstnancích, které dvakrát nepřeplatí, avšak stát to stojí nemalé výdaje, které by mohli investovat třeba do dopravní infrastruktury. Když si jedna má přítelkyně zkusila říci o zvýšení platu, její šéf se jen zasmál:„ a co by jste chtěla ve vašem věku, myslím, že vás až tak špatně neplatím". Že si za 26 000 hrubého příliš vyskakovat nemůže ho příliš nezajímá.

Změnit zaměstnání už se bojí, což on moc dobře ví a využívá toho. V 54 letech příliš šancí na novou práci nemá nebo jí nabídnou minimální mzdu. Takřka po 30 letech praxe. Naopak mladá slečna se se svým šéfem příliš nepárala. Po odpovědi „jste mladá a jak sama vidíte, moc nám toho nabídnout vzhledem k tomu, že nemáte takřka žádnou praxi nemůžete“, dívčina do půl roku práskla dveřmi a šla jinam.

V tom asi mladí budou mnohem lépe, než lidé přes padesát. Další dveře jim zůstanou otevřené a práci si vzhledem ke stárnutí populace budou moci vybírat, a také si diktovat podmínky. Zaměstnavatelé, co zamrzli někde v devadesátých letech asi časem příliš neuspějí. Pozice zůstala dlouho neobsazená a lidé se ve firmě střídali jako ponožky. Známá si nakonec vzhledem k věku odchod z práce rozmyslela, i když k němu už měla nakročeno, a raději si zažádala o příspěvek na bydlení. Majitel společnosti se nakonec rozhodl za štědrý příspěvek od státu volné místo nabídnout lidem v invalidním důchodu. Jeden příjem už mají, tak ho snad se zvýšením platu otravovat nebudou.

Vše je v lidech a o lidech.

Karty v rukách mají především lidé. Pokud tam, kde nabízejí směšný plat, za který si mohou pořídit leda tak boudu pro psa nastupovat nebudou, takovéto firmy by měly z trhu práce zmizet. Lidská práce je ten největší potenciál, a ten, kdo si svých zaměstnanců neváží, pak nemůže brečet nad tím, že se k němu lidé příliš nehrnou, jsou raději na dávkách nebo je ve firmě velká fluktuace. Z dobrých firem nikdo neutíká, mladí ani ti starší.

Zaměstnanci se snaží své pozice udržet co nejdéle. Mnozí to zase vyřeší tím, že na volná místa naberou zahraniční pracovníky, ale ani ti už za almužnu příliš pracovat nechtějí. Také musí někde bydlet a z něčeho žít. Jinak by se zvýšila kriminalita. Mnohé není o tom, že lidé pracovat nechtějí. Mladí chtějí spíše práci, která je naplňuje, maminky chtějí více míst ve školkách pro své děti, starší lidé zase nabízejí svou odbornost a zkušenosti.

Lidé nejsou hloupí a znají svou cenu. V ledasčem neselhávají lidé, zaměstnanci. Ale stát a zaměstnavatelé. Tam, kde je práce se nestaví byty nebo jsou tak drahé, že si je ani uchazeči o ty nejžádanější profese nemohou dovolit. Doprava na pracoviště je buď nedostupná nebo drahá, že spolkne čtvrtinu platu. A maminky řeší otázku, kam dát své děti, mají-li se vrátit zpátky do práce.

https://www.prace.cz

https://www.blesk.cz>clanek>radce>prace

https://www.jakybylpohovor.cz>blog>vekova

https://banky.cz>clanky>takhle-se-

https//byznysdenik.cz>cesko>mladi-cesi-nechteji

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz