Článek
To jak bydlím vyjadřuje mé duševní rozpoložení. A když vidím, že mám doma chaos, neustále hledám brýle nebo ovladač na televizi, značí to, že mám také pěkný nepořádek ve své duši. Jeden čas jsem byla doslova ujetá na různé pracholapy. Police plné vzpomínek na dovolenou nebo drobné dárky od přátel. Podlahu pokrýval koberec, který snad pamatoval ještě císaře pána, ale byl můj první, který jsem si do svého nového bytu pořídila. A jakoby s každým šlápnutím vyvstala vzpomínka. Třeba na mého pejska, který rád spal v rohu, přesně na tom červeném vzorku zobrazujícím velkou květinu. Namísto něho jsem pořídila lino s imitací dřeva a pár chlupatých předložek. Ty moc milují moje kočičky. Hezky se jim na nich spinká.
Zrovna tak jsem měla svůj malý byt přehlcený nábytkem. Různé stolky, židle a oprýskané komody po babičce. Do toho spousta plyšáků z dětství. Až jsem se po příchodu domů začala dusit. Chyběl mi svěží vánek, vůně čistoty a novoty. Nějak se můj byteček pro mě stával těsný a méně stravitelný. Až jsem si jednoho dne řekla dost. Koupila jsem si knížku věnovanou feng-šuej a našla v ní spásu nejen pro svou duši, ale především byt, který potřeboval pořádně provětrat. A tak jsem se právě teď před Velikonocemi pustila do radikálního úklidu, kdy nit takřka na ničem nezůstala suchá.
Svůj byt jsem s příchodem jara pěkně provětrala.
Našla jsem se v minimalismu, květinách a barvách. Namísto nepotřebného nábytku co jen zabíral místo jsem pořídila květiny, zredukovala police a vázičky společně s dalšími vzpomínkami odnesla do bazaru. Třeba někomu přinesou radost a ještě poslouží. Najednou se mi ulevilo. Byt jakoby se opticky zvětšil. Přes celou jednu stěnu jsem dala fototapetu s mořem a v rohu místnosti vytvořila menší zimní zahradu. Zdi dostaly pastelový nádech a dekorace jsem přizpůsobila jednotlivým ročním obdobím. Léto je u mě kytičkové, podzim oranžový a zima bílá nebo modrobílá. Vánoce s přídechem zlata.
Vše jsem pořídila za pár kaček v menších obchodech s dekoracemi nebo různých secohandech. Mnohé jsem si dokonce vyrobila sama. Třeba ušila kočičí polštářky s ušima. Fantasii se meze nekladou. A pak přišly na řadu šatní skříně. Nebylo to lehké loučení. Ale kalhoty, které už nějaký ten pátek nedopnu nebo blůzky, co se postupem času nějak srazily putovaly do charitativní krabice společně s plyšáky.
Zbytek putoval buď do popelnice nebo skříní kamarádek. Občas si mezi sebou uděláme při sklence dobrého vína malý výměnný bazárek. Zakouzlila jsem si také se zrcadly, světly a dekoracemi. Na venkovní parapety jsem mezi macešky zapíchla pár led lampiček. Najednou jsem se začala domů opět těšit, ráno nepřehrabovala skříň s tím, co na sebe a snahu ocenila i má duše.
Vplula do mě nová energie. Snad budu i méně nemocná. Dokonce se našlo i místečko na cvičení jógy a nová škrabadla pro kočičky. Feng-šuej mi také vysvětlila, že si mám se svými rostlinkami také povídat, třeba při zalévání. A ony rychleji porostou. Trochu si vzpomínám na babičku, jak si povídala se svou zahrádkou. A také při odchodu ze svého bytu mu s vděkem nezapomenout poděkovat. Stačí krátce a v duchu. Dar pohody, štěstí a zdraví můžeme najít jen u sebe doma. Jak se říká, můj dům, můj hrad. Asi nejlíp se má šnek. Vezme svůj domeček na záda a může se zabydlet takřka kdekoliv. A pak jít zase o dům dál.
