Článek
„Když pozoruji dnešní zahlcený svět a celé půlstoletí kráčím dějinami Evropy, jíž jsem součástí, vnímám její postupný úpadek. Snad kruté války jaké svět kdy poznal společně s rapidním stárnutím evropského obyvatelstva, jsou důsledkem karmy, uvalené na tento kontinent. Byli to právě Evropané, kteří dobývali dosud neznámé kontinenty a zotročovali tamní obyvatelstvo. To, kam až lidstvo došlo vidíme dnes. Jsme svědky obrazu světa, v němž už se mnohým nechce žít a do kterého mladí lidé nechtějí rodit děti. Světa plného násilí, netolerance. Světa, nad nímž panují mocní nemocní a nadále se snaží část lidstva zotročit.
Lidé vyměnili Boha a víru za majetek, radost ze života a úctu k přírodě nahradila úcta k mamonu a obžerství. Namísto chrámy ducha lidé navštěvují chrámy konzumu. Staří lidé jsou jen na obtíž a pláč dětí vadí. Zvykli jsme si žít každý sám pro sebe a kopat jen sám za sebe. Čestnost a spravedlivost musela ustoupit síle a ostrým loktům. Poctivá a tvrdá práce téměř znamená sprosté slovo. Jednotlivec bývá ceněn více než rodina.“ Pro Indiány jsou důležité především rovnováha a vzájemná harmonie. Sounáležitost s přírodou a láska k půdě. Staří Indiáni tvrdí, že přírodní katastrofy jsou způsobeny právě touto nerovnováhou.
A když se něco odněkud vezme, je třeba tam něco jiného vrátit. O dnešní civilizaci si myslí, že jen bereme, ale nedáváme. Jsme příliš spotřební. Vytváříme hodnoty, v nichž se ztrácíme. Mnohem důležitější je rozvíjení lásky k sobě i k druhým a udržování dobrých mezilidských vztahů. V dnešním světě plném technologií, válek, politických intrik a odcizení od přírody se můžeme mnohému naučit od původních obyvatel amerického kontinentu. Indiánská moudrost, předávaná po generace, nabízí hluboké vhledy do života v harmonii s přírodou a společností.
Po přečtení této moudrosti si uvědomíte, jak vzdálené realitě jsou klasické westerny, které prezentují indiány jako divoké barbary, přepadávající karavany a zabíjející civilisty skalpováním. Ukazuje se, že historie byla opět překroucená, aby byla dána záminka a veřejný souhlas k vybití indiánů a obsazení jejich území evropskými a americkými kolonialisty.
Úcta k přírodě
Indiáni vnímali přírodu jako posvátnou a neoddělitelnou součást života. Náčelník Seattle kmene Suquamish údajně pronesl: „Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou samotu ducha. Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem. Všechno je vzájemně spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země … Neboť víme, že země nepatří lidem, ale že lidé patří zemi, to víme. Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje rodinu. Vše je spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země. Člověk nestvořil pohyb země, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomu pohybu, uděláte sami sobě“.
Tato filozofie ostře kontrastuje s dnešním konzumním přístupem k přírodním zdrojům. Indiánský přístup k přírodě nám připomíná, že jsme součástí ekosystému, nikoli jeho vládci. Toto uvědomění je klíčové pro řešení současné ekologické krize a udržitelného způsobu života.
„Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst“. PROROCTVÍ INDIÁNSKÉHO KMENE CREE
Život v přítomnosti
V době, kdy jsme neustále zahlceni informacemi a starostmi o budoucnost, nám moudrost indiánů připomíná důležitost žití v přítomnosti a netruchlit pro přítomnost: „Nemělo by se truchlit pro to, co je již minulostí a nelze zachránit“ .Naštěstí indiáni si nedělali starosti z budoucnosti a neřešili zda zaplatí složeny. Díky tomu se lépe dokázali naladit na život v přítomném okamžiku. Matka příroda byla jejich živitelkou, která se postarala o všechny jejich potřeby.
Indiánská moudrost pro život
Indiánské kultury tradičně ctily starší členy komunity jako zdroje moudrosti a zkušeností. „Naslouchej radám starších. Jejich šedé vlasy jsou znakem moudrosti,“ říká indiánské přísloví. Vystudovala jsem teologii, přečetla celou Bibli. A to co pravil Bůh, vlastně staří Indiáni praktikovali. Oni tu svou víru nosili skutečně v srdci, nikoliv ukrytou pod falešnou maskou. V naší společnosti často podceňujeme zkušenosti starších generací. Indiánský přístup nám ukazuje, jak důležité je vážit si moudrosti získané věkem. Z této moudrosti by si mohla vzít příklad dnešní politická elita, která pohlíží na starší lidi – důchodce – jako na „příživníky systému“.
Zde jsou další příklady indiánské moudrosti:
„Musíš se podívat hlouběji, pod svůj hněv, nenávist, žárlivost, sebelítost, hlouběji, kde leží sny. Najdi svůj sen. Je to cesta za snem, co léčí.“
„Vystříhej se zhoubné ohnivé vodě, která z moudrých dělá blázny a duši okrádá o vidění.“
„Když víte, kdo jste, když je vaše poslání jasné a hoříte vnitřní ohněm nezlomné vůle; žádný chlad se nemůže dotknout tvého srdce; žádná záplava nemůže zkazit tvůj záměr. Víš, že jsi naživu.“
„Musíš žít svůj život od začátku do konce; nikdo to za tebe neudělá.“
„Všechny květiny všech zítřků jsou v semenech dneška.“
„I my máme náboženství, které bylo dáno naším předkům a které bylo předáno nám. Učí nás být vděční, svorní a milovat jeden druhého. O náboženství se nikdy nepřeme.“
„Jediný způsob, jak obstát ve zkoušce, je zkoušku podstoupit. Jinak to nejde.“ NÁČELNÍK MAJESTÁTNÍ ČERNÁ LABUŤ
„Člověk sám neutkal předivo života a je v něm pouhým vláknem. Ať s tímto předivem naloží jakkoli, naloží tak sám se sebou.“ AMERICKÝ NÁČELNÍK SEATTLE
Smysl pro pravdu a poznání
Indiáni mluvili přímo a pravdivě. Proto často nerozuměli bělochům jejichž řeč byla květnatá a skrývala záludnosti a politické cíle. Indiánská moudrost o poznání a pravdě praví:
„Musíš mluvit přímo, aby se tvá slova dostala jako sluneční světlo do našich srdcí“.
„K vyslovení pravdy není potřeba mnoho slov.“
Média a politici nám vyprávějí příběhy o Covidu, válkách a klimatických krizích. I indiáni věděli, že příběhy budou tím, co američtí neoconi použijí jako záminku k jejich vyhlazení.
„Ten kdo vypráví příběhy, vládne světu,“ říkají indiáni kmene Hopi.
Indiáni si cenili poznání. Podle nich poznání vedlo k lepšímu životu a léčbě duše.
Sluneční Medvěd z kmene Čipevajanů
Sluneční Medvěd z kmene Čipevajanů řekl: „Poznání má léčivou schopnost. Když někomu pomáháš k hlubšímu pochopení, pomáháš mu tím k lepšímu životu i živobytí, léčíš ho.“
Smysl pro mír
Neustále jsme politiky zaplavování informacemi o hrozbách a vyzývání a zatahování k válce. Indiáni měli takový smysl pro mír, že si to dnes málokdo dokáže představit:
„Nestačí plakat pro mír, musíte jednat v míru a žít v míru.“
„Nemůže být mír mezi národy, dokud nepoznáme mír v lidských duších.“
„Neubližuj ani nenáviď svého bližního, protože to není on, kdo se mýlí, ale ty.“
„Pomsta může vyvolat jen další nesnáze. Možná, že někoho zasáhneš hůř než on tebe, a pak jeho pomsta bude větší než tvá.“
Dnešní politici by si z této indiánské moudrosti a smyslu pro mír měli vzít příklad.
V dnešní době už ani pomsta nemusí být záminkou k válce. Bohatě stačí, když podplacení politici vymyslí záminku pro zatažení svého národa do války, aby vyhověli jinému státu, který je platí.
Komunita a sdílení
Indiánské kmeny kladly velký důraz na pospolitost a sdílení. Indiánský důraz na komunitu a vzájemnou pomoc může být inspirací pro řešení sociálních problémů v našich individualistických společnostech, kde se každý jenom honí jenom za penězi.
Náčelník Oglalů Rudý Oblak řekl: „Jsem chudý a nahý, ale jsem náčelník svého národa. Nechceme bohatství, chceme jen žít a učit děti pravdě. Bohatství by z nás neučinilo nic dobrého. Nemůžeme si je vzít po smrti do jiného světa. Chceme jen mír a lásku.“ Další indiánská moudrost říká: „Považuj nebe za svého otce, zemi za svou matku a všechny věci za své bratry a sestry.“
Výchova dětí
Indiáni považovali své děti za sobě rovné a zapůjčené Stvořitelem: „Tvé děti nejsou tvé, ale zapůjčené Stvořitelem. Tvé dítě je host tvého domu, nakrm ho, opečuj, poraď a propusť“. Jak moc se to liší od dnešní výchovy, kdy je na děti pohlíženo jako na „investici“ pro zajištění našeho stáří, nebo systémem jako potencionální „lidský zdroj“. Podle toho jsou také děti vychovávány; ne jako na živé bytosti zapůjčené Stvořitelem, ale jako otroci.
Mlčeti zlato – nezraňujme lidi slovem
Indiáni celkově nikdy neměli potřebu moc mluvit. Byli spojení s přírodou a to jim bohatě stačilo. Když už někdo mluvil, tak to byl starší, který vyprávěl příběhy. Někteří z indiánů nepromluvili třeba celý den a proto dostali jméno například Tichá Voda, což je vůbec nemělo snižovat v očích komunity, ale zdůraznit jejich pozitivní vlastnosti.
V dnešní době pokládáme za ctnost mnoho mluvit. Kdo málo mluví je pokládán za „hloupého“, nebo „podivína“. Díky tomuto předsudku většinová společnost často mluví nesmysly, pomluvy, nebo útočí slovně, aby „nestála řeč“.
Indiánská moudrost naopak říká:
„Jíst málo a málo mluvit nemůže nikomu ublížit. Laskavost znamená ovládat svá slova a chování, aby nikoho nezranily.“
Siuxská dakotská pedagožka Ella Cara Deloria o indianském tichu říká:
„My indiáni víme o tichu. My se toho nebojíme. Ve skutečnosti je pro nás ticho mocnější než slova. Naši starší byli vyškoleni ve způsobech ticha a předali nám tyto znalosti. Pozorovat, naslouchat a potom jednat, říkali nám. To byl způsob života.
S vámi je to právě naopak. Učíte se mluvením. Odměňujete děti, které ve škole nejvíc mluví. Na vašich večírcích se snažíte všichni mluvit zároveň. Ve své práci máte vždy schůzky, při kterých každý každého přeruší a mluví pětkrát, desetkrát nebo stokrát. A tomu říkáte „řešení problému“. Když jste v místnosti a je ticho, jste nervózní. Musíte naplnit prostor zvuky. Tak mluvíte povinně, ještě než víte, co řeknete.
Bílí lidé rádi diskutují. Ani tomu druhému nedovolí dokončit větu. Vždycky vyrušují. Pro nás indiány to vypadá jako špatné vychování nebo dokonce hloupost. Pokud začnete mluvit, nebudu vás rušit. Budu poslouchat. Možná přestanu poslouchat, když se mi nebude líbit, co říkáte, ale nebudu vás rušit.
Až skončíte, tak se rozhodnu o tom, co jste řekli, ale neřeknu vám, že nesouhlasím, pokud to není důležité. Jinak jen budu mlčet a půjdu pryč. Řekl jsi mi vše, co jsem potřeboval vědět. Už není co říct. Tohle ale většině bílých nestačí.
Lidé by měli svá slova považovat za semínka. Měli by je zasít a potom jim nechat růst v tichosti. Naši starší nás učili, že země k nám stále mluví, ale měli bychom mlčet, abychom ji slyšeli.
Existuje mnoho hlasů kromě toho našeho. Mnoho hlasů…“
Tak co na to říkáte? Ještě někdo věří, že by takto moudří lidé byli barbaři, kteří dělali ta zvěrstva, jako skalpování, stahovaní z kůže nebo napichování nepřátel na kůl? Ještě někdo věří historií o indiánech, která nám je prezentována?
Jak bylo řečeno: „historii píšou vítězové“ a „příběhy vládnou světu“.
Moudrost indiánů nám nabízí alternativní pohled na život, který může pomoci řešit mnohé problémy současného světa. Od úcty k přírodě přes život v přítomnosti až po důležitost komunity – tyto principy mohou obohatit naše životy a pomoci nám vytvořit udržitelnější a harmoničtější společnost.
Já osobně miluji ticho. Víru a hluku velkoměsta jsem si v mládí užila dost. Řídím se věkem, naslouchám své intuici a nitru. Stejně tak, jako staří Indiáni. Z pohádek jsem už dávno vyrostla. Především z různých politických lidumilných příběhů, které nikdy nenastanou. A také se příliš netrápím názory lidí především na sociálních sítích protkaných nevraživostí, závistí a jedem.
Lidí, jejichž životy bych možná ani žít nechtěla. Ona ta zátěž moderního globálního světa bývá pro mladé lidi a starší ročníky často až nesnesitelná a snad si i mnozí právě výroky pod rouškou anonymity na různých veřejných diskuzích léčí svou bolavou duši a pocit frustrace. Dnešní svět je zrychlený natolik, že už mu mnozí jedinci a to bez ohledu na věk přestávají stačit. Muž přestal být skutečným mužem a ochráncem rodiny a žena tou, která rozdává lásku a vytváří teplo domova. Pokojný přístav, kam se každý tak rád vrací.
Jsme částí země aneb jak to vidí indiáni
Malý indián byl od narození součástí veliké komunity. Její pravidla mu byla vštěpována od té doby, co začal vnímat svět kolem sebe. Učil se vztahu ke starším, dobročinnosti, úctě k přírodě i slušnému chování. Indiáni před dětmi nenadávali.
Rodiče i celá komunita se dětem věnovali po veškerý čas. Dítě nesmělo zůstat samotné. Uhodit dítě bylo největším zlem. Pokud malý indián něco nevěděl a chtěl znát, vždy se našel někdo, kdo mu vše trpělivě vysvětlil, dokud to nepochopil. Za každý sebemenší úspěch bylo dítě chváleno.
V 16. století přišlo do Ameriky mnoho Evropanů. Kolonistů, kteří chtěli začít nový a lepší život. Lidé potřebovali místo pro své domy a další stavby. Postupně vyháněli indiány z jejich země. Připravili pro ně rezervace a brali jim jejich domovy. K rychlému přísunu kolonistů napomohlo i několik nalezišť zlata. A lidé zapomněli, že půda nemůže nikomu patřit, jak tomu věřili staří indiáni.
Indiáni
- jezdili na koni bez sedla
- spali ve velikém obydlí se svými zvířaty
- uměli překrásně malovat na své oděvy
- vyráběli originální šperky a keramiku
- milovali svou zem
- měli úctu ke všemu živému
- jejich děti se učily, že jsou částí země, která je též jejich částí
Roku 1855 vyzval americký prezident Franklin Pierce indiánský kmen Duwamishu, jenž žil ve státě Washington na severovýchodě USA, aby prodal své území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci. Na požadavek, vybízející k činu dosud neslýchanému, odpověděl náčelník Seattle moudrou řečí. Proslovem, který popsal moudrost, lásku a také prohraný boj všech indiánů s bělochy.
Indiánská moudrost: dva vlci
Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra“. Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal. „A který vlk vyhraje“ ?Starý Indián odpověděl. „Ten kterého krmíš.“
Mluva Indiánů:
Velmi často používáme výrazy přejaté z indiánských jazyků. Například ananas, avokádo, čokoláda, hamaka, hurikán, iglú, kakao, kánoe, kaučuk, kolibřík, kondor, lakros, leguán, pončo, puma, skalp, squash, nanuk, týpí (tepee), vigvam.
Mnoho indiánů žije dnes v rezervacích. Nevelká území v Severní Americe jim mají nahradit nekonečné prérie, na kterých stojí už veliké domy, města a státy. Za nejvzdělanější (z pohledu Evropanů) kmen byli považováni Cherokeeové. Měli vlastní písmo, dodnes vychází jejich noviny v cherokeejském jazyce. Jejich osud byl ale nejstrastiplnější.
Celkem 24krát tento kmen podepsal smlouvu o podstoupení půdy Spojeným státům, každá ze smluv měla být definitivní, Cherokeeům na základě těchto smluv bylo odňato celkem 81 200 000 akrů půdy (pro vaši představu to je celkem 328 605 km2 a rozloha České republiky je 78 867 km2). Indiáni byli stěhováni z místa na místo.
Nejvíce zajímaví jsou pro mě indiáni z kmene Hopi (Hoe-pee znamená v překladu „Mírumilovní lidé“). Přišli na území Arizony z oblasti dnešní Kalifornie a jižní Nevady přibližně před dvěma tisíci lety. Lidé z tohoto kmene žijí s vědomím, že mají dohlížet na něco, co jiní tam venku nerozeznávají. Zachránit tento svět, v němž žijeme. Unikátnost jejich víry spočívá v tom, že se nemodlí jen za sebe, ale za všechny lidi na Zemi. Všechna jejich proroctví se zatím splnila.
Netroufám si odhadnout, jaká bude budoucnost indiánů na naší planetě. Nevím, zda se z nich jednou stanou znovu svobodní lidé, bez hranic rezervace. Ale věřím, že mnozí z nás se mohou naučit něco z jejich úcty k přírodě, k rodině a k sobě samému.
Odkazy:
https://www.vipnoviny.cz>moudrost-davnych-indianu
https://www.alik.cz>jsme-casti-zeme-aneb-jak-to-vidi-ind
Film Vinnetou, Tanec s Vlky
knihy od Karla May
časopis Překvapení 1. 09. 2025/str.4-zpověď/
