Článek
Patřila jsem mezi velké obdivovatelky Pamely Anderson v seriálu Pobřežní hlídka. Tato dlouhonohá blonďatá plavčice s vyrýsovanou postavou a ladnými křivkami mě doslova dostala. Až na ta prsa. Příliš velká dvakrát nemusím. Sice zalahodí mužskému oku, ale trpí páteř. A obzvlášť silikon bych do svého těla nikdy nedala. Příroda mě nějak obdařila a jak říkala babička mě Bůh stvořil k obrazu svému. No, když pohlédnu do zrcadla, měl asi smysl pro humor. Někde něco ubral, jinde zase přidal. V mladším věku jsem patřila spíše k ošklivkám, což mě zprvu dost trápilo. Komu by se líbila brejlatá holka s vypouleným zadkem a vzájemně dotýkajícími se stehny.
Pro většinu kluků jsem byla jen dobrou kamarádkou. A zatímco většina mých spolužaček prožívala své první lásky, já jsem se stala nanejvýš vrbou, ke které se holky chodily svěřovat se svým bolavým srdíčkem a kluci zase tím zlomeným. A tak jsem se uzavřela do svého vnitřního světa a při Hříšném tanci snila o tom, jak jednou, až povyrostu a budu dospělá, nebudu na zábavě a ani jinde ve společnosti sedět v koutě. Kdybych jen tušila, jak bude můj život a život všech těch krásných žen vypadat za dvacet, třicet let.
Zub času nenechá na nikom nit suchou.
S tím, že nejsem nijak zvlášť hezká jsem se nakonec smířila, a tak jsem se snažila alespoň zaujmout, být zajímavá a milá k lidem. Hezky jsem malovala a také jsem si zamilovala vodu. V bazénu jsem byla víc jak doma. Jak léta ubíhala, začala jsem si všímat té proměny okolo sebe. Zatímco já jsem řešila jak zaplavat nebo uběhnout nejlepší čas a utrhnout osobní rekord, kamarádky, všechny školní krásky a bývalé kolegyně řešily známky počínajícího stárnutí. Vrásky a první šedivý vlas je přiváděl takřka k šílenství. Mládí, krása a mužský obdiv je s přicházející čtyřicítkou pryč. I pod tunami make-upu se staly se neviditelnými.
Stranou nezůstaly ani celebrity především ženského pohlaví. Snad i sám červený koberec, po němž vcházely do síně slávy lehce přivíral oči nad tou náhlou proměnou. Ženský pohled na krásu je zcela odlišný než ten mužský. A největší ránu a vrazit dýku přímo do srdce si dokážou uštědřit právě ženy. A snad to i mnohem více od nich bolí, než od muže. Ženy by měly stát při sobě stejně tak, jako stojí chlapi. Muži spoustu blbinek neřeší a právě šedivé vlasy a strniště na tváři z nich tvoří galány. Kráčí-li po červeném koberci muž typu Richarda Gereho nebo Forda Harrisona, v mnohých tito muži s postříbřenými vlasy vzbuzují údiv, zatímco nad hlavou Pamely Anderson se snáší hromy a blesky.
Je to žena. A co víc, dovolila si zestárnout, a na světle božím ukázat svůj nenalíčený obličej s povadající pletí. Nic víc, nic míň. Jenže to má jeden háček. Stárnutí se zvláště u žen a ještě takových, které si přivlastnila polovina světa se ve světě věčného mládí a krásy v plném rozpuku jen tak neodpouští. A už vůbec ne ženám, v nichž jsme viděli bohyně. Hollywoodská herečka Blake Lively, 37 let žaluje svého kolegu z branže Baldoniho za to, že ji neustále upozorňoval na to, že je stará a tlustá. Matku čtyř dětí přirovnával k pytli, který se v náruči ani nedá unést. Nu, hlupák. Ve šlépějích této ženy nešel.
Jestli je někdo na světě spravedlivý, je to čas.
Jakoby nám právě tyto ženy připomněly naše vlastní stárnutí, které si nechceme připustit. A právě v tomto je výhoda nás ošklivek. Přehlížené jsme byly takřka celý život a s tím, že ve stáří oslníme svět nepočítá snad nikdo ani ve své nejbujnější fantasii. Takové ženy mohou jen překvapit. Zatímco mnohé krásné a obdivované ženy s přibývajícími léty zešedivěly a také pěkně nakynuly, ošklivky naopak prokoukly. Zvláště ženy, které zůstaly po část svého života u sportu nebo žijí ve šťastném manželství, cítí se milované a opečovávané. Spoustu takových vídám a nestačím se divit, jak jim to, a některým dokonce jako babičkám sluší. S vnoučátky rozkvetly. Rok sem rok tam, skutečný věk si lze jen domýšlet.
Stárnutí nezabrání nikdo. Ani zásah pozlacených ručiček plastického chirurga. Ani jeho dílo není věčné. Zub času si ukousne zase někde jinde. Tato společnost klade vysoké nároky zvláště na ženy. Bere jim přirozenou krásu, a nutí je stát se bezduchými voskovými figurínami jako před kopírák. Přirozené ženství se pozvolna vytrácí do nikam. A pokud se nějaká zpěvačka nebo herečka objeví ve svých -sáti zcela přirozená, třeba nenalíčená nebo jen jemně, je to očima společnosti považováno téměř za hřích. Stejně tak, jako když je nalíčená příliš, přibere nebo zhubne, vezme si kratší nebo příliš dlouhou sukni. Bez ohledu na to, že zkrátka jen přirozeně zestárla, prošla si těžkou životní zkouškou, prodělala vážnou nemoc nebo porodila tři děti.
Nejlépe problém lidí, co mají potřebu řešit cizí životy, protože ty jejich jsou příliš fádní a nudné vystihla Ewa Farna v písní Boky jako skříň. Udělala si legraci ze sebe samé a názory jiných pojala s humorem. V tom to asi mají vskutku lehčí ošklivky. S přibývajícími roky zrají do krásy. A pokud vstoupí na červený koberec ve své jedinečnosti, obecenstvo jen žasne. Přicházejí staré se stříbrem ve vlasech a tváří popsanou drobnými linkami. Nikdo je nekritizuje ani nehaní. V mládí nepatřily mezi krásky na výsluní, nestaly se bohyněmi po kterých vzdychají stovky mužů, a ženy jen tiše závidí, a tak se od nich ani nic jiného neočekávalo. Mohly jen mile překvapit. V mládí to mají lehké krásné ženy. Alespoň se to tak všeobecně tvrdí. S přibývajícími roky se ale role ujímají ošklivky.
Ty ženy si žijí svůj klidný život nebo občas zazáří v nějaké menší roli. Jen s tím, že nad nimi nikdo nevzdychá. A tak si ty pohledem společnosti zaškatulkované ošklivé holky mohou dovolit nezamrznout v čase. Nejvíce jsem se sžila s Jolanou z filmu Účastníci zájezdu, kterou si zahrála Anna Polívková. Neobyčejně obyčejná, netuctová holka se smyslem pro humor. Takové jsme my ošklivky a snad i šťastnější ve stáří. A klidně si můžeme vyjít do společnosti nebo jen jít nakoupit „na Pamelu“.
Pestrý svět 5.2.2025
https://www.super.cz>clanek>celebrity-nejdriv-se
