Článek
Studuje, cestuje, poznává svět, nové lidi, jinou kulturu. Utrácí za přepych, aby nezůstal pozadu za všemi těmi celebritami chlubícími se na sociálních sítích bohatstvím a vystavující na obdiv svá dokonalá opálená těla z Karibiku. Mnohdy ani netuší, že to vše je převlečená bída v pozlaceném pozlátku. Uplyne pár let a on najednou zjišťuje, že vlastně nemá nic jen pár hezkých vzpomínek, které se s přibývajícím věkem ubírají kamsi do neznáma.
Začíná takřka od nuly a žije v předraženém pronájmu. A ač se jeho plat blíží tomu průměrnému, za jiný by ani nevstal z postele, tak úplně spokojený se svým životem není. Už není žádný mladík. Začíná mu chybět rodina. Někdo, koho může jen tak obejmout. Nestačil zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Stejně tak, jak učinil jeho tatínek a děda. Cítí se tak nějak vnitřně prázdný. A ačkoliv toho hodně procestoval a viděl, nestačil nikde zapustit kořeny.
Na prodlouženém víkendovém wellness pobytu jsem se seznámila se starší paní. Na svůj věk to byla celkem hezká paní, bylo vidět, že i po pětapadesátce o sebe nepřestává pečovat. Paní Růženka dá se říct byla celkem veselá kopa, nezkazila žádnou legraci, vypadala šťastně a spokojeně oproti jiným ženám stejné věkové kategorie. Vizáží i outfitem poněkud vyžilým. U některých se jen těžko dalo odhadnout, zda na snídani nepřišly rovnou v pyžamu, jiné připomínaly šedé myšky, další kyselé okurky. Za celou dobu se neusmály. Jen se tak divně křenily.
Hezká upravená žena vždy přitáhne pozornost.
Především na večeři vypadala paní Růženka jako královna za kterou se otočil nejeden muž. Upravená, třebaže už zralá žena vždy přitáhne pozornost. Říkala jsem si, že paní zřejmě pracuje v kanceláři nebo je profesí masérka, kosmetička či snad nějaká věštkyně. Byla tak trochu tajemná a zajímavá. Vyzařovalo z ní něco krásného a čistého. Nakonec mě překvapila. Téměř do padesáti let pracovala jako aktivizační pracovnice v domově důchodců. Práce ji bavila a obohacovala. Poznala nespočet lidských osudů. Smutných i těch veselých. Nesčetněkrát se setkala u svých klientů s hlubokou bolestí, osaměním, zlomeným srdcem a také umíráním.
Po prodělané nemoci už se ke své profesi nevrátila. Příliš lidské bolesti a utrpení už ji vnitřně vysávalo. Pečovatelek bylo stále málo a tak občas vypomohla i tam. Pak si ale řekla dost. I ona má jen jedno zdraví, milovanou a milující rodinu a také už svůj věk. Obětovat se donekonečna zkrátka nejde. Vždyť spousta jejích klientů o něž pečovala nebo jim zajišťovala kulturní a rehabilitační program už v jejím věku byla dávno v důchodu. A určitý věk už má své meze přes které vlak prostě nejede. Nějaký čas byla na úřadě práce a pak si našla práci uklízečky v mateřské školce. Za minimální mzdu, za což ji mnohé kamarádky hubovaly.
Ona, s maturitou a bohatou praxí jde na stará kolena uklízet. A ještě za nuzný plat. Naopak Růženka si nestěžovala. Odpracovala si své a domů odcházela s čistou hlavou. A přestože si o několik tisícovek pohoršila a pobírá jen minimální mzdu, nestěžuje si. K příjmu ze zaměstnání ještě pobírá příspěvek na bydlení, ale jinak žije skromně. Naopak wellness pobyt v lázních, který dostala od syna k narozeninám si užívá plnými doušky se vším všudy. A jak jsem se dověděla, to, že hezky vypadá jsou prý geny po mamince a postava tvrdě vydřená. Skoro obden chodí běhat takřka za každého počasí a na dlouhé procházky se svým čtyřnohým kamarádem Ajaxem. Také ráda plave. Dokonce za mlada plavala závodně.
Malá vnučka se stala světlem jejího života.
A jelikož se jí narodila vnučka, chce být zároveň milující babičkou. Své už si oddělala, porodila dvě děti, třetí potratila a teď přišla na svět malá Adélka. V 58 letech za kariérou navždy zavřela vrátka. Honit se a něco si dokazovat už v roli babičky nepotřebuje. To ráda přenechá mladším. Před pár lety si koupila malý útulný byt na hypotéku a tu už bude mít pomalu splacenou. A tak se na stáří cítí zajištěná. S příliš velkým důchodem nepočítá, protože starých lidí bude víc než těch v produktivním věku, a tak si nemyslí, že se její důchod bude každoročně zvyšovat štědrými valorizacemi jako je tomu dnes u jejích rodičů.
A to, že pracuje jen za minimální mzdu ji nějak zvlášť netrápí ani nedehonestuje. Děti má ráda a její práce přináší ještě bonus navíc. Je v pohybu a tak nepřibírá.„ Klidně zhltnu celý polárkový dort u kafíčka jako malinu. I s koňakovou špičkou", směje se paní Růženka na celé kolo. K nemilosti poněkud prostornějších dam z jejichž očí míří na drobné tělo paní Růženky nespočet jedovatých šípů. Do celkem pohodové atmosféry se vmísila teta závist. Růženka vše bere sportovně a s nadhledem. Hlouposti ani životy jiných neřeší a to, že někdo řeší zrovna ten její je jeho problém. Necítí se být za tyto dámy zodpovědná.
Energická Růženka se pro mě stala sluníčkem pod lampou.
Jde si raději zaplavat do bazénu, na masáž a pak se proběhnout kolem rybníka. Obdivuji ji. Paní, která nejenže dokázala porazit vážnou nemoc, nikomu nic nevyčítá, nezahořkla ani neobviňuje osud, jak je k ní nespravedlivý. Život bere s nadsázkou a užívá si ho. Ví kým je a kdo je. Krátce před šedesátkou už nemá zapotřebí se někomu zodpovídat za to, že celý den proleží u televize nebo si obleče růžové šaty koupené v sekáči a vyrazí do ulic. U oblíbeného seriálu si dá sklenku vína a pak popřeje letmým zavoláním dobrou noc dceři a malé Adélce.
Je babička. Milující, pracující, sportující, ale babička na kterou si jen tak někdo a nic nepřijde. A protože Růženka ráda maluje, stačila nakreslit pár pohádkových postaviček na kamínky a skrýt je u cesty, školy, školky, poblíž zámku, na pláži u rybníka a autobusové zastávky. A jeden věnovala příjemné a milé paní v cukrárně na náměstí, kam jsme chodily na báječné šlehačkové poháry s jahodami. Jako kdysi malé holky se svými maminkami. Z této paní sršelo tolik pozitivní energie, že mě nabila na celý rok. Stejně tak jako Třeboň, naše jihočeské moře. Byla takovým sluníčkem pod lampou.
