Hlavní obsah
Názory a úvahy

Přeplněné Česko. Počtem obyvatel se blížíme 11 milionům a překážíme si.

Foto: Michaela Kočička/pixabay/obrazky/zdarma

Česká republika je malá země v samém srdci Evropy, kde se lidem žije dobře, aniž si to mnozí uvědomují. Máme zde spoustu krásných památek, z nichž dýchá duch historie.

Jsme malá země, které by možná stačilo mnohem méně obyvatelstva, než má. Lidé by měli mnohem více soukromí, tolik by se nespotřebovávalo a ani nemuselo stavět.

Článek

Má to však jeden háček. Rapidně přibývá starých lidí, zatímco porodnost rok od roku klesá. Jazýček vah se vyklonil na stranu stáří, čímž ekonomika ztrácí rovnováhu. Mílovými kroky vstupujeme do nového věku. Věku šedin, jaký historie doposud nepoznala, a bezpochyby celou naši zemi promění. Krásný čas poupat a růží pohltí padesát odstínů šedi ve všech možných podobách.

Zcela jinak by tomu bylo, kdyby naopak převažovalo více dětí a lidí v produktivním věku. Staří lidé by nemuseli pracovat takřka do úmoru a na zasloužený odpočinek by odcházeli před šedesátkou. Stejně tak, jako jejich rodiče a prarodiče. Své řemeslo by předali svým následovníkům plným energie a neotřelých nápadů. A pokud má něco posunout společnost dál, je to právě mládí. Ze starého, zkostnatělého člověka už se těžko něco vydoluje.

To své už odevzdal. Ať už ve formě svých následovníků nebo tvrdé práce. Země česká na svém území přivítala okolo 11 milionů obyvatel. Ať už z řad domorodců nebo přistěhovalců z různé části světa. Její kapacity dá se říci se naplnily. A také život lidí se hodně proměnil, než ten, jaký jsem poznala jako Husákovo dítě. Především s válečným konfliktem na Blízkém východě si stále více uvědomuji, jak je celý svět křehký, jak my sami jsme křehcí.

Žijeme sami a zabíráme stále větší území pro výstavbu

Když si vzpomenu na život před téměř čtyřiceti lety, žili jsme v bytě 2+1 jako čtyřčlenná domácnost, co měla jednu televizi, jednu pračku. Mobily tehdy ještě neexistovaly. Do školy a později do práce jsme chodili buď pěšky nebo využili veřejnou dopravu. U babičky v malé vesničce, k níž jsem tak ráda jezdívala stávalo jen pár chalup nebo zemědělských stavení. Všude kolem byla buď pole, louky, rybníky nebo hluboké lesy.

Generace, pokud to šlo, žily víceméně pospolu. Mladí si přistavěli nahoře a staří odešli na vejminek. Tento pohled nejvíce nastínil film Babička odvysílaný na velikonoce. Babičce nevystavěla dům stáří paní kněžna. Po smrti svého manžela Jiřího ve válce se vrátila ke svým rodičům a podzim života strávila u své dcery ve venkovském stavení na Starém bělidle, kde se snažila být užitečná, dokud jí zdraví sloužilo a síly stačily.

Vypomáhala s vnoučaty, kterým předávala moudrosti života, víru, vzájemnou lásku a soudržnost rodiny a především pracovitost. Dnes, v přelidněném světě žije každý nejraději sám a život si zařídí po svém. A tak místo vícegeneračních bytů a domů se začínají stavět především ty, pro jednočlenné domácnosti. Lidé žijí ne spolu, ale vedle sebe. A tam, kde by stačila pro pár jedna televize, jedna pračka, jedna myčka, jedno auto, dnes má každý své vlastní zařízení.

Žijeme v nadbytku, ne-li v přebytku

Jídlo si mnozí necháváme dovézt rovnou před dveře domu. A pokud dům obývá rodina, je zvykem mít každý své auto. Tatínek, maminka, dcera i syn. A nemusí to být jen na vesnici, kde je ne vždy dobře dostupná veřejná doprava, ale i ve městech. Zkrátka už to patří k životnímu standartu. A tak města nejsou přeplněná jen lidmi, kteří už si navzájem začínají vadit, ale i auty, pro která se staví nová a nová parkoviště. I na úkor zeleně. Tam, kde bývala pole nebo menší lest vyrůstají nevzhledné krabice supermarketů jen pár metrů od sebe, nebo fabriky, v nichž pracují ponejvíce cizinci. A pro ty se zase staví ubytovny.

Namísto k rybníku nebo k babičce na venkov létáme do exotických krajin. A to mnozí i několikrát za rok. Hodně lidí se snaží alespoň o víkendu či dovolené uniknout z rozpálených velkoměst. Cítí se vyčerpaní, vyhořelí, bez energie. Mladí i ti starší. Mají takřka vše, ale chtějí mít ještě víc. A tak se honí a honí, zrychlují své pracovní i životní tempo, až jim najednou život proletí mezi prsty a zjistí, že zůstali sami a nemocní. Jen s kočkou nebo psem, která je ale na stáří nezajistí. Od toho je tady ale stát a nějaká ta pečovatelka, která jim utře půlky.

Lidstvo stojí na rozcestí. Možná už neví kam a jak dál. Všeho má nadbytek, takřka vše je vymyšleno, tedy alespoň obyvatelstvo vyspělého světa, jako jsme třeba právě my, Evropané. Zažila jsem nedávno v pražském metru nevrlou ženu, co do všech strkala, všichni kolem jí vadili. Lidé namačkaní na sebe s kyselým úsměvem ve tváři. A najednou mi došlo, že už je nás tak nějak moc a člověk vlastně ztrácí svou intimní zónu, čas nadechnout se. A právě s konfliktem na Blízkém východě si říkám, zda vůbec toto bude věčné.

Jednou může přijít začátek konce

A co vůbec se zhýčkanou společností udělá nedostatek přírodních surovin, na kterých je závislá, omezení spotřeby, uskromnění se v jídle. Případný blackout, kdy na nějaký čas zůstaneme bez mobilu, svítit si budeme baterkou a v zimě si navlékneme ony pověstné dva svetry. Možná v právě v nelehkých časech, které jednou mohou přijít, by asi bylo mnohem lepší, kdyby nás v Česku žilo o něco méně. Třeba jen 6-7 milionů. Měli bychom více místa, nebyli tak uhonění a snad si uměli život i mnohem lépe užít a vychutnat.

Takových Finů je mnohem méně a jsou daleko před námi. I co se zajištění bezpečnosti obyvatelstva při vzniklém válečném konfliktu týče. Je nás tedy málo nebo už moc. Na práci málo, na čerpání ze státní kasy příliš. Alespoň pohledem ekonomů. Nejvíce samozřejmě stoupají mandatorní výdaje, a to především na vyplácení důchodů, což se do budoucna jeví jako problém. Lidé mezi sebou vykopávají nesmyslné příkopy.

Ten je starý, příliš nás stojí. Ten je mladý a líný. Jen studuje, cestuje, užívá si a neplodí potomstvo. Ten překáží v obchodě nebo v koloně aut na dálnici. V panelákách už si překážíme i jako sousedé, které raději nevidíme a s mnohými se nechceme potkávat. Brzy nás bude 11 milionů a zvláště ve větších městech žijeme jako sardinky namačkané v jedné plechovce. Snad i proto se kamsi vytrácí to obyčejné lidství, laskavost, prostý úsměv, vlídné slovo.

euro.cz/clanky/pocet-obyvatel-ceska-byl-loni-nejvyssi-od-konce-druhe-svetove-valky-narozenych-deti-ale -ubyva-1468680

socialnipolitika.eu/2025/05/cesko-ma-nejvice-obyvatel-od-konce-2-svetove-valky-porodnost-je-vsak-nejnizsi-v-historii

zpravy.tiscali.cz/co-jste-nevedeli-o zivote-evropanu-270115

universitas.cz/aktuality/13346-jak-se-nam-v-evrope-zije-cesko-prekvapilo-kvalitou-zivota-patri-k-evropske-spicce

worldometers-info/cs/svetova-populace/finsko-populace

idnes.cz/zpravy/zahranicni/finsko-bunkr-helsinki-bezpeci-sportoviste-kryti-ochrana.A231213_115437_zahranicni_ikro

denik.cz/ekonomika/duchodovy-system-schodek-valorizace.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz