Článek
Zaslala jsem nespočet odpovědí na pracovní nabídky, a pokud vůbec dorazila nějaká odpověď, byl to doslova zázrak. Ačkoliv jsem spíše sportovní typ, ani čistá ženská elegance mi není cizí a na osobní pohovor se dokážu náležitě připravit. Jemné líčení, černá nebo tmavě modrá sukně a bílá halenka nic nepokazí. Vypadám o deset let mladší, než kolik mi ve skutečnosti je a komunikativně se domluvit anglicky mi také problém nečiní.
Spoustu nových věcí napříč obory jsem se musela za dosavadní pracovní éru naučit. Ať už na pracovišti nebo jako samouk přes internet. Dnes, pokud člověk opravdu chce a nechce zakrsnout v minulosti, to ani jinak nejde. A také o sebe s přibývajícími léty musí více pečovat. Zvláště, je-li žena.
Do důchodu máme daleko, ale práce pro nás není.
Na ty nároky bývají mnohem vyšší než na muže. Jelikož jsem mimopražská, kdy v našem menším městě, aby práci, zvláště starší člověk, pomalu hledal po čtyřech a se svíčkou v ruce, na pohovory jezdím do hlavního města i za cenu toho, že když zaplatím drahou dopravu, musím se na pár dní omezit. A to hlavně v jídle. Pokud ale o práci opravdu stojím, nic jiného mi nezbývá, i kdybych po zbytek týdne měla louskat ořechy jako slavná Marfuška.
Být v důchodu, v němž už bych dle starých měřítek byla, tak si pískám. 19 580 Kč, co mi spočítala důchodová kalkulačka, by bylo přímo královských. A k tomu třeba nějaká brigáda. Moje kamarádka také skončila bez zaměstnání a musí vyjít z podpory v nezaměstnanosti necelých 9 000 Kč. Na osobní pohovory mimo město nejezdí. Po odečtení nutných životních nákladů jí už nezbývají peníze.
Ženy takřka před důchodem bývají často odsouzeny k živoření, a to jen proto, že o ně zaměstnavatelé valný zájem nejeví, a pokud to jde, přijmou raději muže. Nebo člověka o generaci, dvě mladšího. Málokdo si také uvědomuje, že denní dojíždění do práce a zpět, co mnohdy zabere tři hodiny a více, člověka před důchodem začíná vyčerpávat. Být z Prahy, tak si pískám jak malý Jarda. Udělám si roční lítačku a mám po starostech. A na pohovory mohu chodit třeba půl dne a pak znovu a znovu.
Drahá doprava nahrává vyšší nezaměstnanosti.
Když už na pohovor dorazím a za cestu autobusem zaplatím dvě stovky, snažím se, abych práci získala a odcházela domů s pocitem, že ve svém věku ještě nepatřím do recyklace. Po pár dnech se ale dovím, že byl přijat jiný uchazeč. Jakmile otevřu email, vyskočí na mě nespočet omluv, kterak zaměstnavatelé litují a jak moc si váží mé kvalifikace, vzdělání, praxe a odbornosti, ale firma dala přednost uchazeči, lépe splňující uvedené podmínky.
Tohle mi ale moje blonďatá hlava nebere, protože uvedené podmínky jsem ve většině případů naprosto splňovala. A dokonce v nabízeném oboru měla i mnohaletou praxi a zkušenosti. Proč mě tedy s tím svým politováním takto urážejí. V 58 letech nejsem žádná nemohoucí stařenka, ani zahořklá bába, co proklíná celý svět. Naopak žena plná optimismu. Tedy byla jsem, dokud jsem měla práci.
A pokud mám odcházet do důchodu v 65 letech, nemohou na mne pohlížet jako na babičku, co jim na pracovišti může každou chvíli zdechnout. Mám sice artrózu 2. stupně a menší problém s kyčlí, avšak svou práci jsem vždy zvládala. No, mít ID, tak se o mě firmy naopak zase poperou. A už vůbec nechápu, proč je na určenou lehčí pozici vhodnější spíše pro ženy vybrán muž. Anebo je mi jako ženě nabídnut mnohem menší plat, než stejnému uchazeči, jen proto, že nosí kalhoty.
Najít zemi zaslíbenou bez diskriminace, člověk by platil zlatem.
Jak já jen závidím zemím, jako je třeba Skandinávie, kde panuje rovnost. Hledí se skutečně jen na to, zda je člověk pracovitý a ne na věk nebo pohlaví. Tady je možná ještě zakořeněná doba z dávné minulosti, kdy muž svou rodinu uživil a žena pracovat nemusela. A také ženy v mém věku už byly dávno v důchodu a staraly se o vnoučata. Někdy se mužská přímost ale fakt ocenit musí.
Jeden z nich uvedl: „No, řeknu to asi takhle. Ženských je zkrátka moc a jsou s nimi jen problémy. Vidím to u nás ve firmě. Jedna je pořád s dětmi na ošetřovačce, další mi každý měsíc na pár dní nepřijde, že je jí nevolno, stejně tak jako starší žena, co už je úplně vyšťavená, k lidem nepříjemná, vyhořelá. Tak raději vezmu chlapa a mám klid“.
Stručně řečeno, mladá žena prostě menstruuje, pak otěhotní a půjde na mateřskou. Když se bude chtít po mateřské vrátit zpět do práce a děti onemocní, nikdo za ní práci chtít dělat nebude. No, a ta před důchodem je už zkrátka za zenitem.
Mnohé ženy 55+ o výletě za památkami zatím jen sní.
Jen muži asi nestárnou. A tak prosím všechny zaměstnavatele. Pokud zveřejňujete pracovní nabídku a o starší lidi, převážně ženy nejevíte zájem, normálně to tam uveďte. Spoustě lidí a mnozí z nich jsou ve skutečně zoufalé životní situaci, drahé bydlení, hypotéka, energie usnadníte práci a oni tak ušetří alespoň pár korunek ve svých peněženkách.
A věřte mi, setkávám se se spoustou žen 55+, které celá léta hledají práci, a o tom, že si koupí třeba hezké šaty, udělají radost vnoučatům nebo vyrazí na výlet na Karlštejn, zatím jen sní svůj americký sen. Přestože daly zemi děti, mnohé mají odpracováno 40 let a více, zkrátka zestárly a společnost si jich přestala vážit. Staří a starší jsou a bohužel v budoucnosti zřejmě budou společnosti na obtíž.
A ten, kdo vymyslí, co s nimi mimo odsunutí na Antarktidu, klimatické změny s neúnosnými vedry nebo různé pandemie, zřejmě dostane Nobelovu cenu. To, co jsem sesbírala na různých pohovorech by možná stačilo na román se smutným koncem. V této zemi není místo pro staré.
