Článek
Pamatuji si to jako by se to odehrálo včera. Byla jsem oplácaná holka ostříhaná na vrabčáka hledící na tento svět přes silná skla. Po přestupu z vesnické malotřídky do jedné z městských škol jsem se stala černou ovečkou ve třídě, stejně tak jako handicapovaná dívka Zdenička. Třídní krásky námi opovrhovaly, byly jsme ošklivky, o které kluci příliš nestáli. Tedy kromě občasného opisování. Zdenička na tom byla o něco hůř než já. Trochu kulhala a jedno prso měla menší. A tak nosila vytahané svetry a na tělocvik raději nechodila. Když třídní krásky kolem nás procházely, odplivly si. Po škole nás vyzvaly ven před dům, kde byl kobercový klepač. Zavázaly nám oči, my jsme jim musely ohmatávat nohy a snažit se uhodnout, které patří. Nebo na nás na ulici pokřikovaly tlustoprdka s kulhavkou.
Pak jsem viděla film Metráček. No, ta Jitka jsem byla celá já. Film jsem shlédla několikrát a právě Jitka mi nejvíce imponovala.„ Však já jim ještě ukážu," říkala jsem si. A stejně tak jako Jitka jsem se místo pravidelné návštěvy cukrárny se Zdeničkou, kde jsme zajídaly vnitřní bolest a své velké dívčí trápení jsem se vrhla na sport. Ve strýčkově království jsem našla dvě koule. Byly pěkně těžké, ale za to mi pomáhaly vybudovat si svalovou hmotu a zpevnit postavu. Na dveře stodoly u babičky jsem si namalovala kruh a do toho jsem se trefovala. Pak jsem s koulemi chodila na pole a házela do dálky. Stejně tak jako Jitka.
Šikanou si ve škole nejvíce prošly ošklivky.
Když jsem si jednou nechtěně rozsedla brýle, koupil mi tatínek o něco modernější obroučky a nechala jsem si dorůst vlasy. I ta nešťastná kila šla časem dolů. Když nás se Zdeničkou spolužačky opět vyzvaly ke kobercovému klepači zahrát si nohy, jak hru pojmenovaly, už jsem měla v hlavě plán, s jakým nepočítaly. Dvakrát se mi nepovedlo přiřadit nohy správně. Spolužačka Markéta mě chytla za vlasy a mrskla se mnou na zem. Zvedla jsem se, a tak jak jsem byla celkem v dobré kondici díky tréninku v hodu koulí, úder jsem jí vrátila. Překvapivě na mě koukala s otevřenou pusou. Vzala jsem nůžky a se slovy„ už nikdy víc se mě ani Zdeňky nikdo z vás nedotkne," jsem jí ustřihla culík sahající do poloviny zad. Ostatní holky utekly a od té doby jsme od nich měly pokoj.
Zdenička hezky malovala a se svými výtvory se probojovala na soutěž do Prahy, kde získala ocenění. Pracovat jsem na sobě nepřestala a nakonec jsem si získala i přízeň spolužáků. Zvláště při vybíjené jsem bodovala. Krásně jsem se míčem strefovala do zadečků krásek a ty padaly k zemi jak shnilé hrušky. Děti někdy dokáží být kruté bez ohledu na dobu a režim. Za oběť si většinou vyberou dítě slabší a bojácné. Nebo se nějak odlišující od ostatních. Buď se hůře nebo lépe učí nebo obléká. Pochází ze sociálně slabší rodiny nebo naopak té bohaté. Je obézní, dívka není moc hezká a kluk je tichý ňouma.
Zkraje devadesátých let byly především šikanovány a zesměšňovány děti, které nosily oblečení z vietnamské tržnice. Dnes hraje hlavní roli značkové oblečení stejně tak jako chytré telefony. Čím nadupanější model dítě má, tím lépe pro něho.
Zlá macecha šikanuje hodnou Popelku.
V dobách socialismu stejně tak jako dnes nebyly šikanovány pouze děti na školách, ale také vojáci. Nejvíce si vytrpěli především nováčci, na nichž si o něco starší mazáci léčili své ego. Jeden z příkladů takovéto šikany v armádě nastínil film Chlapci a chlapi, kde je šikanován slabý a maminkou opečovávaný voják Voříšek, který získal přezdívku kyslík. Šikanu na škole zase přibližuje film Obecná škola, kde žáci dokonce šikanují svou učitelku, stejně tak jako Třetí patro nebo Kukačka v temném lese. Mnohým dětem chybí převážně autorita, jakou si např. v Obecné škole dokázal zjednat nově příchozí učitel Igor Hnízdo. Při sledování filmu Zkažená mládež doslova běhá mráz po zádech. Prvky šikany se dokonce objevují v pohádce Tři oříšky pro Popelku, kdy macecha s její dcerou Dorou šikanují hodnou a pracovitou dívku. Nově se šikana začíná objevovat také na trhu práce, kde jsou dehonestováni především starší zaměstnanci. Šikana je odrazem nemocné společnosti, kdy neplní výchovnou funkci ani rodina ani škola. A mnozí zaměstnavatelé žijí v předsudcích.
Oproti minulosti spousta dětí a mladých lidí čelí šikaně na sociálních sítích, kdy jedno jediné video jim navždy obrátí život naruby. Dnešní děti jsou méně psychicky odolné. Jsou vystresované, mnohé díky virtuálnímu světu ani nevědí co je správné a co ne. Ve spoustě počítačových her se děti setkávají s hrdiny, kteří mají dva, tři životy. Jsou silní, úspěšní a společnosti udávají řád. A ti slabší do takové společnosti zkrátka nepatří. V mnohém selhává jak rodina tak samotný stát. Mnozí rodiče mají dvě práce, na děti nemají čas. Pracují maminky, tatínkové, babičky a dědové. Dítě se cítí osamělé a uchyluje se do světa virtuálního. Tam ale pomoc nenachází. Školství je pře emancipované a část učitelů se blíží důchodovému věku či v něm už dokonce je. Někteří už jsou dokonce vyhořelí. Společnost je rozdělená, což se odráží i v dětském kolektivu.
Stále více mi připadá, že začínají být mnohem agresivnější dívky než kluci. Dívky, které se jednou stanou matkami. Ženy byly stvořeny jako ta něžnější část lidstva, ale v mnohém umí být drsnější a zákeřnější než chlapi. Šikana může začít už tím, že dítě k smrti ubije či utýrá kočku. Pak si troufne na stejně slabé dítě jako byla právě ta kočka. Dnes jsou děti mnohem více informované a heslem by se mělo stát: Šikana je pro sraby. Děti by se neměly bát zasáhnout tam, kde někdo tomu druhému ubližuje třeba slovy:„ Jsi v pohodě kámo".
https://www.denik.cz>krimi>hodonin-sikana-utok
https://seznamzpravy.cz>clanek-domaci-zivot-v..
https://zpravy.aktualně.cz.>domaci-facky-byly-jen..
https://denik.cz>hodonin>hodonin-sikana-utok..
https://chebsky.denik.cz>krimi>sokujici-pripad-z-…
https://denik.cz./z-domova/deti-kote-20080726.html
https://csfd.cz/film/232359-zkazena-mladez/prehled
https://cs.wikipedia.org>wiky>skolni-sikana
