Článek
Očima nejen zaměstnavatelů ale i částí společnosti jsou starší lidé vnímáni jako ti méně chápaví, neumí s novými technologiemi a mnohem více marodí. Tímto argumentuje spousta zaměstnavatelů a zástupců mladší generace. Dinosaurus s Avatarem prostě pracovat nemůže. Na jedné straně nejsou lidi, po nichž trh práce volá, i když nezaměstnanost začíná pomalu stoupat, na té druhé před potenciálními uchazeči zavírá dveře. Matky s malými dětmi budou věčně na ošetřovačce, stačí když ve školce pár dětí onemocní, maminka nemá hlídání a průšvih je na světě. Především mužští a bezdětní kolegové a kolegyně budou prskat, a na hlavu mladé maminky snášet hromy a blesky s tím, „že zase za ni musí pracovat, zatímco ona si válí šunky doma“.
Hranice odchodu do důchodu se posunula, pracovní místa pro lidi před důchodem ale chybí.
Starší zaměstnanec se zase stává na základě svého věku obětí šikany. Mnohem více ženy než muži, na něž jsou kladeny požadavky především ohledně vzhledu. Starší lidé jsou vnímáni jako staří, pomalí a více času tráví v ordinaci lékaře než na pracovišti. V mnoha, především menších městech zvláště pro mladé maminky stejně tak jako pro starší ženy předdůchodového věku chybí pracovní příležitosti. Zatímco maminka menších dětí nemůže dojíždět desítky kilometrů za prací z důvodu péče o děti a rodinu, mnohá šedesátnice se zdravotními neduhy, v tomto věku zcela běžnými už to nezvládne. Zvláště v parném létě. Stát posunul hranici odchodu do důchodu nad pětašedesát let, avšak téměř žádná pracovní místa pro lidi, kterých schází do důchodu jen pár let nevytvořil. Na vrátnicích většinou sedí invalidé nebo naopak mladí lidé v plné životní síle.
Kratší pracovní úvazky téměř neexistují a na home office většinou zůstává spíše mladší generace. Trh práce zamrzl v minulosti. Jak mladí tak část starší generace chce vyváženost mezi rodinným a pracovním životem. Mnozí mladší lidé, převážně generace Z už tolik netouží po kariéře, jak bylo časté v době jejich rodičů. Chodit z práce vyčerpaní a ztrhaní je pro tuto generaci out. Zkrátka nemyslitelné, přeloženo do češtiny. Chtějí si více užívat volného času, věnovat se koníčkům, mít čas na přátele, kamarády, cestovat, zkrátka si života užívat plnými doušky.
Lidé starší pětačtyřiceti let, tzv. sendvičová generace zase začíná pečovat o své staré rodiče a spousta žen ještě o rodinu. Třeba nemocného manžela nebo se ještě starají o děti. Věk prvorodiček se oproti minulému století notně posunul. Ono je na půdě parlamentu mnohem jednodušší stvořit plán A, ale zapomenout na plán B. A bez důsledné analýzy a podnětů především zdola, ohlasů široké veřejnosti, lékařů a zaměstnavatelů, stejně tak jako zaměstnanců se takovýto projekt bez hlavy a paty dříve či později stane bezcenným paskvilem.
Vize Donalda Trumpa
Amerického presidenta Donalda Trumpa vynesly na nejvyšší post především slogany: „Vše pro Ameriku, americký občan na prvním místě, doba, kdy pracující živili nepracující, je pryč, Amerika bude znovu bohatou a prosperující zemí“. A také z jeho úst čím dál více a hlasitěji zaznívá, že Evropa se bude muset především postarat sama o sebe, své občany, a to i v rámci obrany. Příspěvek na obranu má činit 5 % z hrubého domácího produktu bez ohledu na to, zda členský stát NATO patří mezi ty chudší. Evropa bude vůči USA čelit mnohem vážnějšímu problému. A to demografickému. Zestárnutí obyvatelstva bude potřebovat vynakládání stále vyšších výdajů především na zdravotní a sociální péči. Evropa je např. v důchodové oblasti mnohem solidárnější než Amerika.
Jen v České republice směřují nejvyšší výdaje ze státního rozpočtu na důchody a sociální služby. Mnozí namítnou, že takové Německo vydává mnohem více ze svého hrubého domácího produktu. Nesmí se však zapomínat, že Německo je mnohonásobně větší než naše země a české obyvatelstvo stárne nejrychleji v EU. Nějaký čas jsem pracovala s kolegyní, která žila v USA a život v porovnání s Evropou je v Americe naprosto nesrovnatelný. Její vyprávění bylo více než zajímavé. Amerika zavedla systém, kdy se každý převážně musí postarat sám o sebe. Tento systém se zde pokoušel napodobit v 90. letech premiér Václav Klaus, k čemuž používal prapodivnou neviditelnou černou ruku trhu.
Sociální systém USA: Nepracuješ, neodvádíš daně, nejíš. Žádné sociální dávky se při onemocnění lachtaní nemocí neposkytují. Chceš bydlet a nepracuješ, založ si bejvák třeba v kartónové krabici pod mostem. Na stáří se každý musí zčásti zabezpečit sám. Třeba vkladem do investičního fondu nebo si odkládat určitou částku z dob produktivního věku. Američané odvádějí v produktivním věku oproti evropským poměrům nízké sociální pojištění ze svých příjmů. Američané v produktivním věku mají vyšší čistou mzdu díky nižším odvodům na sociální pojištění. I v USA existují bohatí a chudí senioři. Jedni si užívají u moře, zatímco ti druzí buď ještě pracují nebo živoří. Dle toho, jak pracovali, odváděli a spořili si dokud mohli pracovat. Američané v průměru pobírají důchod 19 let.
Sociální systém Evropa: Nepracuješ celý život, zvláště u nás v Česku žádná katastrofa. Český stát je hodný štědrý strýček, který se postará a na sociálních dávkách se dá žít po celé generace. V USA černošské obyvatelstvo naopak pracuje, přestože v mnohém čelí diskriminaci. Ale i lidé z této populace dokázali dosáhnout vrcholu, o kterém se naopak jinému může jen zdát. Pronikli do světa umění, politiky, slouží u policie nebo prostě jen pracují v McDonald, ale pracují. Důchodový systém je v Česku solidární. Jedna generace přispívá na důchody té druhé. Děti svým rodičům. Jelikož ale lidé do důchodu odcházeli dříve, ženy dle počtu dětí okolo 55 let, přispívají dnešní padesátníci na důchody pomalu takřka třem generacím.
S neblahou vidinou, že se vlastního důchodu při hranici 65 sami dožít zdaleka nemusí. Líbil by se mi více důchodový systém kombinovaný. Lidé by přispívali na důchod především svým rodičům. Pokud ti by zemřeli před dosažením důchodového věku nebo v něm, tato částka by se zčásti převedla na jejich důchodový účet. Menším procentem by lidé přispívali na cizí seniory. Tento americko-evropský systém se měl zavést před třiceti lety, dokud byl ještě čas a dnes by důchodový účet nemusel být prázdný, kdy si stát na důchody dokonce půjčuje a neblahý demografický zvrat nebyl takřka celonárodním problémem. Naopak lidé by si mohli sami zvolit odchod na zasloužený odpočinek dle vlastního uvážení a naspořených prostředků.
Systém, kdy budoucí generace zaplatí blahobyt těch předešlých, které do důchodu oproti dnešním padesátníkům a mladším odcházeli takřka o deset let dříve je špatně nastavený. Např. v Německu si senioři platí určité procento na zdravotní pojištění. A myslím, že 1 % až 1,5 % z důchodu, dle jeho výše by ani u nás peněženku žádného seniora nezruinovala. Při průměrném důchodu 21 000 Kč 210 Kč pod most určitě nikoho nevyžene. Zaměstnanci i ti s minimální mzdou zdravotní pojištění platí v desítkách stovek. Dnes se lidé příliš snažit nemusí. Pracovat není povinnost. Kdo má nízký příjem nebo důchod, přispěje mu stát příspěvkem na bydlení nebo jinou sociální dávkou, což je v USA naprosto nemyslitelné.
Svět je dnes zcela jiný než před deseti, dvaceti, třiceti lety a více. Co platilo dříve, může se stát minulostí. Jedinou jistotou každého člověka na tomto světě, mladého i starého je nejistota. Zvolením Donalda Trumpa americkým presidentem dostala stárnoucí Evropa další kudlu do zad. Jen v Česku pomalu už na dveře důchodových bran začínají klepat nejsilnější populační ročníky ze 70. let. Evropa včetně Česka má jen dvě cesty. Buď nabrat druhý dech a vítr do plachet, nebo jít do kopru. A to se vším všudy. Jisté je jedno. Donald Trump není jen opět zvolen americkým presidentem, ale především tvrdým businessmanem, a rozdavačný hodný strýček z Ameriky z něho určitě nebude.
https://www.finance.cz>zpravy>finance
https://seniorsafe.cz
https://cs.wikipedia.org>wiky>Hruby-domaci-produkt
https://www.kurzy.cz>makroekonomika>hdp
https://ceskeduchody.cz
https://www.penize.cz>statni-rozpocet
https://cs.wikipedia.org>wiky>Donald-Trump
