Článek
Jen tak, pro zábavu. Anebo prostě z nudy. Středoškoláci v Litoměřicích utýrali k smrti kočku, kterou zavřeli do sušičky. Zatímco nevinná kočička z posledních sil bojovala o život, oni si mezitím vše natáčeli. Nakonec do už mrtvého tělíčka nechali zahryznout se psa. Někdo řekne„ no, co, byla to jen kočka, nic víc". I takto lze stále ještě pohlížet na zvířata. Jako na bezcenné věci, špinavé, otrhané plyšáky končící v kontejneru, nebo jen tak pohozené na ulici. Ti kluci, dají-li se takto ještě vůbec nazvat, tomu zvířeti život ani tvář jakou celý svůj život nosilo nedali.
Ta kočička byla živý tvor, cítící bolest i strach, stejně tak, jako oni. Utýrali nevinné zvíře, a to zvlášť trýznivým způsobem. Jen pro vlastní zvrácenou zábavu, nebo se chtěli blýsknout před spolužačkami, jací jsou to mistři. Je tady však ještě něco, co je dříve či později dostihne. Znala jsem kluka. Už je to hezkých pár let zpátky. Takový namyšlený frajírek. V kůlně u své babičky umlátil tyčí kočičí mámu i s koťaty. O rok později, kdy dosáhl plnoletosti, mu otec k 18. narozeninám pořídil motorku.
Vlastní karmě málokdo ujde
O další rok později, ten samý měsíc, co ubil nebohou kočičku své babičky, se na ní zabil. Než ho objevili, umíral několik hodin trýznivou smrtí, stejně tak jako ubitá kočičí maminka. Karma si počkala a on došel spravedlnosti. Za svůj čin zaplatil tím nejcennějším, co měl. Říká se, a říkala mi to už moje babička, že lidé, kteří ublíží čisté duši, jakou mají jen zvířata a malé děti, opouštějí tento svět s křikem a v bolesti. Jakoby kmotřička smrt, ten nejspravedlivější soudce, jakému neujde nikdo z nás, vzala těch jejich pár týdnů, dní, hodin, než vydechnou naposledy pevně do svých rukou a své poslední role se zhostila spravedlivě.
A to ve jménu, nečiň za svého života druhým nic, co nechceš, aby bylo jednou učiněno tobě. Pak se babička zmínila o jednom chlápkovi, který sloužil na nedalekém statku a surově bil koně. Když se jednoho dne o senoseči lidé vraceli z pole, z ničeho nic zahřmělo, a toho pacholka jako jediného zasáhl blesk takřka z čistého nebe. Padl k zemi jako podťatý. Zlo je zdá se všude kolem nás. Na internetu, v seriálech plných násilí, počítačových hrách, školách, rodinách. Zlo je tady s námi od nepaměti. Manifestuje nedostatek dobra, chybějící lásku.
Někdy ráda uteču do pohádky
Snad nejvíce jsme se s ním už jako malé děti setkaly v pohádkách. Ať už neslo podobu zlé macechy, nebo ošklivé čarodějnice s bradavicí na nose a černou kočkou za krkem. Snad nejvíce mě jako malou holčičku děsila pohádka Sedmero krkavců, v níž toho zla bylo příliš. Nakonec ale, až na malé výjimky v pohádce vždy zvítězilo dobro a všichni, pokud neumřeli, žijí šťastně až dodnes. Snad proto jsem pohádky milovala a miluji dodnes. A občas do nich uteču i jako dospělá. Stále více mi připadá, jakoby část lidstva tak nějak otupěla.
Mnozí lidé, a co je mnohem horší, děti přestali soucítit. S těmi nejslabšími z nás. Zvířaty a starými lidmi. Je to vidět často v dopravních prostředcích a nejen v nich. Starší paní stojí nad partou pochechtávajících se puberťáků, zvíře se stává pouhou hračkou, která když omrzí, skončí v krabici u popelnice, v poli, útulku pro opuštěná zvířata nebo ubitá, či ošklivě zraněná. Vždyť je to jen hračka. Řeknou si mnozí rodiče a dítěti pořídí malé koťátko. A to mnohdy navždy zpečetí jeho osud.
Útulky pro opuštěné kočičky Šklíba, Mikeš a mnoho dalších by mohly vyprávět, jak zle dokáže člověk zvířeti ublížit. Tyto bytosti se stávají pro buď nadbytečné, nebo s nimi, či vedle nich mnozí lidé nedokáží žít. A to jen proto, že zestárli nebo nosí po celý rok kožíšek. Mňoukají, štěkají, nebo stále na něco naříkají. Násilí, a dokonce i nejzávažnější zločiny jako jsou vraždy sestávají krutou realitou, kterou jsme začali brát jako samozřejmost. Ostatně už můj tatínek říkal:„ člověk si zvykne i na šibenici".
Žijeme v prazvláštním světě. Jedni tvrdí, že není pro staré. Další oponují, že není pro mladé, jiní mezi sebou nechtějí a nesnesou zvířata. Jakoby se Stvořiteli člověk tak nějak nepovedl a ten ho nechal postupně vymřít. Už tím, že se lidstvo na nějakou dobu přestane množit. Nebo se tato prohnilá společnost zničí sama. A nakonec, poslední slovo může mít příroda. Stvořitel předal člověku krásnou zemi k plození potomků a obdělávání, kde měly vzkvétat plody lásky. Ten se však stal tím největším predátorem a učinil z ní doupě zla.
denik.cz/krimi/tyrani-zvirat-kocka-susicka-policie-litomerice-20260203.html
nasregion.cz/otcovrazda-na-berounsku-muze-nasli-ve-znacnem-stadiu-rozkladu-425939
novinky.cz/clanek/krimi-mladik-zavrazdil-na-pribramsku-svou-matku-40141252
spolekskliba.com
mikeshb.cz
Bible
