Článek
A posláním ženy je porodit děti. Porod, děti a rodina ženu naprosto změní. A také vyčerpají. V jejím těle se odehrává hormonální tsunami, kdy si popláče i u reklamy, nebo by naopak všechny a všechno vyházela z okna. Pak je chvilku klid, než žena dokráčí do přechodu a pomalu se připravuje na roli babičky. Menstruace sice utichne, avšak tělo se opět zmítá v hormonální bouři. Jednou z ní leje jako z konve, hlavně v noci, nejmíň pětkrát se jde osprchovat, pak se zase klepe zimou. V kanceláři topí o sto šest, a hned na to zase větrá, zatímco mladší kolegy by z ní trefil šlak. No ještě před pár lety by se pomalu chystala na zasloužený odpočinek.
Teď to s ní v práci budou muset kolegové ještě nějakou dobu vydržet. Pokud jí tedy nepřistane na stole výpověď bez udání důvodu. Muž nechápe, co se to s jeho drahou polovičkou najednou stalo. Už ho tolik nepřitahuje a ještě se z ní stala bláznivá hysterka nebo co hůř, stará semetrika. Zatímco on je v nejlepších letech a svým pivním pupkem se snaží oslnit mladé slečny na koupališti, ona se stává neviditelnou. On je prostě chlap, a ona „baba“, co by se na pláži neměla po dosažení -sát příliš odhalovat. Jak společnost vnímá a nahlíží především na starší ženy nastínil film Účastníci zájezdu.
Ženské jsou k ničemu, rychle stárnou a čert aby se v nich vyznal.
Občas slýchávám od mužů, že ženské jsou k ničemu. A tak nějak rychle stárnou a uvadají. Jsou povrchní a jde jim jen o prachy. Chtějí brát více peněz, mít vyšší důchody, ale pořádnou chlapskou práci dělat nepůjdou, když už tedy máme tu rovnoprávnost a emancipaci. Neznají žádnou zednici, havířku, brusičku, ve skladu nebo na poště ženská prd unese, a nakonec těžší práci musí zastat stejně chlap.
A šedé myšičky nebo kočičky, jak si to kdo přebere, raději posedávají, a klevetí, nebo se navzájem pomlouvají v teplém kanclu u kafíčka. Jó, a do důchodu, to by šly nejraději v padesáti. Jiné si zase rády hrají na drsňačky, které urazí, když jim muž galantně otevře dveře nebo pomůže do kabátu. A v metru by zase chlapa probodly očima, když jim neuvolní místo k sezení.
No, jak tak poslouchám ty jejich občasné výlevy srdce, v příštím životě se chci narodit jako chlap. Ti to mají prostě jednodušší. Může mít padesát milenek, ale je to borec. Na ženu je pohlíženo přinejmenším jako poběhlici. V některých islámských zemích je dokonce ukamenována za cizoložství. Ostatně to platilo už ve Starém zákoně. Když měl dav, složený především z mužů ukamenovat hříšnici, pravil Ježíš: „Ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem jako první“. Jak lehké je někoho odsoudit a těžké přiznat vlastní provinění poznali i sami samosoudci z lidu, a jeden kámen odpadal z dlaní za druhým na zem. Nakonec nezůstal nikdo. Jen Ježíš a hříšnice, které odpustil se slovy: „Jdi a už nehřeš“.
Žena poběhlice, muž nadsamec.
Snad se mělo jednat o Máří Magdalénu, která ho potom následovala v učení. V dějinách světa byla žena a mnohde ještě je vůči muži v podřadném postavení. A i v našich končinách jí byla, a není tomu tak dávno, jen pár desítek let, přisuzována vařečka, sporák a dětské pleny. Někteří církevní hodnostáři to tak vnímají dodnes. Již v dávnověku byl muž především lovec a ona sběračka. A také ochránkyně rodinného krbu. Dnešním jazykem, teplo domova vytváří převážně žena. Ještě za mé babičky a maminky to tak fungovalo. Ačkoliv práce těchto žen nebyla příliš ceněna, a není tomu mnohde ani dnes, hezký a útulný domov proměnily přímo v království, kde nám všem bylo dobře.
Ať už je to jakkoliv, muži to mají na světě přece jen o něco lehčí. Už z toho biologického hlediska. Měsíčně nekrvácí, nerodí, neprochází přechodem. A také při sobě mnohem víc drží než ženy. A také práce je více spíše pro muže než pro ženy. Ženy se sice dožívají více let než muži ale rychleji stárnou. Za šarmantním prošedivělým šedesátníkem se ohlédne každý. Šedivá pětapadesátnice oslní málokoho. Snad až na naprosté výjimky jako je americká herečka Meryl Streep. Opravdu zajímavá šarmantní žena. Ikonou podzimu života se stala i britská královna Alžběta.
Pohled na ženu přes pokřivené zrcadlo.
Na ženu jsou dnes kladeny příliš velké podmínky, které ne každá unese. Být dobrou mámou a na druhé straně výkonnou pracovnicí. Když ztloustne, pohlíží se na ni jako na neatraktivní, bytost, kterou je lépe šatit než živit. Když naopak zhubne, je nějaká vyžilá, obličej plný vrásek, povadlá pleť. Muž ať je tlustý nebo hubený, pořád je to chlap a společnost ho takového akceptuje. Naše společnost je pokřivená. A nebýt žen, nikdo z nás by na tento svět nepřišel.
Ani muž. Zatímco ve středověku byly ženy souzeny a mnohé končily upalovány na hranici, v antice byly naopak vnímány jako bohyně. Krásné, něžné bytosti. Snad se sami o tuto roli připravily, snad je o ni připravili muži. Žiji v divnosvětě, divnozemi mezi divnolidmi, kde pomalu nic a nikdo nemá cenu. Vše je zesměšňováno. Bohužel i mateřství a návrat ke skutečnému ženství. Bohyně v ženě usnula a svět ochladl. Chudák ženská.
Ta může co svět světem stojí snad za všechno. I za to škaredé počasí. A jako ta poslušná, vychovaná, hodná holčička mlčí, i když se na její hlavu snášejí hromy a blesky. Největší cenu pro společnost má žena jako oddaná poddaná. Zprvu svému muži, zaměstnavateli, dětem v mama hotelu, a nakonec mocipánům, kteří jí dovolí odejít na odpočinek pomalu v sedmdesáti jako bezcenné, opotřebované stařeně. Alespoň u starší generace to tak vnímám.
Bible
Kniha Božena Němcová
Babička
