Článek
Psal se rok 1998, když byla poblíž místních kanálů nalezena první oběť zastřelená brokovnicí, které chyběla peněženka a další cennosti. To, co se zdálo jako loupežná vražda, ale bylo mnohem víc a později odkrylo příběh jednoho z nejznámějších monster Turecka. Hamdi Kayapınar, který sám sebe nazýval „Avci“ (lovec), se proslavil nejen svou brutalitou, ale stal se i symbolem neuvěřitelného selhání systému.
Vraťme se ke kořenům
Hamdi Kayapınar se narodil v roce 1979 v provincii Kayseri do kompletní rodiny. Později se mu narodil i bratr, a právě tento mladší bratr, aniž by se o to sám přičinil, se stal prvotním symbolem nenávisti. Hamdi se totiž nedokázal smířit s tím, že jeho rodiče milují i jeho bratra.
Kayseri je krásné město s temnou minulostí
Neviděl jej tak jako lidskou bytost, ale především jako překážku k tomu, aby dostával od rodičů takovou lásku, jakou si (dle svého názoru) zasloužil. S tím se ve svých 14 letech rozhodl něco udělat. Nejsnazší cestou pro něj bylo bratra odstranit. A zvolil si způsob, který se stal zřetelným ukazatelem jeho krutosti. Uškrtil jej pomocí elektrické šňůry.
Právě tento způsob vraždy je považován za velmi intimní, protože se oběti do poslední chvíle vrah dívá do očí. Vidí, jak v nich pohasíná jiskra života. Tento čin v dětském věku tak ukazuje, že už tehdy mu chyběla jakákoli empatie.
Po tomto činu se Hamdiho rodina zřekla a byl odsouzen k odnětí svobody, ale jen na čtyři roky. Ty rozhodně nevedly k resocializaci, protože nepodstoupil žádnou terapii. Jen dospěl v krutého muže, kterého kriminál naučil hodně nového, ale ne dobrého.
Jak jeho nenávist rostla
Po propuštění v roce 1998 se stal Hamdi sběračem železa. S touto profesí se ve společnosti zařadil jako vyvrhel. Právě sběrače železa, kteří se museli pohybovat po celém městě, společnost zcela přehlížela. Byli to pro ně lidé, kteří si jejich pozornost vůbec nezaslouží. A právě to umožnilo stát se Hamdimu místním postrachem, protože byl téměř neviditelný.
Díky tomu, že znal město včetně opuštěných temných zákoutí nazpaměť, si přesně vytyčil prostory mezi pustinou a civilizací, kde v následujících letech úřadoval.
Období lovu
Hned od počátku si uvědomoval, že lepší bude vyměnit elektrický kabel za něco efektivnějšího. Sáhl tak po brokovnici*. Věděl, že na malé vzdálenosti má devastující účinky. A to ani nemusí nijak umět střílet. Navíc se tak ujistil, že ho nikdo fyzicky nepřemůže. Kromě toho však brokovnice symbolizovala lov.
Na opakovaný lov vyrážel v letech až do roku 2001. Za tři roky (prokazatelně) zavraždil 6 lidí a další 2 vážně zranil. Všude se přitom pohyboval na tom svém červeném kole. Byl tak rychlejší než jeho pěší oběti. Na rozdíl od automobilu se navíc se svým kolem dostal prakticky všude. A po jeho dopadení začalo toto kolo v médiích symbolizovat smrt. Hamdi Kayapınar se tak stal „Lovcem na červeném kole“.
V průběhu jeho řádění si lidé mysleli, že důvodem vražd byly peníze. Skutečný motiv Hamdiho Kayapınara se stal po jeho zatčení senzací. Ty ukradené peníze a cennosti byly pouze trofeje. Oběti byly navíc zcela náhodné, prostě se octly ve špatnou chvíli na špatném místě. Nenávist tak byla všeobecná a finanční prospěch byl až druhotný. V této pokroucené mysli nešlo o vraždění, ale jistou formu „zábavy“.
Slepota systému vedla k další smrti
Ačkoli dělala turecká policie, co mohla, aby vyhtila Kayapınara, dostala za pár let pořádnou ránu do zad. Ano, původně byl Hamdi Kayapınar odsouzen na doživotí, ale už v roce 2016 (tedy po 15 letech) měl vycházky, ze kterých se nevrátil. Jeho útěk naštěstí netrval dlouho, protože jej policie rychle dopadla.
Ale soudy? Ačkoli svých činů nikdy nelitoval a v roce 2016 dokonce utekl, jej nakonec v roce 2017 podmínečně propustily. Nikdo jeho případ nijak nezkoumal. V Turecku prostě platilo, že po 15 letech si vězeň odsouzený na doživotí může požádat o propuštění, a to se taky stalo.
Když byl Kayapınar propuštěn, bylo mu 38 let, měl pořád mnoho sil a jeho smýšlení o společnosti se nezměnilo. Ačkoli jeho svoboda netrvala příliš dlouho, vybrala si daň ve formě dalšího lidského života.
Na poslední lov vyrazil v roce 2018. Tehdy se chtěl vrátit ke svým praktikám, ale chtěl kompaktnější nástroj, než byla špatně skladná brokovnice. Vyhlédl si proto strážného, který byl ozbrojen pistolí. Jelikož se jednalo o první čin, který měl mít konkrétní přínos, Kayapınar si začal tuto vraždu plánovat.
Svou „kořist“ sledoval několik dní, okoukal si jeho návyky a hledal slabá místa, kterých by mohl využít. Následně v srpnu 2018 tohoto strážného zastřelil svou brokovnicí. Dalším lovům naštěstí zamezily bezpečnostní kamery. Díky nim policie Kayapınara rychle zatkla a poslala znovu před soud.
Definitivní konec „lovce“?
Před soudem Kayapınar přiznal, že vraždil pouze kvůli tomu, aby získal zbraň. Tentokrát však soud přihlédl k jeho minulosti a uložil mu trest „přísného doživotí“, který v Turecku nahrazuje trest smrti, a tak by se Kayapınar už nikdy neměl dostat ven.
Snad už nebudou soudy slepé
Tento temný případ sice skončil, ale rozvířil v Turecku debatu o ukládaných trestech a možnostech podmínečného propuštění pro ty nejhorší zločince. Mechanická aplikace práva, že člověk může být po 15 letech propuštěn bez posouzení se tak měla změnit. Ale je tomu skutečně tak? To ukáže až čas.
*Pozn. autora: Vražedná zbraň se ve zdrojích liší, někdy je uváděna brokovnice, jindy lovecká puška.
Zdroje: wikipedia.tr, wikipedia.en, dailysabah.com, aa.com
