Článek
Alexandrie, rok 1919. Kosmopolitní perla Egypta se dusila. Důsledky první světové války a britská koloniální nadvláda srazily ekonomiku na kolena. Klíčový bavlnářský průmysl zkolaboval a tisíce lidí uvrhl do zoufalé chudoby. V tomto temném světě, kde život ztratil cenu a přežití se stalo každodenním bojem, se zrodil jeden z nejhrůznějších kriminálních případů v egyptské historii.
Srdcem této temnoty byla chudinská čtvrť Labban. Byl to vlastně labyrint úzkých, špinavých uliček plných migrantů, kteří utekli před hladem z venkova. Anonymita a zoufalství zde živily podzemní ekonomiku plnou nelegálních nevěstinců a hašišových doupat. A právě tady se sestry Raya a Sakina Ali Hammamovy rozhodly vybudovat své impérium.
Z chudoby k vražednému podniku
Raya a Sakina se nenarodily jako monstra. Byly produktem své doby. Přišly z chudé rodiny v Horním Egyptě a stejně jako mnoho dalších si prošly prací prostitutek, než se v Alexandrii staly kuplířkami. Jejich podnikání bylo zpočátku postaveno na jakési zvrácené symbióze. Pronajímaly pokoje prostitutkám, které si chtěly zachovat diskrétnost, a braly si polovinu jejich výdělku.
Raya vlevo a Sakina vpravo lákaly ženy do záhuby.
Vše se změnilo, když se jejich manželé, Hasb-Allah a Mohamed Abd El-'Al, vrátili z války. Práce nebyla, peníze došly a klientů ubylo. Gang, který kromě manželů tvořili ještě dva komplicové, se rozhodl pro radikální změnu obchodního modelu. Místo spolupráce začali provozovat podnikání, které bylo o tvrdém obchodu s lidmi, kdy u sebe věznili mladé dívky.
Jejich bývalé spolupracovnice, což byly nezávislé prostitutky, se náhle staly nežádoucí konkurencí. A gang se rozhodl pro tu nejbrutálnější formu nepřátelského převzetí. Vražda se stala chladně vypočítavou obchodní strategií.
Rituál smrti pod dlažbou
Modus operandi byl děsivě efektivní a opakoval se sedmnáctkrát. Vše začalo lákáním. Raya nebo Sakina oslovily ženu, o které věděly, že u sebe nosí zlaté šperky a peníze. Pozvaly ji do jednoho ze svých pronajatých domů v Labbanu na sklenku.
Oběti nabídly alkohol, dokud nebyla opilá a bezbranná. Pak přišli na řadu čtyři muži. Ženu povalili, znehybnili a jeden z nich ji udusil mokrým hadrem přitlačeným na ústa a nos. Byla to metoda, která zanechávala minimum stop.
Gang poté tělo obral o veškeré cennosti. Muži vytrhli dlaždice z podlahy, vykopali mělký hrob a dlaždice vrátili zpět. K maskování všudypřítomného zápachu rozkladu pálili kadidlo.
Oběťmi byly ženy jako Nazla, Firdaus nebo Nabawiya, jejichž jedinou chybou bylo, že byly ve špatnou dobu na špatném místě a vlastnily něco cenného.
Pád impéria hrůzy
Takový podnik samozřejmě nemohl fungovat věčně. Sousedé si opakovaně stěžovali na nesnesitelný zápach linoucí se z domů sester. K odhalení ale vedly dvě osudové chyby.
V listopadu 1920 narazil dělník při instalaci vodovodního potrubí v domě, kde dříve bydlela Sakina, na lidské ostatky. Policie začala kopat. Téměř současně se Sakina dopustila fatální marnivosti. Byla spatřena, jak na veřejnosti nosí výrazný šál, který patřil jedné ze zmizelých žen. Dárce šálu, britský voják, ho poznal a vše ohlásil.
Policie brzy prohledala všechny čtyři domy gangu. Pod podlahami objevili hrůzný hřbitov, který skrýval ostatky sedmnácti zavražděných žen.
Soud století a věčný mýtus
Soudní proces v květnu 1921 se stal celonárodní senzací. Tisk, lačný po senzacích, se zaměřil téměř výhradně na sestry. Jejich fotografie plnily noviny a byly vykresleny jako démonické strůjkyně všeho zla. Jejich manželé a komplici byli odsunuti do pozadí.
Ačkoli společnost považovala za hlavní viníky démonické sestry, soudní záznamy se lišily. Podle spisů totiž byli hlavními pachateli muži z tohoto gangu. Sestry tak byly odsouzeny jako spolupachatelky, které lákaly oběti.
Obě u soudu vypověděly, že je muži k účasti donutili násilím. Veřejnost však potřebovala symbol morálního úpadku a našla ho v těchto dvou ženách.
Rozsudek byl vzhledem k tolika zločinům nemilosrdný. Všech šest členů gangu bylo odsouzeno k trestu smrti. Dne 21. prosince 1921 se Raya a Sakina staly prvními ženami, které stanuly v dějinách moderního Egypta na popravišti.
Příběh sester i dnes zná egyptská Alexandrie
Jejich příběh tím ale neskončil. Stal se legendou. Po desetiletí byla jejich jména používána ke strašení dětí. Později, jak historici odhalovali komplexnější pravdu, se jejich obraz měnil. Z monster se staly tragické oběti chudoby.
Ten příběh prostě fascinoval. Filmaři a divadelníci se ho chopili znovu a znovu. Snad nejlépe to ukazuje fakt, že o nich vznikla i neuvěřitelně úspěšná hudební komedie – ano, komedie o sériových vražedkyních. Raya a Sakina se tím vymanily ze stránek soudních spisů a staly se temnou, ale trvalou součástí egyptského folklóru.
Zdroje: wikipedia.org, ismara.qatar.georgetown.edu, kniha Gender and the Representation of Evil – kapitola 5 od Stephanie Boyle
