Článek
Dnešní doba trpí jednou zásadní, smrtící krizí. Není to jen krize ekologická nebo ekonomická, je to především totální kolaps kritického myšlení a ztráta elementárního zájmu o realitu. Společnost se nechává krmit levnými utopiemi, zavírá oči před složitými problémy a raději bezmyšlenkovitě roluje sociální sítě, než aby se podívala pravdě do očí. Jsme obklopeni lidmi, kteří už přestali přemýšlet.
Zelená lež v excelové tabulce
Z mnoha stran neustále slyšíme poplašné zprávy o tom, jak žijeme na dluh a musíme okamžitě změnit náš způsob života. Prezentují se nám alarmující data o vyčerpání přírody, ale už se k nim záměrně nedodává širší kontext. Řešení, která jsou nám předkládána jako spásná a jediná možná, mají obrovské a vědomě přehlížené trhliny.
Je to úplně stejný alibismus a nesmysl, jako když se obyčejnému člověku vyčítá, že si dá k obědu kousek masa a hraje se mu na city, zatímco elity a ti nejbohatší létají na klimatické summity svými soukromými tryskáči. Násilný přechod na čistou energii není magický proutek, který nic nestojí. Celá ta slavná zelená politika se často smrskne na utopistické vize ignorující fyzikální a ekonomickou realitu. Elektromobilita a fotovoltaika představují pro životní prostředí obrovskou zátěž, a lidem se záměrně neříká proč.
Většina lidí totiž vůbec netuší, že vyrobit baterii do elektroauta nebo solární panel stojí enormní množství energie, vody a vyžaduje masivní těžbu surovin. Kvůli tomu začíná tohle „ekologické“ auto svůj život v obrovském emisním minusu – vyrobilo se s daleko větší zátěží pro přírodu než klasické spalovací auto. Aby se tento počáteční ekologický dluh vůbec smazal a auto začalo být skutečně „zelené“, musí spolehlivě jezdit řadu let. Mnohdy je to klidně sedm, deset i více let, než se ta investice přírodě vůbec vrátí na nulu. Pokud ale to auto dříve nabourá, zničí se mu baterie, nebo se prostě vyhodí na skládku dřív, než se tenhle dluh splatí, ublížilo přírodě mnohem víc, než kdyby člověk celou dobu jezdil ve starém naftovém motoru.
A přesně to se děje. V Číně už nyní existují gigantické hřbitovy nově vyrobených, ale neprodaných nebo rychle vyřazených elektroaut, u kterých se tahle návratnost nikdy nenaplní a zůstane po nich jen zdevastovaná krajina z těžby. Záchrana planety se prostě nedá zredukovat na slepé plnění tabulek, které drtí průmysl, narušují ekonomiku a mnohdy přinášejí nové, možná ještě horší ekologické katastrofy.
Když realita předčí sci-fi a nikoho to nezajímá
Tento naivní přístup je ale jen symptomem mnohem hlubšího a děsivějšího problému. Lidé totiž přestávají přemýšlet. Mozky jim doslova degenerují pod náporem nekonečné, instantní digitální zábavy. Většina populace si přečte chytlavý nadpis, nebo si vyslechne umělou inteligenci a první odpověď okamžitě přijme jako absolutní, svatou pravdu. Chybí jakákoliv snaha ověřovat si zdroje, ptát se na souvislosti a hledat logické trhliny.
A zatímco se společnost utápí v digitálních iluzích a řeší naprosté banality na obrazovkách svých telefonů, unikají jí věci, ze kterých by se dřív lidstvo podělalo strachy. Mluvíme o oficiálních slyšeních v americkém Kongresu, kde armádní špičky před zraky senátorů a veřejnosti přiznávají, že existují nevysvětlitelné nahrávky z vojenských satelitů. Vojenské vedení není schopné vysvětlit záběry, na kterých objekt popírá veškeré známé fyzikální zákony. Vidíme, jak na něj vypálí jedny z nejlepších střel, které mají k dispozici – Tomahawky. Dojde k zásahu, ale štíty objektu to absorbují, jen ho to mírně odkloní z trasy, na kterou se okamžitě neuvěřitelně ladným a radikálním manévrem vrátí. Letí dál, jako by po něm někdo střelil z airsoftové pistolky. Vojenské satelity pak chrlí údaje o manévrovatelnosti a pohybu, které absolutně popírají naši fyziku a lidské technologie.
To není sci-fi z internetu, to je oficiálně potvrzená, nevysvětlená realita přímo z úst těch nejvyšších míst. A co na to veřejnost? Vůbec nic. Nulový zájem. Žádné otázky, žádné pátrání. Lidi jsou tak otupělí sítěmi a tím, že už viděli všechny díly populárních sci-fi sérií, že je existence reálných objektů s absolutní technologickou převahou nechává naprosto chladnými. Tohle je ten skutečný úpadek a hniloba společnosti. Už nás nezaujme ani to, na co vládní specializované špičky nemají odpověď. Jsme obklopeni něčím nevysvětlitelným a potenciálně hrozivým, a bereme to podivně, jako bychom byli po lobotomii.
Cesta ven z davového šílenství
Být člověkem, který ještě dokáže věci kriticky zhodnotit a vidí dál než na konec zítřejšího dne, znamená cítit se v dnešní společnosti často jako naprostá černá ovce. Je těžké a vyčerpávající žít obklopený lidmi, kteří dobrovolně rezignovali na vlastní rozum. Přesto existuje východisko.
Potřebujeme se vrátit k základům. Technologie a mobilní telefony musí být brány pouze jako nástroje práce nebo nutnosti, nikoliv jako smysl života. Už od dětství je nutné učit lidi, jak s nimi bezpečně zacházet a jak si chránit vlastní mysl před manipulací. Ideální budoucnost neleží v popírání technologického pokroku, ale v jeho smysluplném spojení s přírodou. Představme si svět, kde jsou technologie vysoce vyspělé, ale nenápadné, slouží k podpoře života a nejsou zbraní hromadného ohlupování. Musíme se vrátit ven, sportovat, komunikovat z očí do očí a budovat skutečné sociální vazby. Internet by měl sloužit jen k propojování lidí za účelem realizace reálných projektů, které nás posunou kupředu. Pokud nechceme jako společnost definitivně zdegenerovat, je načase začít zase používat vlastní mozek.
