Článek
Vynálezce, podnikatel, starosta a bojovník proti nacismu je pro mě velmi inspirativní postavou. Zatímco jeho podpora odbojové činnosti za války nebo přínosy na poli elektrotechniky (vyrobil první elektromobil v Československu, pohon pro Slovenskou strelu atd.) jsou zmapované dobře a jsou nezpochybnitelné, docela zajímavý je bližší pohled na jeho politickou kariéru.
Starostoval pod značkou nepolitické Občanské strany, která vydávala své vlastní noviny, čímž de facto zkopíroval přístup Tomáše Bati, který to stejné úspěšně prováděl za kopcem. Jejich politika nebyla takzvaně ideologická a stranická, ale zaměřená na rozvoj města. To známe i z dneška, ale tradice nepolitické politiky je hodně dlouhá.
Přestože je Sousedík oslavován jako ten, který na Vsetín přivedl zbrojní průmysl, čímž vytvořil pracovní místa, a za doby jeho starostování došlo město rozkvětu (gymnázium, mosty, škola…), už méně se ví, že za dobu jeho funkčního období město trápily skandály ne nepodobné těm, které zažíváme dnes, například ve spojitosti se špatným hospodařením městské elektrárny, pily nebo nemocnice. Sousedík se je obvykle snažil řešit, ale příliš se mu podle dostupných pramenů nevedlo. Navíc, od dubna 1930 do listopadu 1931 byl Vsetín bez starosty i obecního zastupitelstva, pod správou vládního komisaře.
Vaz Sousedíkově politické kariéře pak zlomila hospodářská krize. Zejména díky ní zkrachovala Thonetova továrna na nábytek, a i Sousedík musel propustit cca polovinu zaměstnanců. Před volbami v květnu 1938 se Sousedík snažil dohodnout s ostatními stranami jednotnou kandidátku, s odvoláním na složitou mezinárodní situaci Československa (do Mnichovské dohody zbývaly čtyři měsíce), ale neuspěl. Nezaměstnanost a sociální situace vynesla do popředí socialisty a komunisty, kteří vyhráli obecní volby v roce 1938. To muselo být pro Sousedíka hořkým soustem. Potom se z politiky stáhl a přestal vydávat i Občanské noviny.
Je dobře, že se na tohoto člověka vzpomíná, protože toho pro město i pro tuhle zemi vykonal opravdu hodně. Stejně jako u jiných význačných osobností historie bychom si ale v rámci toho vzpomínání měli připomínat, že nikdo není stoprocentně ideální a že si dnes můžeme něco odnést nejen z toho, co se Sousedíkovi povedlo, ale také z toho, co se mu nepovedlo. Bohužel, některá díla, která o něm v poslední době vznikla (což je dobře) tyhle části pomíjejí a je tam vidět úplná nekritičnost. Což obvykle budování odkazu nepomáhá.
Josefu Sousedíkovi bylo v roce 1944, kdy zemřel po výstřelu gestapáka, pouze 49 let. Je obrovskou otevřenou otázkou, co by se stalo, pokud by válku přežil, a jak by na něj dopadly dějiny které následovaly. Sousedík obdržel v roce 2016 medaili Za hrdinství. Asi bychom byli radši, pokud by ji obdržet nemusel, a měl možnost svůj život, včetně všech chyb, dožít naplno.
