Článek
Muži, chlapi, kluci - pokud vás taky štve, že se mladí kluci radikalizují v online komunitách plných nenávisti. Pokud vás štve, že algoritmy během pár minut nasměrují chlapecké profily k toxickému misogynnímu obsahu. Pokud vás štve, že se z frustrace některých mužů stává násilí namířené proti ženám, ale i proti jiným mužům.
Pokud vás štve, že jediné vzory mužství, které naši kluci vidí, jsou buď „buď chlap a neukazuj emoce“ nebo influenceři kázající o „alfa samcích“ a o tom, jak „sbalit hot holky“. Pokud vás štve, že nemáme moc pozitivních mužských vzorů, které by ukázaly, jak být silný a zároveň empatický.
Pokud vás štve, že i mnozí „moderní“ muži sice mluví o rovnosti, ale pořád nedokáží sdílet péči o domácnost a děti, a nechávají emocionální práci na svých partnerkách.
Pokud vás štve, že útoky na feminismus přicházejí právě od mužů, místo aby mu děkovali za to, že otevřel cestu k diskusi o toxických vzorcích mužství.
Pokud vás štve, že zatímco ženy už roky budují podpůrné komunity a učí se, že jejich hodnota není jen v tom, jak vypadají, my jako muži jsme nechali naše kluky napospas toxickým mentorům. A že i řešení těchto problémů necháváme na ženách.
Pak je čas přestat čekat, že tohle za nás vyřeší ženy.
Ženy už udělaly svůj díl práce. Feminismus ukázal ženám, že mohou být zároveň silné i empatické a že jejich hodnota není v tom, jak se líbí mužům. Zároveň víme, že nerovnosti stále přetrvávají - v platech, v rozdělení péče, ve společenském postavení. Mnoho z těchto problémů má kořeny v systémových strukturách, které se mění pomalu a těžko.
Ale my muži jsme si vlastní verzi této práce neudělali. Nechali jsme naše kluky, bratry, kamarády hledat odpovědi u těch, kteří jim slibují jednoduché řešení složitých problémů.
Je čas, abychom začali budovat jiný model mužství. Model, kde síla neznamená kontrolu, ale empatii. Kde být zranitelný není slabost, ale odvaha. Kde naše hodnota není v tom, kolik vyděláváme nebo jakou „hot holku“ sbalíme, ale v tom, jak se staráme o sebe a o druhé.
Co můžeme zkusit?
Nevím, jaké řešení je to správné. Nevím, co je v našich silách nebo co má vůbec smysl. Ale vím, že s tím musíme začít něco dělat:
V rodinách: Začít se ptát chlapců na jejich pocity. Nepřijímat „nevím“ nebo „v pohodě“ jako odpověď. Ukázat jim, že i my pláčeme, že i my máme strach, že jsme na ně hrdí nejen když něco dokážou, ale prostě proto, že jsou.
V partnerství: Rozumět tomu, co je mentální zátěž a hledat způsoby, jak férově sdílet péči o domácnost a rodinu a nenechávat to jen na ženy.
V komunitách: Vytvářet prostory, kde se muži můžou bavit o svých nejistotách bez posměchu. Místa, kde muži sdílí zkušenosti o tom, jak najít smysl mimo tradiční „úspěšné“ stereotypy.
Ve vzdělávání: Prosazovat emoční gramotnost jako součást vzdělání. Ukazovat chlapcům pozitivní vzory v oblastech péče, neposilovat překonané stereotypy i učit mladé lidi, že uspořádání světa není neměnné.
V sexu: Umět komunikovat o vztazích, souhlasu a naplňování našich intimních potřeb. Pochopit, že ten nejlepší sex mají lidé, kteří spolu dokáží komunikovat a respektují toho druhého jako komplexní bytost a nikoli jen objekt touhy.
V politice: Bojovat za regulaci algoritmů, které cíleně směřují zranitelné uživatele k extremistickému obsahu. Investovat do dostupné psychologické péče. Ukázat, že nejhlasitější hlasy s nejjednoduššími odpověďmi jsou často ty nejnebezpečnější.
V péči o sebe: Chápat fitko a péči o tělo jako investici do vlastního zdraví a pohody, ne další rovinu souboje o uznání. Rozumět, že to děláme proto, abychom se cítili dobře ve své kůži, měli energii na věci, které nás baví, a dokázali se postarat o lidi, na kterých nám záleží. A že duševní zdraví je stejně důležité jako návštěva fitka.
V médiích: Přestat šířit narativ, že pokrok je hra s nulovým součtem. Ukázat, že když chceme více rovnosti a emancipace pro ženy, neznamená to útlak mužů. Že empatie, příležitosti i potěšení nejsou sportovní zápas, kdy jeden vyhrává a druhý prohrává.
V sobě: Přestat předstírat, že máme na všechno odpovědi. Říkat „nevím, ale pojďme to společně zjistit“. Umět pojmenovat svoje pocity, potřeby a říct si o pomoc. A umět to také nabídnout druhým.
Možná je tohle všechno naivní. Možná některé z těchto nápadů nedávají smysl. Možná jsou některé nerealistické. A možná - nebo spíš určitě - bude hodně cringe se o nich na začátku, zejména mezi muži, snažit bavit - protože to taky úplně neumíme.
Ale víme jedno - nechat to být není řešení.
Pokud si to myslíte taky, ozvěte se mi.
Protože tohle není práce pro jednoho člověka. Tohle je práce pro komunitu lidí, kteří chtějí, aby kluci měli lepší vzory než Andrew Tate a jeho české klony. Kteří chtějí, aby naše definice mužství byla širší než „alfa vs. beta“. Kteří chtějí svět, kde můžou prosperovat všichni - nejen ti nejhlasitější a nejagresivnější.
Je čas přestat koukat na to co se děje a začít jednat.
Pokud si to myslíte taky, napište mi na zodpovednostmuzu@gmail.com a uvidíme.
(Tohle není nijak naplánovaný krok, ale okamžitá reakce na moje pocity, že je potřeba něco dělat. Díky, že to tak budete vnímat. A pokud vás to zaujalo, budu rád za sdílení!)
Pro sdílení: text najdete i na Facebooku a na Instagramu.
