Článek
Očekávaná cla na evropské produkty přicházejí a většina v Evropě má jasno: je potřeba oplatit stejnou měrou. Francouzský ekonom Gabriel Zucman ale říká, že tato situace je příležitostí pro mnohem lepší odvetný krok: zacílit odvetné opatření pomocí daně na americké oligarchy, z nichž se nemalá část k Trumpovi lísá. Níže se snažím pomocí jeho slov vysvětlit, v čem takový krok spočívá.
Přestože odklon od volného obchodu s sebou nese jasná rizika, představuje také cennou příležitost k novému pojetí našich zastaralých mezinárodních ekonomických vztahů - pokud dokážeme pochopit, v čem je tento okamžik jedinečný.
Odpovědí na Trumpova cla by tak neměla být stejná cla v Evropě, ale něco mnohem účinnějšího a přesněji zamířeného.
USA mají totiž slabinu: jejich k Trumpovi se lísající oligarchii, která je ale závislá na přístupu na světové trhy.
Proč je to slabina? Protože jde o nepatrný počet lidí, kteří se kvůli svému bohatství spoléhají na přístup na zahraniční trhy - tím na ně cizí země mají značnou moc.
Nyní nastal čas tuto moc využít.
Jak by to mělo fungovat?
Pro ilustraci, jak by to fungovalo v praxi, si vezměme Teslu. Představte si, že v USA neplatí žádnou korporátní ani uhlíkovou daň, ale 18 % svých tržeb realizuje v Evropě. Evropské úřady by vypočítaly, kolik by Tesla měla platit v USA, kdyby tam platily naše daňové zákony, a vybralo by 18 % z této částky. Podobně by Evropa zasáhla a zdanila Elona Muska úměrně k výši jeho majetku, který pochází z Evropy (což lze vzhledem k tomu, že jeho jmění je převážně v akciích Tesly, odhadnout na přibližně 18 %).
Zkrátka: pokud chce Tesla prodávat automobily v EU, pak by měl sám Musk jako hlavní akcionář Tesly platit v EU daně.
Důležité je pochopit, že daně mají mnohem lepší vlastnosti než cla. Jsou cílenější: jsou zaměřeny na americké oligarchy + zákazníky jejich zboží a služeb. Tento přístup mění povahu konfliktu: už nejde o konflikt země vs. země - což je jistý recept na rozdmýchání nacionalistického napětí se všemi riziky s tím spojenými - ale spotřebitelé vs. oligarchové.
V rámci Evropy by ani nebylo nutné, aby se dohodly všechny vlády. Jednotlivé země by mohly samy podmínit přístup na svůj trh splněním minimálních daňových standardů, jak se již děje v jiných oblastech, například v oblasti bezpečnosti potravin. Samozřejmě čím větší země to udělají, tím lépe. Zahraniční nadnárodní společnosti a oligarchové, kteří je vlastní, by neměli mít přístup na evropský trh, pokud platí nulové daně.
Systém, který Gabriel Zucman navrhuje, nabízí mnohem více než jen obranu proti trumpismu. Představuje životaschopnou alternativu k selhávajícímu paradigmatu volného obchodu z doby po roce 1980 - k rámci, který voliči po celém světě stále více odmítají.
Je to naše nejlepší šance, jak nastolit novou éru mezinárodní spolupráce - jedinou slibnou cestu vpřed pro naši planetu - a jak zastavit ničivé síly nacionalismu dříve, než vše smetou.
