Článek
V médiích je možné sledovat hemžení vlád a ministrů, kteří se snaží něco dělat s rostoucími cenami benzínu a nafty. Snižování spotřebních daní, zastropování marží, maximální ceny a … a nic dalšího. Na boj s cenovým šokem, který by přišel, pokud by byl Hormuzský průliv uzavřený další týdny nebo měsíce, nemají jednotlivé vlády vůbec žádné nástroje.
Není to názor můj, ale vyslovil jej Jason Bordoff, přední energetický expert a ředitel Centra pro globální energetickou politiku na Kolumbijské univerzitě. A dost mě děsí, jak málo se o tomto v Česku mluví.
Aktuálně stojí barel ropy asi 100 dolarů. Což je vysoká cena, ale už jsme takové měli. V současné době totiž „papírové“ trhy stále počítají s tím, že se Trump uklidní a nějak z téhle nesmyslné války vycouvá v řádu týdnů. I tak by obnovení kapacity jednotlivých zařízení a tankerů trvalo spíše déle, a následky by mohly být v ekonomice cítit i několik let.
Ale: pokud se Hormuz nepodaří otevřít v řádu týdnů, narazí na nedostatek na „fyzické“ trhy. V těchto dnech dorazí poslední tankery ze Zálivu do asijských zemí, do Evropy pak nejpozději na konci dubna. Na trhu pak bude chybět 10 až 15 milionů barelů ropy denně.
Ti, co ropu nezbytně potřebují, ji začnou shánět, kde to půjde, a její cena vystřelí. Do takové výše, která oseká poptávku o těch potřebných 10 - 15 milionů barelů denně. Na kolik to bude? To teď nikdo neví, ale klidně se může pohybovat nad 150 či až ke 200 dolarů za barel. Tedy dvojnásobek toho, co dnes.
Proto je uzavření průlivu považováno za „mother of all nightmare scenarios“. Náznaky se už objevují nikoli v ceně samotné ropy, ale některých ropných produktů, jako je letecký petrolej nebo topný olej, které stoupají více, než by odpovídalo ceně ropy za 100 dolarů.
A v takové chvíli nemají vlády žádné nástroje na to, jak s cenou bojovat.
Fakticky se stane to, co se stalo s plynem po invazi na Ukrajinu v roce 2022. Evropa tehdy začala přeplácet dodávky plynu a ty byly přesměrovány z jiných zemí do Evropy, aby pokryly chybějící dodávky.
Nyní se děje to, že asijské země, které byly na dodávkách ze Zálivu závislé až z 80 %, nyní agresivně přeplácejí evropské kontrakty, aby získaly zbývající dostupné zásoby odjinud (např. z USA nebo Afriky). To vede k tomu, že se tankery s LNG a dalšími produkty (včetně hnojiv nebo surovin pro ně) odklánějí z Evropy směrem do Asie, kde obchodníci dosahují vyšších zisků.
Hnojiva jsou také klíčová komodita, přes Hormuz putuje přibližně 30 % světového obchodu s močovinou a 20 % světového obchodu s amoniakem. Vyrábí se totiž přímo v Zálivu, protože většinu nákladů tvoří plyn. Takže se vyrobí na místě, kde se plyn těží a potom se exportují. Logicky se to projeví na cenách potravin, protože cena hnojiv je stejně důležitým vstupem jako ceny energie nebo paliv. V době setby je tím zaděláno na výraznou potravinovou krizi.
Ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol označil válku v Iránu za „největší hrozbu pro globální energetickou bezpečnost v historii“. To není člověk, který by takovými slovy plýtval. Části Asie a Afriky už nyní zaznamenávají nedostatky paliv a vlády se snaží omezovat provoz univerzit, vyzývají k práci z domova nebo v některých zemích už omezují maximální množství benzinu, které je možné koupit.
Analytička Ana Maria Jaller-Makarewicz z IEEFA tvrdí, že Evropa začne pociťovat „fyzické“ dopady do konce dubna. Paradoxně, Čína, která v posledních letech strategicky snižovala svoji potřebu ropy a intenzivně elektrifikovala dopravu, je před touto krizí chráněna více než některé jiné části světa.
Experti jako Bordoff mají jasno v tom, že jediným skutečným způsobem, jak se do budoucna chránit před těmito geopolitickými šoky, je spotřebovávat méně ropy a plynu: prostřednictvím rychlejší elektrifikace všeho a přechodu na domácí čisté zdroje energie.
Což je ale rada, kterou z ideologických důvodů současná česká vláda odmítá slyšet a navíc destruuje nástroje, které lidem reálně mohly pomoci. Samozřejmě, jinak by museli přiznat, že jejich roztleskávání původce současné krize v červené čepici bylo fatální politickou chybou - za kterou (doufejme) zaplatí svou sebedestrukcí.
Je tak naprosto zjevné, že tahle krize povede v delším horizontu k trvalému odklonu od závislosti na fosilních palivech. I poslední konzervativec uvidí, že jediným řešením je přestat být vystaven globálním trhům, které jsou snadno zneužitelné jako zbraň v rukou psychopatů, jako je Trump.
Jen to bude obyčejné lidi po celém světě mnohem víc bolet a způsobí to mnohem víc utrpení, než kdybychom to dělali plynule, řízeně a na základě jasného plánu.
Níže zdroje, ze kterých text vychází:
https://www.nytimes.com/2026/03/24/opinion/ezra-klein-podcast-jason-bordoff.html
https://www.nytimes.com/2026/04/01/opinion/oil-crisis-iran-electric-solar.html
https://www.politico.eu/article/how-bad-will-europes-energy-crisis-get/
https://www.iea.org/data-and-statistics/data-tools/2026-energy-crisis-policy-response-tracker
