Článek
U tématu, které do velké míry pozornost zasluhuje, se ale ohání daty tak, jak se mu zrovna hodí - a je to místy mimo realitu. V posledním článku na iDnes např. uvedl, že „Pětileté děti bývají před obrazovkou průměrně čtyři a půl hodiny denně.“
Shodou okolností mám pětileté dítě doma.
Takové pětileté předškolní dítě zpravidla tráví čas od osmi ráno do čtyř odpoledne ve školce. Obvykle okolo osmé večer pak odchází spát. Jasně, jsou v tom různé odchylky podle situace v rodinách, ale více než 4 hodiny zbývajícího času ve svém denním programu předškolní dítě prostě nenajde.
Aby tedy splnilo „průměr“ pana Stránského, muselo by každé dítě trávit veškerý čas mimo školku a spánek s mobilem, a ještě potom cca 6 hodin každý víkendový den.
Ano, je asi teoreticky možné, že takové děti existují, ale je naprosto vyloučené, aby toto byl „průměr“.
Ve skutečnosti je průměr doby strávené u obrazovky těchto dětí cca 1.5 hodiny denně, jak uvádí Státní zdravotní ústav.
Bezpochyby mají technologie u dětí mnoho rizik a je zcela na místě se bavit o tom, jaké mají mít děti k technologiím vztahy a jak jim pomoc je nastavovat. K užitku v tom mohou například projekty jako https://www.digideti.cz, které pomáhají rodinám hledat zdravý model vztahu k technologiím. Neomezují se totiž na jednoduché pravdy, nepracují se zavádějícími informacemi a jejich jediným „řešením“ nejsou zákazy.
Experti jako Martin Jan Stránský, který je mimo jiné ideovým zdrojem zákazu mobilů na vsetínských školách, který prosadil Jiří Čunek, však tomuto tématu dělají medvědí službu.
Nebo že by za tím používáním z prstu vycucaných čísel byl fakt, že lidé jeho generace tráví v průměru přes 4 hodiny denně u televize?
