Rostou ceny, klesají příjmy a ministryně Langšádlová se tím chlubí

Vydávat růst HDP za pozitivní v okamžiku, kdy máme obří inflaci a propad reálných mezd či jiných příjmů, doopravdy ukazuje na naprostou ekonomickou neznalost. Nijak totiž nemluví o užitku pro lidi, na kterém reálně záleží.

Velikost ekonomiky se obvykle odvozuje od hrubého domácího produktu. To je hodnota veškerého zboží a služeb, které se v dané zemi za rok vyrobí, vyjádřená v penězích. HDP lze považovat za částečně spolehlivý ukazatel měřitelných aspektů ekonomiky, nikoli však za podstatu růstu.

Podle tzv. teorie blahobytu by se ekonomická hodnota měla v zásadě odvozovat z užitku, který však lze posuzovat pouze nepřímo. Hospodářský růst můžeme podle tohoto názoru definovat jako zvýšení agregátního užitku ve společnosti a HDP je jednou z cest, jak se jej pokusit měřit.

Otázkou je, jak dobře to může fungovat a jak je ten užitek možné měřit, protože jak známo, užitek je v rámci ekonomie považován za něco subjektivního, co je prožíváno individuálně.

Jako alternativa k HDP byla navržena řada měřítek lidského blahobytu. Patří mezi ně například index lidského rozvoje nebo index šťastné planety. Tato měřítka se snaží zachytit klíčové aspekty blahobytu, jako je očekávaná délka života, úroveň vzdělání či ekologická stopa.

Pokud jsou tato měřítka prezentována jako alternativy k HDP, vyplývá z toho, že HDP je považováno za nedostatečné měřítko blahobytu a užitku. Odlišný pohled spočívá v tom, že HDP zkrátka odráží produkci zboží a služeb a že blahobyt a užitek pro člověka spočívá v něčem jiném.

Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je zásadní. V prvním případě lze růst považovat za cíl sám o sobě. Snaha o zvýšení lidského blahobytu je naprosto legitimním cílem. Musí však zahrnovat sociální a ekologickou udržitelnost, jako základ blahobytu.

Pokud se však růst týká pouze produkce zboží a služeb, lze jej růst HDP považovat nanejvýš za prostředek k dosažení blahobytu. A jak jsme si řekli, o reálném užitku potom toho moc nevíme.

Teď do toho vstupuje inflace. Její míra byla v mnoha evropských zemích v posledních 20–30 letech tak malá, že rozdíl mezi stálými a běžnými (reálnými) cenami byl prakticky zanedbatelný. Rostoucí HDP tak do jisté míry opravdu poukazoval na vyšší celkový užitek.

Naopak, díky kreativní destrukci a inovacím stoupal užitek ještě mnohem více. Například televize stály pořád stejně, přestože byly stále lepší.

S inflací nicméně rostou vstupní náklady a hodnota HDP roste nikoli díky vyššímu výkonu ekonomiky nebo díky inovacím, ale „hloupě“ kopíruje vyšší ceny vstupů. Chceme-li tedy mluvit o hospodářském růstu v čase, musíme rozlišovat mezi zvýšenou produkcí zboží a služeb a inflací.

Je tedy zjevné, že operovat s růstem HDP zejména v časech vysoké inflace je zcestné. Zvlášť když nám jiné ekonomické indikátory ukazují, že u některých částí obyvatelstva dochází reálně ke snižování jejích užitku, který si za své příjmy mohou dovolit.

A pokládá to znovu do diskuse otázku, zda je HDP opravdu tou veličinou, ke které bychom měli vzhlížet. Historicky totiž existuje zřetelná souvislost mezi růstem HDP a ukazateli stavu životního prostředí, jako jsou emise oxidu uhličitého či využívání přírodních zdrojů.

Globální růst HDP je dnes silně provázán se zvýšeným tlakem na planetární systémy. Je to pochopitelné, protože růst HDP ve většině případů znamená zvýšenou výrobu a spotřebu zboží a dopravy, s čímž souvisí vyšší spotřeba energie a materiálů.

V praxi se zatím nepodařilo dokázat, že by bylo možné oddělit ekonomický růst od zvyšování dopadů na životní prostředí v míře nezbytné pro ekologicky udržitelný rozvoj.

Současně je však potřeba říci, že k dosažení udržitelnosti nestačí ani opak růstu, tedy snížení HDP. Vzhledem k tomu, že emise musí v zásadě klesnout na nulu, musel by se HDP při dnešním nastavení výroby a spotřeby rovněž snížit téměř k nule. To je přirozeně zcela nemyslitelné.

Místo toho je zapotřebí kombinace radikálních změn v oblasti technologií, spotřebitelského chování a ekonomiky. V kontextu spravedlivé společnosti, je nezbytné, aby velká část populace, která dnes žije v chudobě, dosáhla na větší spotřebu. Co ale spotřeba v bohatých částí světa?

Musí se neustále zvyšovat? A co se stane s ekonomikou, která již neroste? Všechny tyto otázky jsou naprosto legitimní. Nic z politických pravidel nestojí na přírodních zákonech. Jak ekonomika funguje je jen důsledkem našich rozhodnutí.

Výzkumy naznačují, že ekonomika skutečně může mít v krátkodobém horizontu problém přizpůsobit se nižšímu tempu zvyšování HDP. Důvodem však jsou především naše očekávání založená na obvyklém meziročním růstu HDP.

Neustálý růst zkrátka není vnější nutností. Je to volba, kterou tak či onak činíme. Nezapomínejme také, že rozvoj znamená mnohem více než jen zvyšování HDP. Ekonomika, která pochází z řeckých slov oikos (dům) a nomos (zákon) se vztahuje k ekonomizaci neboli zhospodárnění.

Nejhospodárnější by mělo být usilovat o co největší užitek při co nejmenších nákladech. Jak jsme však viděli, HDP měří podstatně lépe náklady na výrobu než užitek ze spotřeby.

Existuje mnoho způsobů, jak zvýšit užitek plynoucí z toho, co vyrábíme a zároveň snížit výrobní náklady. Může to být cokoli od digitalizace a racionalizace procesů až po sdílení a recyklaci. Můžeme si také pečlivěji vybírat, co spotřebováváme, nebo nahradit zboží s velkou ekologickou stopou službami s menším dopadem na životní prostředí.

Nebo se můžeme zaměřit na více volného času, jehož hodnota se špatně měří, ale asi každý uzná, že je to dobrá věc. Pokud se nám podaří snížit náklady (tím i HDP), a zároveň zvýšit užitek, dosáhneme jiného typu rozvoje, než který se tradičně označuje jako hospodářský růst.

Současná inflace i ekologické limity umožňují pochopit problémy otázky růstu HDP. Jsou zkrátka situace, kdy se nad jeho růstem nelze radovat, pokud nejen jiné ukazatele, ale i stav naší peněženky či planety ukazují, že se máme hůř. A je ideální čas na debatu, co místo něj.

Autor článku Michal Berg je spolupředsedou Strany zelených. Sledovat jej můžete na twitteru @michalberg, na Facebooku nebo mu můžete napsat na michal.berg@zeleni.cz.