Článek
Bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová se v posledních letech veřejně již nevyjadřovala. Podle slov jejích blízkých byla zklamaná z vývoje společnosti i ze ztráty manžela Arnošta. Přesto její dříve vyslovené myšlenky zůstávají aktuální i dnes.
„Lidská práva jsou fundamentem demokratického ústavního systému. A když je vymístíme, tak se změní i celý systém do podoby, v níž nemusí být radno žít, v níž důstojností a právy nadaný jednotlivec bude degradován opět do role předmětu, skrze který ti vyvolení, tedy mocní, budou realizovat své zájmy.“
Z tohoto citátu platí každé slovo - a dění v těch zemích, kde lidská práva „vymisťují“ z každodenního života, to jen potvrzuje.
Když jsem napsal článek o tom, co se děje v USA (díky za jeho masivní sdílení), dostal jsem rozličné reakce. Včetně těch, které mi pak při rozjímání na pohřbu Elišky Wagnerové daly vzpomenout na poslední text Karla Čapka, který napsal tři týdny před tím, než jej kolaboranti s fašismem ve 48 letech uštvali.
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“
Bude jich víc, než se zdá. Buďme na to připraveni.
