Článek
Zatímco u komunitní energetiky ministr Síkela ustoupil kritice a odstranil některá problematická ustanovení, u zranitelných zákazníků obsahuje zákon naprosto bezzubou formulaci, která lidem ohroženým energetickou chudobou nijak nepomůže,.
Zákon reaguje na povinnost zavést definici zranitelného zákazníka na základě povinností vyplývajících z evropské směrnice. Ta chce řešit zejména problematiku energetické chudoby, tedy situace, kdy by výrazný nárůst cen energií zásadně zasahoval do situace zejména nízkopříjmových domácností.
Návrh ministerstva nicméně úplně na ochranu před energetickou chudobou rezignuje. Ze všech možných definic zranitelného zákazníka si vybral pouze tu nejužší, která zahrnuje jen občany se zdravotním postižením, pobírající příspěvek na kompenzační pomůcky. Dává tím najevo, že problematika jiných zranitelných domácností, jako jsou senioři, samoživitelky nebo lidé v nevyhovujícím bydlení, jej vůbec nezajímá.
Na rozdíl od jiných evropských zemí, které zranitelného zákazníka či domácnost ohroženou energetickou chudobou definují třeba podle procenta příjmů vydávaných na energie, případně podle toho, zda pobírají příspěvky na bydlení, český návrh touto cestou vůbec nešel. Stejně tak se omezil na naprosté minimum při určení toho, na co má takový zranitelný zákazník vlastně právo.
Zatímco v některých evropských zemích mají tyto domácnosti ochranu před odpojením elektřiny například v zimním období, nárok na sociální tarif nebo se na ně vztahuje povinnost obchodníka s energií jim vždy poskytnout nejhospodárnější nabídku, u nás se nic takového neplánuje.
V zásadě bude mít zranitelný zákazník pouze právo na bezplatné informování, že by mohlo dojít k odpojení, a pokud spadne do režimu dodavatele poslední instance, tak mu energii tento dodavatel bude muset tři měsíce dodávat.
Z návrhu je zjevné, že jeho autor vůbec nepochopil záměr evropské směrnice, ale také že nemá přehled o tom, jaké studie k tématu existují. Je to smutná vizitka tvorby zákonů u nás. Na téma energetické chudoby a definice zranitelného zákazníka vznikla například v roce 2021 studie financovaná Technologickou agenturou, tedy ze státního rozpočtu. Ta se problematice věnuje velmi široce, včetně příkladů ze zahraniční nebo hloubkových pohledů do lidí, kteří se s energetickou chudobou setkávají, a to jak z řad přímo zákazníků, tak sociálních pracovníků nebo úřadů.
Finální metodika Ministerstva průmyslu a obchodu k energetické chudobě pak uvádí, že by měl být pro zranitelného zákazníka např, zaveden zákaz odpojení od energie. Podobná doporučení vypracovala i organizace Frank Bold.
V připomínkovém řízení k zákonu se s relevantními připomínkami ozvala vládní zmocněnkyně pro lidská práva, její návrhy ale byly odmítnuty. Vláda tak v návrhu řeší pouze situaci, pokud někdo využívá kompenzační pomůcky, které jsou závislé na dodávce elektrické energie - pouze takový člověk je považován za zranitelnou osobu.
Návrh tak nijak nezmiňuje jiné důvody, které mohou vést k energetické chudobě, a v důvodové zprávě odkazuje na to, že to u nás řeší příspěvek na bydlení. V zásadě tak namísto řešení - které by mohlo pomoci lidem a snížit výdaje státního rozpočtu - prostě neřeší nic.
Úplným opakem je například Irsko. Zde je definice zranitelného zákazníka mnohem širší - je jím někdo, kdo je zvláště zranitelný při odpojení v zimních měsících z důvodů pokročilého věku nebo fyzického, smyslového, intelektuálního nebo duševního zdraví. Takový zákazník pak má mimo jiné nárok na to, aby mu dodavatel zajistil nejhospodárnější tarif.
Dává to velký smysl - protože je pravděpodobné, že náklady takového člověka na energie budou předmětem státního příspěvku (jako je u nás na bydlení), je v zájmu státu, aby domácnost, která pobírá příspěvek, neplatila za energie více, než je hospodárné. Na takové řešení stát rezignoval a soustředí se pouze na ty, kdo získali příspěvek na kompenzační pomůcku. To je jistě důležité, ale ani pro tyto zákazníky se nezavádí zákaz odpojování od elektřiny.
V širším kontextu je pak smutné i to, jak stát „vykostil“ původně velmi kvalitní evropskou směrnici. Ta se věnuje primárně energetické chudobě jako širokému problému a navrhuje mnohé návrhy jak ji předcházet nebo řešit. Česká vláda na tuto ambici rezignovala a protože se jedná pouze o směrnici, která ji poskytuje volnost v tom, jak ji přesně implementuje, dočkáme se zřejmě té nejméně užitečné varianty. Je těžko pak lidem vysvětlit, že Evropská unie je jim k u užitku, když přímo česká vláda tento užitek omezuje.
Autor článku Michal Berg je spolupředsedou Strany zelených. Můžete mu napsat na michal.berg@zeleni.cz
