Článek
Občas to působí, jako kdyby Petr Hladík přišel na ministerstvo s jediným cílem – zavést povinné zálohování navzdory všem překážkám a odporu. Přitom zálohování není otázkou, která by byla zásadní ani pro ministra, ani pro společnost jako celek. Jak to tedy je? Navrhovaný systém totiž nepřináší žádné hmatatelné výhody pro běžného občana. Nákupy nebudou levnější, nezlepší se pohodlí spotřebitelů, nesnížíme uhlíkovou stopu, nezvýšíme recyklaci komunálních plastů a neprospějeme ani obecním rozpočtům. Tento návrh nic z toho prokazatelně nepřinese. Proč tedy ministr i přes rozsáhlý odpor stále trvá na zálohování?
O zálohování se nemluví poprvé
Téma zálohování nápojových obalů v České republice není nové. Již v 90. letech byly u nás zálohovány 1,5litrové lahve od Coca-Coly a Pepsi Coly. Tento systém byl však nakonec zrušen, pravděpodobně kvůli jeho nedostatečné efektivitě a administrativním komplikacím. V roce 2009 se myšlenka zálohování znovu objevila, kdy tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík předložil návrh zákona, který měl zavést povinné zálohy na nápojové obaly. Tento návrh však nikdy neprošel legislativním procesem.
V té době se objevily argumenty, že obdobných výsledků, jakých by mohl dosáhnout zálohový systém, lze dosáhnout efektivnější spoluprací mezi nápojovým průmyslem, obcemi a odpadovými firmami. Kritici, včetně tehdejšího stínového ministra životního prostředí Libora Ambrozka z KDU-ČSL, tvrdili, že zavedení zálohování by bylo krokem zpět. Ambrozek zdůrazňoval, že při tehdejší úrovni třídění odpadů by zavedení zálohového systému spíše zkomplikovalo již zavedené a funkční procesy. Tato kritika nakonec vedla k tomu, že návrh zákona zůstal pouze na papíře a zálohování se v České republice tehdy neprosadilo.
Proč je nesmysl zavádět zálohování?
- Češi třídí svědomitě i bez zálohování, sběr PET lahví dosahuje okolo 80 %.
- Vzniknou dva paralelní systémy, zvýší se náklady na vybudování a provoz.
- Sedmkrát dražší sběr PET lahví. Sběr přes zálohový systém je totiž dražší než ten stávající. Tak to ukazují data ze Slovenska.
- Nikdo to nechce. S novelou nesouhlasí obce, obecní svazy, kraje, Asociace krajů, Hospodářská komora, obchodníci, některé resorty a další instituce.
- Obce zchudnou. Pokud má obec vlastní třídírnu, přijde de facto o jedinou výdělečnou komoditu. Nesníží se jí ani náklady za svoz odpadu.
- Vyšší uhlíková stopa. Při zavedení nového systému bude generováno obrovské množství CO2 spojené s výrobou, dodáním, montáží a integrováním automatů do provozoven.
- Nepohodlí pro občany. Zálohový systém počítá s 11 tisíci míst. Oproti současným 180 tisícům kontejnerových hnízd se zvýší docházková vzdálenost z dnešních cca 90 metrů na několik kilometrů.
- Hrozba v podobě nového nařízení Evropské komise. Pokud projde navrhované nařízení EK o obalech, bude požadována možnost vrácení obalů na každém místě, kde se dají nakoupit. Ze stávajících 11 tisíc míst, které navrhuje MŽP, to bude více než 35 tisíc míst. Dojde tak k neúměrnému zvýšení nákladů.
- S PET lahví se nestane nic jiného. Ani jedna se nevypláchne a nepoužije opakovaně. V případě zavedení záloh se s nimi stane to stejné, co s těmi ve tříděném sběru.
- Český parlament už nejednou zálohování zamítnul. Naposledy to bylo v roce 2020 a parlament tehdy vzkázal nápojářům, ať si zálohový systém zavedou sami.
- Kupovat vodu v plastu je nesmysl. A to bych dvakrát podtrhnul. Pijte vodu z vodovodu, nenoste si plasty domů.
- PET lahve tvoří 7,6 % obalů od potravin. Budeme postupně vytvářet zálohové systémy na všechny obaly? Kde se budou skladovat? V prodejnách?
- Úbytek zákazníků na venkově. Malé obchody na vesnicích už tak mají svých problémů dost. Zavedením zálohování by lidé měli opravdu už jenom minimální motivaci tyto obchody navštěvovat.
- Vládní komise pro hodnocení dopadů říká NE! Novela je zcela nevýhodná pro lidi i pro obce a má značné negativní ekonomické dopady. Podobně se již dříve vyjádřil i gesční výbor pro životní prostřední Poslanecké sněmovny.
Jak je to na Slovensku?
Na Slovensku již pár let zálohový systém funguje. Tam jsou po jeho zavedení náklady na sběr a využití jedné PET lahve sedmkrát vyšší než v Česku. Navíc zavedení systému výrazně zdražilo náklady na třídění ostatních, méně hodnotných typů plastů.
Zálohový systém u našich sousedů má jen minimální vliv na celkovou míru recyklace komunálních odpadů. Aktuální slovenský ministr životního prostředí dokonce označil zálohový systém na PET lahve za zlodějnu. Chce zásadně snížit příjmy systému z nevrácených záloh. Ty chce v předkládané novele redukovat na 20 %. Jedná se totiž o peníze lidí a nevidí důvod, proč by je měly mít nápojářské nadnárodní koncerny, když jde o peníze za obaly, které se do zálohového systému nevrátily a skončily někde jinde. Tedy zálohový systém pro ně nezafungoval.
Skladování PET lahví v obchodě, kde funguje zálohový systém. Nebylo by těm PETkám lépe ve žlutém kontejneru? Navíc sešlápnuté, aby se jich tam vešlo více?
Český ministr Hladík naopak prosazuje neuvěřitelných 85 % peněz z nevrácených záloh pro operátora zálohového systému. Ročně by tak šlo navíc o 1 - 2 miliardy korun od lidí pro zálohový systém navíc jen tak, za nic.
Odpady musíme řešit komplexně
Od roku 2035 se má v České republice skládkovat pouze 10 % komunálního odpadu, přičemž v současnosti skládkujeme přibližně 45 %. Jak vyřešíme chybějících 35 %? PET lahve tvoří jen malou část komunálního odpadu, konkrétně 1,3 %. Místo zálohování by bylo vhodnější soustředit se na modernější a chytřejší řešení sběru a využít moderní technologie, ale hlavně – předcházet vzniku odpadu. Předcházení vzniku odpadu by mělo být prioritou, jak je to uvedeno v zákoně o odpadech. Je proto zarážející, že ministr Hladík neklade větší důraz na aktivity vedoucí k prevenci vzniku odpadu a místo toho považuje za vhodné odpad nosit zpět do obchodů.
Cui bono?
Abychom si odpověděli na otázku ze začátku článku… Pro koho tedy tento návrh zálohování skutečně je? Pokud nepřinese žádný pozitivní efekt občanům ani odpadovému hospodářství, komu tedy prospěje? Odpověď je zřejmá – těm, kdo novelu navrhují a prosazují, tedy nápojářům a výrobcům zálohovacích automatů. Ti by tak levně přišli k velmi žádané a dobře recyklovatelné surovině. Argumenty nápojářů, že jde o ochranu životního prostředí, jsou tedy jen zástěrkou. Ve skutečnosti jde opět pouze o byznys.
