Článek
Šikovný, ale bez peněz
Píše se rok 1980. Tommy Glenn Carmichael je pětatřicetiletý opravář televizí a zámečník. Se ženou a dvěma dětmi žije v malém bytě v Tulse v Oklahomě. Pracuje rukama a rozumí technice. Rozebírat a opravovat mechanická zařízení je pro něj rutinní práce. Finančně se mu ale nedaří. Zakázek není dost, příjmy kolísají a dluhy rostou. Nemá rezervy ani jasný plán, jak situaci změnit. Má jen technické dovednosti a čas.
Automaty jsou jen stroje
Jednoho dne se za ním zastaví známý jménem Ray. Mluví o Las Vegas a o výherních automatech. Popisuje, že zná způsob, jak u starších strojů obejít jejich počítací mechanismus. Ray vytáhne jednoduchý kovový nástroj, kterému říká slider. Jde o zahnutý drát, který se zasune do štěrbiny na mince. Stroj pak zaznamená vklad, aniž by mince skutečně prošla systémem. Jde o nelegální postup, ale podle Raye funkční. O dva týdny později už sedí Tommy s Rayem v kasinu na Fremont Street. Je nervózní, ale použije slider přesně podle instrukcí - a automat vyplácí výhru. Během několika minut získává částku, kterou by jinak vydělával několik dní. Rozhodne se postup dál zkoumat.
Z garáže do kasin
Kupuje staré výherní automaty z aukcí a rozebírá je v garáži. Studuje mechanické spínače, počítací mechanismy a dráhu mincí. Na základě pozorování upravuje původní nástroj. Vzniká Slider 2.0 — tenký plochý nástroj z pružinové oceli s přesně definovaným ohybem a minimálním profilem. Při použití mechanicky ovlivňuje počítání mincí tak, aby stroj zaznamenal vklad, který ve skutečnosti neproběhl. Úspěšnost se podle jeho zkušeností pohybuje kolem 95 procent. Současně si nastavuje jednoduchá pravidla, která mají snížit riziko odhalení:
· do stejného kasina nechodit častěji než jednou za měsíc,
· z jednoho sezení neodcházet s víc než 500 dolary,
· chovat se jako běžný návštěvník – vyhýbat se okázalosti a rutinním vzorcům.
V následujících letech hraje v Las Vegas, Renu, Atlantic City a dalších městech. Roční zisky se pohybují v řádu desítek tisíc dolarů. Jednotlivé výplaty nebudí pozornost, dokud se nezačnou objevovat vzorce.
Přizpůsobení
V polovině osmdesátých kasina modernizují techniku a slider tak přestává fungovat. Většina podvodníků by skončila. Tommy ale ne. Nevzdává se a vzniká tak Monkey Paw – „opičí tlapka“, což je jednoduchý mechanický nástroj: tenká kovová tyčka dlouhá zhruba 30 centimetrů, na jejímž konci je připevněná jemná ocelová struna, obvykle kytarová, zahnutá do malého háčku. Díky minimálním rozměrům projde štěrbinou na mince a umožňuje manuálně ovlivnit mechanický spínač uvnitř starších výherních automatů. Monkey Paw bylo nutno zasunout do otvoru na mince a pracovat výhradně hmatem– podobně jako zámečník při planžetování zámku. Uvnitř automatu nástroj proklouzl kolem ochranných plechů, háček se zachytil o mechanický spínač počítadla a jeho lehkým pohybem bylo možné simulovat vhození mince. Nástroj byl pomalejší než předchozí slider, ale byl mnohem univerzálnější, a hlavně fungoval i na novějších strojích z poloviny 80. let.
Tommy se dál drží svých pravidel a příjmy rostou. Peníze ale neutrácí okázale — žádné luxusní domy ani drahá auta, která by přitahovala pozornost. Přesto si postupně zařizuje pohodlnější život a děti posílá do lepších škol. Když se manželka ptá, odkud peníze pocházejí, odpovídá stručně: „poradenství.“
V roce 1987 se ale štěstí obrací. V Caesars Palace ho zastaví ochranka a kytarová struna ve štěrbině automatu je nepopiratelným důkazem podvodu. Tommy je odsouzen k jednomu roku vězení za podvádění v kasinu, z něhož si odsedí zhruba deset měsíců, a dostává zákaz vstupu do většiny kasin v Nevadě.
Světlo, které oslepilo automaty
Na přelomu 80. a 90. let kasina nahrazují mechanické automaty elektronickými. Místo pák, pružin a mechanických spínačů nastupují optické senzory a jednoduché mikroprocesory, které řídí výplaty a sledují chování stroje. Staré triky přestávají fungovat, ale přechod na elektroniku zároveň přináší nové technické slabiny. Tommy se nenechá odradit a znovu sedí doma v garáži nad rozebraným automatem. Tentokrát nehledá slabinu v mechanice, ale v optice. Právě tam si všimne detailu, který konstruktéři automatů podcenili — světelného senzoru, jenž lze zmást silným zdrojem světla.
Tommy začne experimentovat se zdroji světla — s diodami, bateriemi a jednoduchými obvody. Výsledkem je Light wand, úzká světelná tyčinka s LED diodou, která narušuje funkci optických senzorů elektronických automatů, narušuje správnou interpretaci stavu kreditu a vede k chybným výplatám. Devadesátá léta jsou jeho zlatou érou. Light wand funguje téměř všude a příjmy rychle rostou. V nejlepších dnech vydělává desítky tisíc dolarů a roční zisky se počítají v milionech. Přesto se vyhýbá pozornosti — obléká se nenápadně, jezdí běžnými auty a výhry nijak neslaví. Zatímco se Tommy dál snaží zůstat nenápadný, v zákulisí se začíná něco dít. Kasina si všímají, že některé automaty dlouhodobě vyplácejí víc, než by odpovídalo pravděpodobnostem — a to opakovaně, v různých podnicích. Každý automat má danou návratnost a jeho chování se dlouhodobě sleduje. Jakmile se některý stroj začne systematicky vymykat normálu, objeví se v přehledech analytiků. Když se stejná odchylka opakuje u stejných typů automatů napříč kasiny, přestává jít o technickou chybu.
V tu chvíli se případem začíná zabývat Nevada Gaming Control Board, státní regulační orgán, který má přístup k rozsáhlým statistikám o výnosech kasin a dohlíží na provoz výherních automatů v licencovaných hernách. Jeho úředníci porovnávají data napříč provozovateli a hledají odchylky od očekávaných vzorců. Jakmile se ukáže, že se stejný vzorec opakuje i mimo Nevadu, přechází případ z rukou regulátora k FBI.
Operace Light Out
Vyšetřování se tak poprvé přesouvá z tabulek na obrazovky. Analytici si nechávají stáhnout kamerové záznamy z kasin, kde se anomálie objevují nejčastěji. Nehledají jednorázové výhry, ale opakující se detaily — kdy se hraje, na jakých automatech a co hráč dělá během výplaty. Postupně se začne objevovat stejný scénář. Hráč působí nenápadně. Většinou prohrává, občas vyhraje — a právě v tom okamžiku sahá tam, kam běžní hráči nesahají: ke spodní části automatu, ke štěrbině na výplatu.
Když se jeho tvář začne objevovat na záznamech z různých kasin, v různých městech a pokaždé u stejných typů strojů, je jasné, že nejde o náhodu. Data a kamery do sebe zapadají. A jméno, které se v interních přehledech objevuje čím dál častěji, už bezpečnostní složky dobře znají.
Vyšetřování se přesouvá přímo na herní sál. Agenti sledují Carmichaela při jeho běžném režimu — nenápadně, zatím bez zásahu. V kasinech jako Mirage a Luxor tráví čas pozorováním jednoho muže mezi stovkami dalších hráčů.
Tommy mezi ostatní hráče zapadá dokonale. Obyčejné oblečení, klidné chování, žádné zbytečné emoce. Většinu času prohrává — přesně tak, jak by měl. Pak ale přijde výhra. Ne velká, spíš nenápadná. A právě v tu chvíli se jeho ruka místo k tlačítkům přesune níž. Krátký pohyb směrem ke spodní části automatu — právě ve chvíli, kdy by běžný hráč jen čekal. Na první pohled téměř neviditelně — ale příliš přesně na to, aby to byla náhoda. Sledování probíhá celý den, z kasina do kasina. Teď už nejde jen o podezření. Kamery, časové záznamy i chování hráče do sebe zapadají. To, co dřív existovalo jen v datech, má teď konkrétní podobu a hlavně: konkrétního člověka.
Padá klec
4. listopadu 1996, v odpoledních hodinách, v klidnější části kasina Mirage, Tommy opět sedí u automatu. Hraje jako vždy. Prohra. Další prohra. Pak malá výhra. Po ní pohyb, na který vyšetřovatelé čekali. V tu chvíli se za jeho zády objeví dva muži v civilu.
„Pane Carmichaeli.“
Tommy ztuhne. Ten tón zná. Neotáčí se hned.
„FBI,“ představí se jeden z agentů. „Prosíme, odstupte od automatu.“
Tommy pomalu vytáhne ruku. Mezi prsty drží nenápadný předmět — úzkou tyčinku se světlem na konci. Důkaz, který půjde těžko vysvětlit.
Konec?
Zatčení v kasinu Mirage znamená zásadní zlom. Tommy Glenn Carmichael čelí sérii obvinění: podvádění v hazardních hrách, držení zakázaných zařízení, a především porušení podmínky z předchozího odsouzení z roku 1987. V součtu mu hrozí až několik desítek let vězení, v krajním výkladu více než 80 let, pokud by se případy sčítaly a šly k soudu samostatně.
Důkazní situace je tentokrát velmi silná. Kamery, data, opakující se vzorec chování i samotné zařízení nalezené při zásahu. Pro Tommyho je jasné, že klasický soudní proces by pravděpodobně znamenal doživotní konec svobody.
Právě v této chvíli vstupuje do hry dohoda o vině a trestu. Tommy nabízí to, co nikdo jiný nemá: své know-how, tedy detailní znalost slabin výherních automatů napříč šestnácti lety technologického vývoje. Ví, jak fungují staré mechanické stroje i novější elektronické modely a kde přesně selhávala jejich ochrana. Pro vyšetřovatele i kasinový průmysl je to cennější než dlouhý soud.
Soud nakonec schvaluje dohodu o trestu a vině. Tommy se přiznává, odevzdává všechna podvodná zařízení a plně spolupracuje s úřady. Výsledný trest zní: tři roky podmíněně, pokuta 50 000 dolarů, 500 hodin veřejně prospěšných prací a doživotní zákaz vstupu do kasin v Nevadě. Nepodmíněnému trestu vězení se tentokrát vyhne. Tommy v rámci dohody odevzdává svá zařízení a vysvětluje jejich fungování vyšetřovatelům. Informace, které v rámci dohody poskytuje, se promítají i do praxe kasin. Jeho případ přispívá k lepšímu pochopení slabin starších výherních automatů a způsobů, jakými mohly být zneužívány.
Zdroje:
