Článek
Démon v rohu dělá kliky. Můžete propadnout peklu, i když máte v krvi nula promile
Když jsem odcházel z léčebny a za zády mi s těžkým kovovým klapnutím zapadly dveře, myslel jsem si, že mám vyhráno. Měl jsem pocit, že ten chlastací software v hlavě jsem prostě smazal, zformátoval disk, vysypal koš a hotovo. Člověk má najednou čistou hlavu, rodina mu zase začíná pomalu věřit a svět kolem má po letech šedi konečně jasné barvy.
Jenže to je ta největší, nejhnusnější a nejnebezpečnější past, do které se může abstinující alkoholik chytit. Moje závislost totiž nikam neodešla. Nezmizela. Nezemřela. Jenom zalezla do nejtemnějšího kouta mé hlavy, schovala se ve stínu a ztichla. A zatímco já venku žiju ten svůj nový, čistý život, ten démon tam v rohu potichu dělá kliky. Maká na sobě, zvedá činky, nabírá sílu a trpělivě čeká na moment, kdy budu unavený, naštvaný, vyčerpaný, nebo kdy si začnu myslet, že jsem bůh a už se mi nic nemůže stát.
Útok ze zálohy: Sobotní idyla na gauči
Stalo se mi to včera. Seděl jsem v naprostém klidu na gauči, v ruce jsem měl knížku, v místnosti bylo ticho a pohoda. Žádný stres, žádná krizová situace, žádná hádka. Nic, co by mě mělo rozhodit. A najednou to přišlo. Jako blesk z čistého nebe, jako ledová jehla mi hlavou projela vzpomínka na to, jaké to bylo, když jsem byl totálně opilý. Byl to záblesk té falešné, chemické úlevy. Ten moment, kdy se mozek po prvním loku rozlije do teplého klidu.
V tu vteřinu mi na tváři úplně automaticky a nekontrolovatelně naskočil úsměv. A vzápětí se v tom tichu ozval ten starý, známý, medový hlas v mé hlavě: „Hele, úplně normálně bys to ukočíroval. Jenom jedna ožíračka, sám doma. Nikdo by se nic nedozvěděl. Nikomu neublížíš. Spláchneš ten prach a zítra jedeš dál . “ Až takhle neuvěřitelně rafinované to dokáže být. Ten zmetek v rohu vám nenabízí zničení života. Nenabízí vám válení se ve zvratcích. Nabízí vám „dokonalý zločin“, ze kterého se nikdo nic nedozví. V odborných knížkách se tomu říká suchá recidiva. Pro mě je to prostě stav, kdy vaše tělo a mysl začnou regulérně chlastat na sucho, i když máte v krvi absolutní nulu.
Když tělo lže a vy zažíváte absťák bez chlastu
Lidé kolem vás, ti, kteří si tímhle peklem nikdy neprošli, si myslí, že zrecidivovat znamená jít do večerky, koupit flašku tvrdého a zlískat se do bezvědomí. Jenže to už je jenom ten úplně poslední krok. To je jenom vyvrcholení procesu, který ve vaší hlavě běží už týdny nebo měsíce předtím. Můžete mít v sobě čistou nulu, fouknout policajtům do přístroje s naprosto čistým svědomím, a přesto ve své vlastní hlavě prožívat regulérní, čistokrevné absťákové peklo. Včera na tom gauči mi během pár vteřin začaly vlhnout dlaně. Srdce mi vystřelilo až kdesi v krku a ucítil jsem ten hnusný, plíživý vnitřní třas, který tak dobře znám z ranních dojezdů.
Hlava mi začala tichým hlasem našeptávat ty staré lži, kterým jsem v životě věřil tolikrát. Stačilo jen trochu povolit. Stačilo tu myšlenku začít rozvíjet, začít o ní přemýšlet, začít s tím démonem diskutovat a byl bych ztracený.
Moje štíty: Slzy mé sestry a štěstí mého syna
Jenže ten démon v rohu se přepočítal. Narazil na zeď. Já totiž nejsem jen obyčejný abstinent, který si s povzdechem odpírá skleničku v hospodě. Já jsem na alkohol strašně, animálně naštvaný. Ze srdce, z celé své duše ho nenávidím za to, co mi vzal, koho ze mě udělal a jak moc ublížil lidem, které miluju. A tak jsem okamžitě, v té samé vteřině, nahodil své štíty. V hlavě se mi jako varovné majáky promítly ty nejdůležitější věci na světě.
Před očima se mi objevil uplakaný obličej mé sestry a ten čirý, paralyzující strach v jejích očích, když jsem byl na dně. Viděl jsem zklamání v tváři mého švagra, který mi přesto znovu podal ruku a uvěřil mi. A hlavně – viděl jsem svého syna. Proboha, vždyť ten kluk je teď se mnou tak neuvěřitelně šťastný! Zase má tátu, na kterého se může spolehnout, tátu, který tady pro něj je a nesmrdí z něj ta hnusná lihová hniloba. Všechny tyhle obrazy ze mě vteřinu po vteřině vytvořily neprůstřelnou zeď, o kterou si ten démon rozbil hubu.
Dobrý pokus, ty šmejde
Seděl jsem na tom gauči, dech se mi pomalu uklidňoval a ten ledový pot na čele začal chladnout. Podíval jsem se do toho prázdného kouta v pokoji, kde ten zmetek celou dobu klikuje a čeká. Jenom jsem se nahlas a upřímně zasmál, ukázal jsem do toho prázdna prostředníček a řekl jsem: „Dobrý pokus, ty šmejde. Ale na tohle už ti neskočím. Teď už opravdu ne.“
Boj s alkoholismem není o tom, že jednou podepíšete papír v léčebně, dostanete razítko a jste vyléčení. Neexistuje žádné „vyléčený“. Je to partyzánská válka, která se odehrává v naprostém tichu, za plného vědomí, když sedíte doma v teple a čtete si knížku. Toho démona v rohu nepřinutíte, aby přestal cvičit. Bude tam makat už napořád. Jediné, co můžu dělat, je mít tyhle rodinné štíty neustále připravené v pohotovosti a nikdy, opravdu nikdy neztratit pokoru.
Protože v momentě, kdy uvěříte té lži, že už jste silní a že „to máte pod kontrolou“, ten šmejd z rohu doklikuje, vystřelí a srazí vás na kolena dřív, než stačíte otočit stránku v knížce. Včera prohrál. Ale vím, že zítra bude klikovat znova.
Michal 💙🍀
Kontakt pro soukromé zprávy: michal822700@seznam.cz
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
