Hlavní obsah

Deník abstinujícího alkoholika: Kdy alkohol spojuje a kdy zabíjí lásku

Foto: Michal K./ Open AI

Navenek slušná práce, úsměvy na sousedy a nedělní výlety. Za zavřenými dveřmi ale, zbude jen spolubydlící a někdy dokonce vězeň opilého agresora. Kde je ta hranice, kdy alkohol přestane lidi spojovat

Článek

Když se řekne alkoholik, většina lidí si pořád představí zanedbaného chlapa na nádraží s krabicovým vínem. Jenže realita v českých městech a vesnicích je úplně jiná. Ten nejčastější alkoholismus se odehrává v úplně normálních, na první pohled spořádaných rodinách.

Jsou to lidé, kteří mají běžnou práci, čisté oblečení a slušné vychování. Když jdou spolu po ulici, usmívají se, normálně zdraví sousedy i známé a na veřejnosti se k sobě chovají docela hezky. Okolí si říká „Podívej, jak jim to klape.“ Jenže já mám dneska úplně jiný radar. Já už tyhle tiché rodinné tragédie poznám podle detailů, kterých si běžný člověk ani nevšimne.

Dva metry odstupu na nedělním výletě

Stačí se v neděli odpoledne projít po lese, po zámku nebo po cyklostezce. Vidíte rodinu na výletě. Děti běhají vepředu a za nimi jdou rodiče. Ale nejdou vedle sebe. Chlap jde dva metry za ženou. Ruce v kapsách, pohled zabodnutý do země, žádný dotek, žádné slovo.

Že jsou ti dva pohádaní nebo mezi nimi visí hustá, nevyslovená mlha, poznám okamžitě. Ten chlap tam nejde z radosti. Jde tam jen proto, aby zalepil pusu výčitkám ze včerejšího večera, nebo proto, že odpočítává minuty, kdy se konečně vrátí domů a bude si moct „spravit chuť“.

Ve většině případů ale na tyhle výlety ten chlap ani nejede. Vyráží už jen manželka sama s dětmi, nebo vezme svou maminku, aby na to nebyla sama. Proč? Protože muž „nemůže“ – doma za zataženými roletami vyspává kocovinu. A v té horší fázi už ho tam manželka ani nechce. Ví totiž moc dobře, že by byl jen protivný, nervózní a celý den by jim stejně otrávil.

Když ze „víly“ zbyde jen „bytná“

V téhle tiché domácí válce se úplně vytratí to nejdůležitější – obyčejná lidská úcta. Dneska už na těch párech na první pohled poznám ten moment, kdy si žena přestala svého muže vážit. Nemůže si vážit chlapa, na kterého není spoleh, kterému musí ráno kontrolovat dech a jehož sliby mají menší hodnotu než včerejší noviny.

A na druhou stranu poznám i to, jak se mění pohled toho chlapa. Svou ženu už dávno nevnímá jako tu „vílu z pohádky“, kterou si kdysi bral a chtěl ji chránit. Vnímá ji jen jako nepříjemného policajta a překážku, která stojí mezi ním a jeho lahví.

Znám jednoho chlapa, který po čtyřiceti letech manželství říká své ženě „bytná“. Víc odpornější slovo snad neexistuje. Vždycky přemýšlím, proč spolu ti dva vlastně pořád jsou. Když se nemilují, neváží si on jí a ani ona jeho. Dokud jsou děti malé, mám pro to ještě kousek pochopení, že drží pohromadě. Ale když už jsou děti dávno pryč z domu? Nechápu to.

Jednou mi na to jedna známá řekla krutou pravdu „On by bez ní skončil jako bezdomovec. On už bez těch jejích ranních vyčítavých pohledů vlastně ani žít nedovede.“ A to je strašné vězení pro oba.

Vzorný táta venku, opilé zvíře za dveřmi

A pak jsou tady ještě horší typy. To jsou ta úplně největší hovada. Chlapi, kteří se na veřejnosti tváří jako vzorní otcové od rodiny, milující manželé a největší sympaťáci v okolí.
Jenže jeho žena a děti ho uvnitř domu znají úplně jinak. Jakmile se napije, stane se z něj agresivní, ožralé zvíře. Je to ten typ chlapa, před kterým se máma s dětmi zamyká v pokoji, v tichém strachu tam sedí a modlí se, až se ten „skvělý táta“ konečně uklidní a usne.

A ráno? Ráno chodí tenhle hrdina po bytě jako zařezaný a rozehrává na manželku tu svoji šílenou, ubohou hru plnou slibů, pláče a omluv „Promiň, já už to nikdy neudělám, nevím, co to do mě vjelo.“ Až do dalšího pátku.
I takové chlapy znám. A věřte mi, že to o nich vím nejen já, ale i zbytek všímavých lidí z naší rodiny. Protože na každé takhle týrané a vystrašené ženě to v očích, v držení těla a v tom jejím tichém pohledu opravdu poznáte.

Kde je ta tenká hranice?

Jakmile za takovým párem zaklapnou vchodové dveře bytu, maska pro sousedy spadne a zavládne ohlušující ticho nebo strach. A tak si často kladu jednu zásadní otázku: Kdy je ten moment, kdy alkohol dva lidi spojuje, a kdy přijde ta vteřina, kdy je nenávratně rozdělí?

Na začátku vztahu si dáte večer společně skleničku vína, smějete se, uvolníte se, povídáte si až do rána. Tehdy vás to spojuje. Jenže pak ten jeden přestane stíhat brzdit a ze společného večera se stane osamělý závod s lahví.

Jen ti nejlepší a nejrozumnější lidé dokážou tu tenkou hranici včas poznat a nepřekročit ji. Ti pak mají opravdu krásný život a vztah. Upřímně takovým lidem závidím. Musí být totiž úplně skvělé dokázat milovat jednoho člověka čistě a naplno po celý život.

Já jsem tu hranici kdysi nepoznal a zaplatil jsem za to rozbitou rodinou. Ale dneska, když vidím ty dva metry odstupu na lesní cestě, už přesně vím, kam se nikdy v životě nechci vrátit.

Michal.

Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).

Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.

Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.

Kontakt pro soukromé zprávy: michal822700@seznam.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz