Článek
Po propuštění z jedné z léčeb v Kroměříži vedly moje kroky do doléčovacího centra Podané ruce ve Zlíně. Byla to tehdy moje jediná záchranná síť. V pátek jsem tam jel znovu. Pozvali nás, bývalé absolventy, na společné setkání se současnými klienty centra. Nešlo jen o mě, sešlo se nás tam víc, ale pro mě osobně to byla jedna z nejsilnějších emocionálních zkoušek za poslední dva roky.
Kamínek v kapse a horko na schodech
Když jsem stoupal po těch známých schodech nahoru, měl jsem v krku pořádný knedlík, bušilo mi srdce a v břiše jsem cítil nepříjemný tlak. V mezipatře jsem si raději udělal krátkou pauzu a v kapse nervózně mačkal svůj kamínek pro štěstí. Moc jsem chtěl zažít ten pocit, že tam jdu už jen jako host, a ne jako zlomený klient na pravidelnou, povinnou schůzku a terapii.
V ruce jsem držel kafe a malý dárek pro Verunku – terapeutku, která pro mě tehdy byla tou největší vrbou a oporou.
Zaklepal jsem. Otevřely se dveře a v nich stála krásná mladá žena, kterou jsem neznal. Byla to nová členka týmu, Kačka. Vešel jsem dovnitř a cítil, jak mě polévá horko. Vzápětí ale vyšla z místnosti Verunka. Objali jsme se a já byl najednou zase zpátky v realitě. Přesně tohle objetí jsem v tu vteřinu potřeboval, aby ze mě spadl všechen ten tlak.
Postupně jsem se seznámil s celým týmem, odkud jsem ze staré gardy znal už jen Verunku a terapeuta Honzu – věčně usměvavého chlapa, který je snad tím nejoptimističtějším člověkem na světě. Podal jsem si ruku s dalšími bývalými i současnými klienty a šel si sednout na připravené místo.
Zrcadlo tří let a slepá pýcha
Začalo krátké přivítání a klasické kolečko, kde jsme se všichni představili a v kostce o sobě něco řekli. Nebudu tady psát, co konkrétně tam zaznělo – to je naše soukromá, bezpečná debata, která zůstane za těmi dveřmi. Chci vám ale popsat pocity, které se ve mně při poslechu ostatních odehrávaly.
Díval jsem se na ty současné klienty a viděl jsem v nich přesně sám sebe před třemi lety. Mluvili o tom, jak jsou strašně vděční, že tam mohou být. Jak si váží toho, že dostali tuhle šanci a že ze všech těch desítek žádostí vybrali zrovna je.
A v tu chvíli mě to trefilo jako blesk. Uvědomil jsem si, že já jsem to tenkrát takhle vůbec necítil.
Když jsem tam bydlel já, bral jsem to jako obrovskou osobní prohru. Štvalo mě, že tam musím být, že musím chodit na terapie, poslouchat příběhy ostatních a ten svůj vlastní jsem přitom vůbec nevnímal. Úplně jsem tehdy vytěsnil, že právě tady mě znovu naučili vyřizovat účty a obíhat úřady. Že mě tady naučili znovu ráno vstát, chodit do práce a nést za sebe obyčejnou zodpovědnost. Všechny tyhle věci, které jsem tehdy přes svou pýchu a slepotu neviděl, jsem teď najednou spatřil v celé jejich kráse.
Poprvé nahlas: Dokázal jsem to
Když jsem poslouchal, jak ti lidé fungují a jak moc si váží své druhé šance, došlo mi to naplno. I já jsem tehdy dostal super šanci. A dneska ji držím pevně v rukou.
A víte co? Vlastně bych se měl konečně pochválit. Ano, opravdu se musím tady ve svém blogu vůbec poprvé nahlas pochválit.
Ušel jsem obrovskou, neskutečně těžkou cestu. Jsem zpět na svém pomyslném vrcholu. Držím pevně otěže svého života, mám svou práci, čistou hlavu a přesně vím, jaký mám cíl a kam směřuju.
Obrovské díky celému týmu a hlavně Verunce
Chci z celého srdce poděkovat celému týmu ze zlínských Podaných rukou za pozvání a za to, jakou neskutečnou práci tam pro nás děláte. Ale to největší, nejupřímnější poděkování patří především Verunce. Děkuji ti za všechnu tu trpělivost, lidskost a za to, že jsi byla mojí vrbou ve chvílích, kdy jsem sám sobě vůbec nevěřil. Bez vás všech a bez téhle vaší záchranné sítě bych tady dneska nestál s čistou hlavou.
Ono je občas nesmírně důležité zastavit se na těch schodech, ohlédnout se a vidět ten obrovský rozdíl v tom, co člověk dokázal. Dodává to neskutečnou sílu jít dál, den co den.
Už teď se moc těším na naše příští setkání. A jako malé splacení tohohle obrovského dluhu chystám pro vás všechny a pro tohle místo speciální kapitolu ve své nové knize, kterou teď píšu. Zasloužíte si, aby lidé věděli, jak obrovský kus srdce tam necháváte.
Michal.
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
