Článek
Mistři maskování: Jak se pije za firemní oponou a proč bezpečáci nelžou
Inzeráty a personalisté rádi mluví o firemní kultuře, dynamickém prostředí a benefitech. Je tu ale jedna scéna, o které se na pracovištích mluví jen šeptem, přestože v ní každý den hrají tisíce lidí. Tou scénou je alkohol v zaměstnání.
Dostávám zprávy od manažerů i řadových kolegů. Ptají se: „Jak mám konfrontovat kolegu, ze kterého táhne, ale práci odvádí skvěle?“ Dnes vás chci vzít na exkurzi do světa takzvaných „fungujících alkoholiků“. Do světa, kde se alkohol schovává za vysoký výkon, mentolové žvýkačky a unavené přehlížení, které ale dřív nebo později skončí naprostou katastrofou.
Kocovina je neúprosná bestie
Lidé mají často zkreslenou představu, že alkoholik v práci je někdo, kdo se od rána motá u pásu nebo válí pod stolem. Takhle to ale nezačíná. V jednom svém dřívějším zaměstnání jsem sice neměl žádnou vedoucí funkci, ale měl jsem tam určitou odpovědnost. Zpočátku jsem v práci vůbec nepil. Pil jsem až po šichtě, v klidu doma.
Jenže rána začínala být čím dál těžší. Čisté zuby a silná ústní voda sice ze začátku fungovaly jako maskování, ale kocovina je neúprosná bestie. Pokud ji hned ráno nenakrmíte, vrátí vám to i s úroky. Mně to ta potvora vracela pravidelně kolem desáté dopoledne. Třesk v hlavě, absolutní neochota cokoliv udělat a hlavně – s nikým nemluvit. Několikrát se mi stalo, že jsem se prostě někam zalezl a usnul.
Pokud si myslíte, že to nikdo nepoznal, mýlíte se. Lidé jsou neuvěřitelně všímaví, a hlavně ti, co už mají s alkoholem sami nějakou zkušenost. Moje sestra má například takový radar, že po telefonu pozná, když si švagr dá jedno jediné pivo. A přesně takové radary mají i vaši kolegové v práci. Vědí to.
Pátek, batoh a falešné sebevědomí
Pak přišel den, kdy jsem dorazil do práce v šíleném dojezdu. Zbytkáč v sobě musel mít váhu pořádného balvanu. A tehdy mě to napadlo: „Dneska je pátek, bude volněji. Vezmu si do batohu pár plechovek.“ Překročil jsem tu pomyslnou hranici.
Kolem desáté, když ta bestie zase zaútočila, jsem poslal do chřtánu první pivo. Tělo okamžitě poznalo, co se děje, a ulevilo se mi. Za hodinu jsem tam poslal druhé a stav už byl úplně v normálu. To nejhorší na alkoholu v práci je ale falešné sebevědomí, které vám dodá. Když za mnou přišla kolegyně s nějakým dotazem, mluvil jsem na ni naprosto normálně, bez žvýkačky, bez jakéhokoliv strachu a dál dělal svou práci. Myslel jsem si, jak jsem to geniálně vymyslel.
Trapné ticho a zrcadlo reality
Kolem jedné odpoledne jsem šel dopít třetí pivo. Byl jsem v půlce, když se najednou otevřely dveře. Stál v nich můj vedoucí: „Michale, pojď na chvilku ke mně do kanceláře.“
Když jsem tam přišel, stál tam hlavní šéf, bezpečák a samozřejmě spousta čumilů. Probíhala namátková dechová zkouška pro všechny zaměstnance. „Jste na řadě, Michale,“ řekl šéf a podal mi přístroj. Měl jsem v ústech čerstvě dopité třetí pivo a v tu vteřinu jsem naprosto přesně věděl, že jsem v zadku. Že ta maska definitivně spadla.
Přístroj ukázal necelé promile. V místnosti nastalo hrozné, trapné ticho. Bezpečák se na mě jen podíval a chladně řekl: „Já už jsem to cítil, když jste se ke mně přiblížil. Táhl z vás čistý líh.“
Záchrana nepřichází z oběžníku
Ten den jsem v práci skončil. Ta alkoholická obrana se sesypala během jedné vteřiny před zraky mých kolegů. A právě o tom to je. Pokud máte v práci někoho, o kom víte, že pije, žádné přivírání očí ani firemní směrnice ho nezachrání.
Dokud má alkoholik své pracovní teplíčko, dokud mu kolegové kryjí záda a šéfové dělají, že nic nevidí, pít nepřestane. Někdy je tou největší pomocí a drsnou láskou to, že ho necháte z té hrušky spadnout a čelit následkům. Umožnit alkoholikovi dál pracovat, pít a maskovat se totiž není tolerance. Je to tichý souhlas s jeho umíráním.
Michal.
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
