Článek
Na začátku je to přece úplně normální. Zajdete s kamarády na pivo, o půlnoci zaplatíte útratu a jdete v klidu domů spát.
Jenže pak se v hlavě něco zlomí. Přestanou vám fungovat brzdy a změní se jedna zásadní věc: přestanete umět končit.
Zpátečka do města a laciný obdiv parazitů
Nikdy jsem neuměl odejít z hospody normálně domů. Vždycky, když se parta kolem jedné ráno zvedla a šla spát, ve mně se spustil panický alarm. Nedokázal jsem si jít lehnout. Klidně jsem se s kamarády rozloučil, ale jakmile jsme se rozešli, okamžitě jsem hodil zpátečku do města a šel sám vymetat noční bary.
Jakmile jsem měl v kapse platební kartu, byl jsem král noci. Dělal jsem trapná gesta, bouchal do stolu a řval na celý lokál: „Panáky pro všechny!“ Nebo jsem jen tak nechal pár holkám u vedlejšího stolu poslat celou láhev toho, co zrovna pily. Měl jsem v té opilecké palici obrovský dojem, že to na ně musí zapůsobit.
Mladému klukovi na baru jsem klidně jen tak strčil do ruky tisícovku se slovy: „Na, užij si večer!“ Počínal jsem si jako smyslů zbavený.
Okamžitě se na mě lepili pochybní zmetci a paraziti, kteří mě dokonale očesali. Nejednou jsem se ráno vzbudil v cizím městě na vlakovém nádraží nebo zmrzlý v parku na lavičce – bez telefonu, bez peněženky a klidně i bez úplně nové bundy.
V té době mě strašně fascinovali bezdomovci. Kdykoliv jsem byl úplně na šrot, přisedal jsem si k nim na obrubník, rozdával jim cigarety a strkal peníze. Hřál jsem se na výsluní jejich falešného obdivu, protože normální svět se ode mě už začínal odvracet.
Když mi to konečně došlo, byl jsem po celém městě tak profláknutý, že jsem byl všem jenom k smíchu. Skuteční kamarádi se mi začali obloukem vyhýbat. Býval jsem hádavý, urážlivý a vzteklý, a tak jsem odcházel do jiných podniků kupovat si další lacinou pozornost.
Dvě lahve vodky doma a schody před půlnocí
Pak přišlo druhé, mnohem temnější stádium. Fáze, kdy jsem přestal chodit ven střízlivý.
Začal jsem chlastat sám doma a teprve ve chvíli, kdy jsem v sobě měl třeba dvě lahve vodky, jsem vyrazil do ulic. Úplně našrot. Bylo předem jasné, jak tahle mise dopadne. Ještě před půlnocí jsem seděl někde venku na studených schodech, úplně okradený o všechno. Tohle je ta pravá, nekompromisní cesta alkoholika.
Pětadvacet let na Fontáně, ale už beze mě
Nedávno jsem na ulici potkal svého bývalého nejlepšího kamaráda Lukáše. Známe se věky. Pozdravili jsme se, prohodili pár klasických zdvořilostních vět a já se ho na konci zeptal, kam má vlastně namířeno.
Podíval se na mě a říká: „Mišo, jdu na Fontánu. Chodíme tam přece každý pátek už pětadvacet let. Celá parta. Akorát teď už je nás víc, kluci jsou ženatí, holky vdané… Tak čau!“
Otočil se a odešel. Neřekl mi: „Pojď se mnou, rádi tě všichni uvidíme.“ Nemohl. Protože já jsem z jejich party už dávno nadobro vypadl. Vyhodil jsem se z ní sám. A tehdy mi to došlo v celé své nahotě. Aktivní alkoholik nemá přátele. Ty pravé, věrné a skutečné kamarády prostě nemá, protože je do jednoho vyměnil za chlast.
Alkohol a mobil: Digitální sebevražda v přímém přenosu
A s tím přicházejí ty vůbec nejhorší vzpomínky, které každý závislák zná až moc dobře. Alkohol a sociální sítě. Naprostá katastrofa.
Jakmile je člověk narvaný jak tramvaj, začne být na internetu strašně družný. Začne psát komentáře, urážet cizí lidi, být vulgární a agresivní.
A úplně nejhorší jsou noční zprávy známým nebo bývalým ženám. Ta potvora v hlavě vám našeptává: „Jen jim napiš, vždyť nikdo nepozná, že jsi opilý. Teď jsi přece hrozně vtipný a chytrý!“
Vymýšlíte si příběhy, chvástáte se a máte pocit, že vám to všichni žerou. Nežerou. Lidé na druhé straně displeje prostě jen přestanou odpovídat, protože vědí, že jste na sračky a nemá to vůbec žádný smysl.
Ranní horko a 356 cizích lidí
Ten moment zná každý z nás. Ráno se vzbudíte, hlava vám třeští, otevřete mobil a podíváte se do odeslaných zpráv, co jste v noci prováděli. V tu vteřinu vás polije šílené horko. Nastane tak drtivý stud, že byste se nejraději propadli pod zem.
Nemá smysl se omlouvat. U těch lidí už jste nadobro zapsaní jen jako ten opilý idiot, co po nocích píše kraviny.
Takhle bezpečně a spolehlivě vás alkohol zbaví veškeré důstojnosti a dobrých kamarádů. A vy se pak jednoho dne vzbudíte, rozhlédnete se kolem sebe a zjistíte, že jste zůstali úplně sami. Že z těch 356 přátel, které vám svítí na profilu na sociální síti, se s vámi ve skutečnosti už nikdo nebaví.
Přesně takhle jsem dopadl já. Zůstal jsem úplně sám.
Pamatujte na to, až budete večer v opilosti otevírat sociální sítě nebo brát do ruky telefon. Ta potvora v hlavě vám sice tleská, ale reálný svět kolem vás – ten skutečný na Fontáně – právě definitivně umírá.
Michal.
Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná pomoc pro lidi bojující se závislostmi).
Asociace adiktologů ČR: Informace o odborné pomoci a síti adiktologických ambulancí.
Anonymní alkoholici (AA): Svépomocné skupiny v České republice pro ty, kteří chtějí řešit svůj problém s alkoholem.
